Rozhovor - Výběr nového ředitele Národní galerie nechá ministr kultury Václav Riedlbauch na svého nástupce a doporučí mu tři kandidáty: bývalého šéfa Sbírky starého umění NG Jiřího Fajta, současného ředitele Moravské galerie Brno Marka Pokorného a ekonoma Vladimíra Rösela.
Podle informací, které ministr minulou středu na tiskové konferenci konečně potvrdil, mu poradní sbor mu doporučil jmenovat ředitelem historika umění Fajta v jasném poměru 10:2. Jméno nástupce Milana Knížáka, který galerii vede téměř 11 let, ale není známo ani osm týdnů týdnů po zasedání mezinárodní výběrové komise.
"Přes počáteční odhodlání vyřešit letité problémy a vrátit rozhodování o NG do rukou odborníků se nakonec ministr stal obětí vlastního zpolitizovaného úřadu," míní Fajt - byť přiznává, že informace má jen z médií a z kuloárů.
Dozvěděl jste se vůbec oficiálně, že jste vyhrál u odborné komise konkurs? Spojil se pak s vámi ministr?
Od ministra ani jeho úředníků jsem se nikdy oficiálně výsledek nedozvěděl. S ministrem jsem hovořil jedinkrát při asi hodinovém setkání 30. dubna v rámci jakéhosi „seznamovacího kolečka", které - jak také veřejně sdělil - absolvoval s prvními čtyřmi kandidáty (nakonec jich bylo pět). Tento rozhovor na mě udělal pozitivní dojem korektností a otevřeností. Ani při této příležitosti se ale pan Riedelbauch nezmínil, že jsem s jednoznačným mandátem obstál před komisí.
Slíbil však, že následné úterý či středu (tedy 4./5. května) rozhodne. Nestalo se. Po bezmála třech týdnech pak ministr kultury v rozhovoru na ČT 24 (21. května) na naléhání redaktorky uvedl, že je se mnou domluvený na jakési schůzce - k mému překvapení, protože jsem o ničem nevěděl a k žádnému setkání ani nedošlo.
Chcete i po tom, co mnozí nazývají fraškou, bojovat o post ředitele NG?
Tak „bojovat" rozhodně nebudu a nečinil jsem to ani předtím. Účast ve výběrovém řízení jsem vždycky vnímal mnohem víc tak, že nabízím své odborné schopnosti a mezinárodní kontakty. Nešlo o existenciální nutnost.
Přihlásil jsem se proto, že jsem cítil (možná naivně) určitou spoluzodpovědnost za stav přední české muzejní instituce, jejíž vedení jsem v poslední době kritizoval. Přišlo by mi pokrytecké, abych se stáhnul do ústraní v okamžiku, kdy se rozhoduje o charakteru změn NG.
Vnímal jsem také silnou podporu řady zajímavých, vzdělaných a slušných lidí, kteří si změnu přáli. A moje nabídka platí i nadále pro každého z ministrů, který bude mít opravdový zájem na proměně NG v mezinárodně renomovanou instituci. Nejde mi o zachování stávajícího národně-provinčního profilu. Samozřejmě moje ochota a angažovanost ale dostaly značné trhliny.
Začalo to ovšem nadějně...
...jenže výsledek několikaměsíční snahy o změnu je tristní. Ministr kultury jmenoval silnou výběrovou komisi, což samo o sobě bylo v Čechách bezprecedentní a pozitivní. Komise se převážnou většinou hlasů shodla na jednoznačném vítězi a doporučila ho ministrovi ke jmenování. Až potud v pořádku.
Ministr jako zástupce zřizovatele ale měl okamžitě po oznámení vítězného kandidáta zveřejnit doporučení komise, měl zveřejnit všechny přihlášené kandidáty, což se ostatně dodnes nestalo, a vzápětí veřejně sdělit, zda se doporučením komise bude řídit a pokud ne, tak proč. Následně měl nového ředitele jmenovat.
To, čeho jsme byli svědky je nepochopitelné selhání komunikačních a administrativních standardů ze západních demokracií. Průběh výběrového řízení lze bezesporu označit za blamáž, navíc s mezinárodním publikem.
Proč myslíte, že jste nebyl jmenován: byla to liknavost ministra kultury, jak sám řekl ? Nebo byl opravdu pod politickým tlakem (ať už ze svého vlastního úřadu, z ODS nebo z Hradu), protože jste se jevil jako příliš kontroverzní, nebo řekněme „strukturálně ne-adaptabilní" osoba?
Samozřejmě nemohu soudit důvody ministrova váhání. Ani je neznám. Podle médií zdůvodnil své „nerozhodnutí" tím, že si prý nestačil ověřit můj údajný podíl na problémech v hospodaření NG ve druhé polovině 90. let. Tyto nepravdivé informace veřejně prezentoval současný ředitel Milan Knížák. Nicméně postupu pana ministra nerozumím.
Během našeho setkání mi sdělil, že ministerstvo přezkoumalo veškeré podklady, z nichž nelze v žádném případě nic takového vyvodit; šlo patrně o podklady z archivu NG. Milan Knížák tato křivá obvinění zopakoval i během probíhajícího výběrového řízení a povýšil tak mystifikaci na základní prostředek své komunikace s veřejností. Proti jeho pomluvám se - jak známo - bráním právními prostředky před soudem.
A byl tedy ministr pod tlakem?
Zdá se mi, že byl. V jeho situaci pak toto zveřejněné zdůvodnění mohlo asi být opravdu nejjednodušší cestou, jak z toho ven. Jen stěží mohl otevřeně přiznat, o co jde. Přes počáteční odhodlání vyřešit letité problémy a vrátit rozhodování o NG do rukou odborníků se nakonec stal obětí vlastního zpolitizovaného úřadu. Mojí situaci vystihnul Jan Štětka v Ekonomu: „Ano, vyhrál jste výběrové řízení, ale my ho vypisovali pro úplně někoho jiného."
Nejsem pro rezort známý, neví se, zda bych byl loajální a jak jste napsal „strukturálně adaptabilní". Celou tu dobu podle mě šlo o to najít vysvětlení, proč se ředitelem nestane vítěz výběrového řízení. I zde cíl světil prostředky, mezi něž patřily obviňování a machinace. Ministr se nedokázal proti této síle postavit a svým váháním vystavil mlčenlivostí vázané členy komise i mě spekulacím a bulvární masáži.
Jiří David zvažoval dokonce i možnost, že chce Riedlbach dál zůstat ve funkci, a proto vás obětuje jako obchod…
Ministr se několikrát dosti jasně veřejně vyjádřil, že by ho ta práce zajímala i po volbách. Zda však za jeho nerozhodnutím stály politické intriky a lobbystické tlaky,nemohu posoudit. Nicméně takový pocit lze získat; z kuloárových informací vím, že společně se svými příznivci Milan Knížák rozhodně nezahálel.
Milena Bartlová, členka komise, zveřejnila text, kde konkurs popsala. Vyjádřila znechucení a tvrdí, že ministr měl poradní sbor od začátku jen jako zástěrku. Proč ji tedy vůbec svolával?
Ano, dnes to tak bohužel vypadá. Nicméně ministrova počáteční vyjádření zněla přesvědčivě a upřímně. Ve většině umělecké veřejnosti také vzbuzoval dojem člověka rozhodnutého NG změnit. Myslím si, že nakonec i pro většinu členů komise byla právě tato do té doby nezvyklá otevřenost důvodem pro vlastní angažovanost.
Ostatně právě díky tomuto novému stylu jsem začal přemýšlet, že budu kandidovat. Nikdy bych se nehlásil do řízení, které by bylo předem dohodnuté. Samozřejmě zaznívaly skeptické hlasy, které ale tehdy automaticky získávaly nálepku věčných reptalů - jak hluboce se těmto prorokům omlouvám!
Pokud byl na počátku roku ministr odhodlán Milana Knížáka rychle deinstalovat, zjistil záhy, že to „přepálil" a od té doby věděl, že nikoho stejně vítězem nejmenuje?
Situace na ministerstvu a s tím spojené uvažování pana Riedelbaucha se nejspíše vyvíjely dosti bouřlivě, alespoň co lze dedukovat z vnějších indicií. Přes třetí osoby jsem se tak určitou dobu například dozvídal, že mému jmenování údajně brání absence konkrétních jmen v mém ekonomicko-správním týmu.
Na to jsem zase přes prostředníky odpovídal, že mám jasnou představu, kde bych dotyčné síly získal a pokud bude vyjasněn můj statut v celé záležitosti, rozhodně se nebráním představit svůj tým na ministerstvu. Nechápal jsem, proč vyhlašovatel výběrového řízení, ministr kultury, nezvedl telefon a nezeptal se mě přímo?
Protahování ve mně budilo stále větší skepsi. Dokonce jsem uvažoval, že odstoupím - zase jsem ale nechtěl udělat tak velkou radost panu Knížákovi a jeho fanouškům. V situaci, kdy jsem byl asi před dvěma týdny dotázán - samozřejmě zase zprostředkovaně - zda bych opravdu sám raději neodstoupil, pochopil jsem svou roli.
To, že ministr na poslední chvíli své rozhodnutí změnil a vyjádřil se tak, jak je známo, je třeba nejspíše připsat jak doporučení premiéra Fischera nepříjímat závažná rozhodnutí, tak důraznému nesouhlasu výběrové komise, která se ještě těsně před tiskovou konferencí s ministrem sešla.
Paní Bartlová tvrdí, že jediným zdrojem informací a písemností, se kterými dezinformace proti vám pracovaly, mohlo být ministerstvo, archiv NG nebo člen komise za NG Tomáš Vlček. Stojí tedy za tím Milan Knížák a jeho protektoři?
Okamžikem zveřejnění mého jména jako vítěze výběrového řízení a potenciálního nástupce ředitele Knížáka se proti mně rozpoutala na dvou internetových portálech dehonestující kampaň. Nikdy jsem si nemyslel, že budu vystaven tak účelově překrouceným polopravdám a vykonstruovaným nepravdám pospojovaným do nepravdivého obrazu. Šlo o to ovlivnit výsledek probíhajícího řízení tím, že budu líčen jako nesoudný a nezodpovědný člověk, za kterým zůstaly hospodářské problémy a k tomu málem zaplavil klášter sv. Anežky České.
Je pravda, že informace a materiály mohly pocházet pouze z Národní galerie. A docela mě překvapilo, že další kandidát z NG osobně už necelý den po skončení výběrového řízení informoval kulturní redakce, že celé výběrové řízení byl předem zinscenovaný komplot.
Druhou část rozhovoru přinseme v úterý odpoledne
