K zenu vede kvákání žab. Národní galerie dostane japonské malby za desítky milionů

Prorektor AMU Filip Suchomel s Markétou Hánovou, ředitelkou Sbírky umění Asie a Afriky Národní galerie, vedle Hakuinovy malby znázorňující patriarchu zenové školy Darumu.
Tento kruh ensó namaloval Daikō Sōgen, který žil v letech 1772 až 1860. Podepsal se doprostřed, jako by naznačoval, že se svět točí kolem něj.
Zenga znázorňující Fudži, nejvyšší horu Japonska. V roce 1910 nebo 1911 ji namaloval Nakahara Nantembō, kaligrafickou báseň k ní dopsal japonský generál.
K nejčastějším motivům zengy patří patriarcha zenové školy Daruma. Takhle ho namaloval čínský zenový mistr Tōkō Šin'ecu (1639-1696).
Sbírka Felixe Hesse zahrnuje i autory 20. století. Kusašige Zenkō, který žil v letech 1906 až 1996, a jeho zenga nazvaná Mu, což znamená prázdnota.
Foto: Honza Mudra
Daniel Konrád Daniel Konrád
17. 2. 2020 11:00
Cesta Felixe Hesse k osvícení vedla přes žáby. Když se nizozemský fyzik v 70. letech minulého století přestěhoval do Austrálie, na zahradě měl roklinu a v té každou noc kvákaly stovky žab. "Ty rytmy a vlny zvuku mě uchvátily," vzpomíná, jak hodiny nehnutě seděl a naslouchal. "A tam jsem se naučil soustředění," konstatuje muž, který pak hledal podobné vytržení, až ho našel v japonské zenové malbě.

Na konci příběhu je z Hesse přední evropský sběratel tohoto typu umění, jenž právě učinil mimořádné rozhodnutí. Přes 530 svitků japonské zenové malby, které nakupoval uplynulé čtvrtstoletí a dnes mají odhadní hodnotu 35 milionů korun, daruje pražské Národní galerii.

Majitel sbírky Felix Hess.
Majitel sbírky Felix Hess. | Foto: Alexandra Wieringa, Nizozemsko

"Je to absolutní sběratelský unikát a filantropický čin, který v českém uměleckém prostředí posledních desítek let nemá obdoby," míní japanolog Filip Suchomel, jenž dar zprostředkoval. Se sbírkou, která už dorazila do pražských depozitářů, bude další roky pracovat. Na přelomu let 2021 a 2022 z ní společně s kolegy z Národní galerie připraví výstavu a později stálou expozici.

Třiapadesátiletý historik umění se zaměřením na Japonsko dnes působí jako prorektor Akademie múzických umění, avšak k Národní galerii má úzký vztah. Na přelomu tisíciletí osm let vedl její asijskou sbírku a vytvořil tehdejší stálou expozici na zámku Zbraslav.

Zhruba v té době také při návštěvě Japonska viděl první výstavu zengy, jak se zenové meditační tušové malbě říká v japonštině. "Byl to v podstatě objev. Japonští mniši se sice zenové malbě věnovali od 16. století, ale prakticky až do konce tisíciletí zůstávala stranou zájmu výstavních institucí," vysvětluje Suchomel v Hartigovském paláci na pražské Malé Straně, kde má kancelář.

Během mnoha svých cest do Japonska měl možnost vidět, jak tyto tušové práce, montované do závěsných svitků a často doprovázené kaligrafickým textem, vznikají. "Je to výsledek meditace nebo forma duchovního cvičení. Autor se třeba hodinu soustřeďuje, ani se nehne, tříbí si myšlenky. Pak rychle vezme štětec, udělá několik tahů a je hotovo," popisuje Suchomel postup, který se ustálil v zenbuddhistických klášterech.

Nevěnovali se mu profesionální umělci, nýbrž mniši. "A také to není malba v klasickém slova smyslu, ale součást duchovního cvičení, pomůcka k dosažení osvícení nebo uklidnění. Meditace je dlouhý proces, avšak samotný akt malby probíhá v jeho vrcholném stadiu. Je to individuální vyjádření zenového ducha," líčí Suchomel, podle nějž taková zenga slouží především autorovi. "Většinou si ji nechávali jako zjednodušeně řečeno záznam o meditaci. Ale do buddhistických klášterů také chodili poutníci a ti svitky někdy dostávali od svých mistrů na památku. Asi tímhle způsobem se jednotlivé práce postupně dostávaly z klášterů."

Zenga znázorňující Fudži, nejvyšší horu Japonska. V roce 1910 nebo 1911 ji namaloval Nakahara Nantembō, kaligrafickou báseň k ní dopsal japonský generál.
Zenga znázorňující Fudži, nejvyšší horu Japonska. V roce 1910 nebo 1911 ji namaloval Nakahara Nantembō, kaligrafickou báseň k ní dopsal japonský generál. | Foto: archiv Felixe Hesse

Od ovoce k bicyklu

Specifický styl má také specifická témata a postupy. Zenové malby jsou až na výjimky černobílé, usilují o co největší úsporu výrazu a už staletí opakují některé myšlenky. Ideály zenistického učení zaznamenávají co nejjednodušším a přímým způsobem. "Mnohé znázorňují pár tahy štětce naznačenou posvátnou horu Fudži, siluetu patriarchy zenové školy Darumy nebo kruh ensó, který se maluje jediným tahem," vyjmenovává Suchomel a vysvětluje symboliku kruhu.

"Ensó je úzce spojené s buddhismem. Laikovi bych to popsal tak, že ten kruh vyjadřuje všehomíru, ve které se celý život točíme, než se nám případně podaří vyvanout v nirváně. Když zenový mistr jednou denně namaluje ensó, dostane jakýsi duchovní náboj. Kruh namaluje buď uzavřený, což znamená, že se všechno daří, nebo neuzavřený a to značí nedokonalost," ilustruje Suchomel.

Tento kruh ensó namaloval Daikō Sōgen, který žil v letech 1772 až 1860. Podepsal se doprostřed, jako by naznačoval, že se svět točí kolem něj.
Tento kruh ensó namaloval Daikō Sōgen, který žil v letech 1772 až 1860. Podepsal se doprostřed, jako by naznačoval, že se svět točí kolem něj. | Foto: archiv Felixe Hesse

Podle něj jsou zenové malby záměrně jednoduché. "Jejich součástí je snaha oprostit se od příkras, jít na dřeň, využít minimálních prostředků k maximálnímu výrazu. Myslím, že jednoduchost toho výrazu ovlivnila i modernisty z 20. století, například když zenovou malbu v 60. letech minulého století objevili američtí abstraktní mistři. Najednou zjistili, že co považovali za vynález ruského průkopníka abstrakce Kazimira Maleviče, už několik století předtím vznikalo v Japonsku."

I znázornění kruhu ensó jsou součástí sbírky, kterou nyní získává Národní galerie. Přestože nejstarší kaligrafická práce v ní pochází ze 14. století, Suchomel za stěžejní označuje díla ze 17. století, kdy se zenová malba nejvíc rozvinula v takzvaném období Edo, datovaném mezi roky 1603 a 1867.

Tehdy působili dva největší mistři stylu, Hakuin Ekaku a Sengai Gibon, kteří jsou také ve sbírce výrazně zastoupeni. "Postavili základní pilíře zenové malby, které se pak dlouho opakovaly," vysvětluje Suchomel, že zatímco v západní malbě se žák často snaží předčit mistra, v Japonsku je ideálem co nejlépe mistra napodobit.

Možná i proto se v zenové malbě uchytila témata, která do ní vnesli právě Hakuin a Sengai. Malovali obyčejné výjevy ze života: mnichy, psy, kočky, hmyz, květiny, ale také bůžky nebo démony, tygry, horu Fudži či zidealizovanou meditační krajinu.

Další srovnatelný rozvoj zenové malby přišel až ve druhé polovině 19. století, kdy se Japonsko po dlouhé izolaci začalo otevírat světu a přejímat západní myšlenky. "Zenová malba se ale vyvíjet nepřestala nikdy, dodnes se jí v klášterech věnují mniši. A stále do ní zakomponovávají výjevy ze svých životů, takže dnes existují zengy, na kterých je třeba bicykl nebo automobil," popisuje Suchomel.

Japanolog Filip Suchomel.
Japanolog Filip Suchomel. | Foto: Honza Mudra

V krabičkách z pavlovniového dřeva

Takové, tedy úplně nejnovější zenové malby už ale nejsou součástí sbírky, kterou dostane Národní galerie. Souvisí to s osudem autora kolekce Felixe Hesse. Nizozemský fyzik od 90. let minulého století navštěvoval Japonsko, poznával zenbuddhismus, a když objevil svitky zenové malby, jeden si koupil. Fascinoval ho natolik, že se na něj nemohl přestat dívat. Tak začal pořizovat další.

"Dnes je Felix Hess sbírá zhruba 25 let. Není zvlášť zámožný, vyprávěl mi, že měsíčně koupil třeba deset svitků, každý za pár stovek eur, většinou ve starožitnictvích. Jeho sbírka má takovou hodnotu proto, že nákupy konzultoval s Johnem Stevensem," zmiňuje Suchomel kolegu z oboru, profesora univerzity na severu japonského ostrova Honšú. Právě Stevens zasvětil Hesse do dějin žánru, pomáhal mu identifikovat cenné kusy a předloni o jeho sbírce napsal anglické texty do monografie nazvané Seeing Zen.

Svitky se skladují v dřevěných krabičkách z pavlovniového dřeva.
Svitky se skladují v dřevěných krabičkách z pavlovniového dřeva. | Foto: Honza Mudra

Nizozemec dnes vlastní necelých šest stovek zenových maleb. Jsou mezi nimi svitkové obrazy a kaligrafie od autorů, jako byli Fúgai či Nantenbó, práce Rengecu, jedné z mála mnišek, či díla autorů z 20. století, která byla finančně dostupnější.

Všechny svitky Hess skladuje v dřevěných krabičkách z pavlovniového dřeva. "Je hodně lehké a především vstřebává vlhkost, proto se tímto způsobem svitky v Japonsku ukládají odnepaměti. Díky tomu také díla stará několik století přežila většinou ve výborném stavu," vysvětluje Suchomel, proč sběratel donedávna mohl mít svitky v hodnotě desítek milionů korun u sebe doma, aniž by riskoval jejich ohrožení.

S postupujícím věkem a vzhledem ke zdravotnímu stavu se rozhodl kolekci darovat, aby zůstala pohromadě a po jeho smrti nebyla rozprodána. Část nechá v rodném Nizozemsku, zhruba třicet svitkových obrazů zamíří do amsterdamského Rijksmusea. "Tam mají mimo jiné specializovanou sbírku kaligrafie, kam se budou hodit. Ale to hlavní půjde do Prahy," vysvětluje Suchomel, který se o Hessově úmyslu sbírku věnovat dozvěděl od přátel z oboru. Uplynulé roky Nizozemce přesvědčoval, aby si vybral českou metropoli.

"Asi 15 nejlepších kusů si sběratel nechává, nechce mít doma holé zdi, když s těmi díly strávil takovou část života. Ale v závěti stanovil, že až tu nebude, i tyhle svitky zamíří do Prahy," dodává Suchomel, podle nějž důležitou roli v jednání s Hessem sehrál dnes již bývalý ředitel Národní galerie Jiří Fajt. "Byl to ten poslední podstatný bod vyjednávání, když se s Felixem Hessem začátkem loňského roku sešel. Proto je také věnování sbírky do Prahy zamýšleno i jako projev uznání Jiřímu Fajtovi za to, jak se českou Národní galerii pokusil otevřít světu."

Draka namaloval mnich Šingjū (1743-1822).
Draka namaloval mnich Šingjū (1743-1822). | Foto: archiv Felixe Hesse

Výstava a stálá expozice

I Filip Suchomel už má dnes pochopení pro "žabí zen". Když Felixe Hesse poprvé navštívil u něj doma na předměstí Groningenu, zažil něco nevídaného.

Zenga od Sekitena Dōrina, který žil v letech 1736 až 1825, znázorňuje častý motiv, dva zenistické mnichy Kanzana a Džittokua ukazující na Měsíc.
Zenga od Sekitena Dōrina, který žil v letech 1736 až 1825, znázorňuje častý motiv, dva zenistické mnichy Kanzana a Džittokua ukazující na Měsíc. | Foto: archiv Felixe Hesse

Nizozemec, který mezitím našel cestu k japonské zenové malbě, nezapomněl svůj formativní zážitek se žábami. Jejich zvuky nejprve poslouchal a pak natáčel. Zkoumal, jaké zvuky žáby vydávají v různých ročních obdobích. A počínaje 80. léty minulého století začal konstruovat zhruba pěticentimetrové elektrické přístroje, které žabí kvákání reprodukují.

Dnes je tedy Felix Hess známý nejen jako sběratel zenové malby, jehož kolekce se jmenuje Kaeru-an Collection, doslova "sbírka ze žabí chýše", ale také coby osobitý sound designér.

Díla má rozmístěná po domě. "Dal je na okenní parapet a vybavil fotovoltaickými články. Takže jsme u něj seděli, a když vysvitlo slunce, ty přístroje za oknem ožily a začaly kvákat," vzpomíná Suchomel, který by pro Prahu chtěl získat i některé Hessovy zvukové instalace. "Abychom na výstavě představili nejen dar, ale také člověka, který tu kolekci vybudoval."

To ovšem bude trvat. Felix Hess sice zapisoval, kde a kdy který svitek zakoupil, avšak kolekce dosud není vědecky zpracovaná. Na tom bude Filip Suchomel pracovat se zaměstnanci Sbírky umění Asie a Afriky Národní galerie, kterou vede japanoložka Markéta Hánová.

Podle darovací smlouvy vzniknou minimálně dva "výstupy". Na přelomu let 2021 a 2022 uspořádá Národní galerie výstavu, jež představí zhruba stovku nejvýznamnějších děl z Hessovy sbírky. "Druhou podmínkou je, že do roku 2023 vznikne v některé z galerijních budov stálá expozice, kde bude řekněme dvacítka děl k vidění nepřetržitě," líčí Suchomel, který nyní vyjednává podrobnosti.

Zatím je nejpravděpodobnější, že by díla mohla zamířit do Salmovského paláce v okolí Pražského hradu.

Kruh se uzavírá

Filip Suchomel označuje Hessův dar za "v českých podmínkách zcela unikátní". Srovnatelný je z posledních desítek let prý snad jen s kolekcí anatolských koberců, kterou v 90. letech minulého století získalo pražské Náprstkovo muzeum od někdejšího sudetského Němce Rainera Kreissla a tehdy jejich hodnotu vyčíslilo na dva miliony marek.

"Na to si dobře vzpomínám, protože jsme v Národní galerii zrovna otevírali stálou expozici na zámku Zbraslav. Zařídili jsme tam místnost, ve které se neustále střídaly dva anatolské koberce ze sbírky spolu s dalšími předměty z Dálného východu, které tehdy u příležitosti vernisáže nové expozice Kreissl daroval Národní galerii," vybavuje si Suchomel dobu, kdy v této instituci vedl asijskou sbírku.

Později kvůli neshodám s tehdejším ředitelem Milanem Knížákem odešel. Vyučoval na pražské Filozofické fakultě, stal se hlavním kurátorem Moravské galerie v Brně, vedl tamní Uměleckoprůmyslové muzeum, osm let pracoval jako prorektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Posledních pět roků působí coby prorektor pro vědu, výzkum, PR a rozvoj pražské Akademie múzických umění.

I když po nástupu Jiřího Fajta pro Národní galerii znovu krátce pracoval, nakonec se rozhodl zůstat na akademii. "Pořád mám ale k Národní galerii vztah. I když v ní už nejsem zaměstnaný, díky daru Felixe Hesse s ní teď budu moci opět spolupracovat. Těším se na to," uzavírá Filip Suchomel. A zároveň se tedy uzavírá jeden kruh. Jako v japonské zenové malbě.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Šest lidí se zranilo při nehodě tří aut u obce Gruna na Svitavsku

Šest lidí se zranilo při nehodě tří aut u obce Gruna na Svitavsku na silnici I/35. Jednoho musel vrtulník převézt do nemocnice, řekl mluvčí Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje Aleš Malý. Frekventovaná silnice je kvůli nehodě uzavřena, podle mluvčí krajské policie Dity Holečkové bude uzavřena zřejmě do 12:00.

"Dvě osoby utrpěly středně těžká až těžká zranění. Jedna byla letecky přepravena do Brna, druhou převezla sanita do Fakultní nemocnice v Olomouci," uvedl Malý. Čtyři lidé s lehkými zraněními skončili ve Svitavské nemocnici.

Podle mluvčí krajských hasičů Venduly Horákové se u Gruny srazily dvě dodávky a nákladní automobil. Hasiči museli ze dvou dodávek vyprostit zaklíněné řidiče.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Spilková zakončila turnaj v Portlandu dvěma ranami pod par a 38. místem

Golfistka Klára Spilková zakončila turnaj v Portlandu nejlepším kolem, zvládla jej s dvěma ranami pod par a dělí se o konečnou 38. příčku. Na letošním okruhu LPGA tak zaznamenala druhé nejlepší umístění, v dubnu na Havaji atakovala elitní desítku a byla dvanáctá. Zkrácený podnik Portland Classic, který o jedno kolo připravilo deštivé počasí, vyhrála světová dvojka Korejka Ko Čin-jong se skóre -11.

Šestadvacetiletá Spilková v Portlandu prošla cutem po předchozích třech nezdarech na elitním okruhu. Na prvním turnaji po olympijských hrách se každým dnem zlepšovala, hrála 75, 74 a v neděli 70 ran. Na závěr měla pět birdie a tři bogey.

O 38. místo se česká golfistka podělila se čtyřmi hráčkami, všechny získaly odměnu 7323 dolarů. Vítězná Ko Čin-jong si odvezla s devátým titulem na LPA Tour i prémii 210.000 dolarů. Za ní se podělily o druhou pozici s výsledkem -7 krajanka I Čong-un a Australanka korejského původu Su Oh.

Další zprávy