Londýn - V londýnské Národní galerii začala ve středu výstava Leonarda da Vinciho, která shromáždila na jednom místě dosud nejvíc obrazů tohoto renesančního umělce. Poprvé se scházejí obě verze Madony ve skalách, veřejnost i odborníci mohou také poprvé spatřit obraz Krista, který byl nově připsán Leonardovi.
Leonardo da Vinci (1452 až 1519) namaloval asi 20 obrazů a dochovalo se jich jen 15 nebo 16 - podle toho, který odborný názor je brán v potaz. Přestože většina jeho děl jen zřídka opouští domovské galerie, v Londýně se jich sešlo devět. "Je to nejúplnější výstava Leonardových dochovaných obrazů, jaká se kdy konala," řekl hlavní kurátor výstavy Luke Syson.
Kurátoři se zaměřili na 80. a 90. léta 15. století, kdy byl Leonardo dvorním malířem milánského vévody Lodovika Sforzy. A z tohoto období shromáždili prakticky všechny obrazy - s výjimkou nástěnné malby Poslední večeře, která nemohla ze zjevných důvodů opustit Milán.
Leonardo měl v letech, kdy byl placen na milánském dvoře, podle Sysona "uměleckou svobodu a mohl hledat nové cesty, jak vnímat a zachycovat přírodu, a soustředil se přitom hlavně na lidskou anatomii, duši a emoce".
Organizátoři se orientovali na Leonarda právě jako na malíře - ne jako na vynálezce, matematika či vědce, jak ho zdůrazňovalo 20. století. "Leonardo byl především vzděláván jako malíř a myslel jako malíř, i když dělal jiné věci," prohlásil Syson.
Další z kurátorů výstavy Arturo Galansino zdůraznil, že poprvé se tu scházejí obě varianty slavného obrazu Madona ve skalách. Je tu první verze, která je zapůjčena z pařížského Louvru a poprvé opustila francouzské sbírky. Na opačné straně sálu je druhá verze, která je ve sbírkách domácí londýnské Národní galerie.
Ale sešly se tu také dva portréty milánských dívek - Dáma s hranostajem a La Belle Ferronnière. Dáma s hranostajem zachycuje šestnáctiletou Sforzovu milenku Cecilii Galleraniovou a podle Sysona "je považována za první skutečně moderní portrét". Dívka na obrazu La Belle Ferronnière (Portrét dámy) má zřejmě také něco společného se Sforzou - podle kurátorů jde o jeho manželku nebo o jednu z dalších milenek.
Londýnská Národní galerie získala i další mimořádné obrazy - z Vatikánu nedokončený olej Sv. Jeroným, z petrohradské Ermitáže Madonu s dítětem a z milánské instituce Pinacoteca Ambrosiana Portrét hudebníka, který je jediným Leonardovým portrétem muže.
Skutečným unikátem je obraz pojmenovaný Christ as Salvator Mundi (Kristus jako spasitel světa), který zachycuje Krista se skleněnou zeměkoulí v dlani. V roce 1958 byl vydražen za pouhých 45 liber, protože byl připisován jednomu z Leonardových žáků.
Odborníci se shodovali, že Leonardo takový obraz namaloval, že ho zřejmě vlastnil anglický král Karel I. a že ho v roce 1650 zachytil na své rytině český grafik Václav Hollar. Ale teprve nyní se Národní galerie rozhodla obraz, který je v soukromé sbírce, jednoznačně připsat Leonardovi a dát mu přednost před dalšími verzemi. Znalci nyní odhadují jeho cenu na 200 milionů dolarů.
Výstavu ještě doplňuje na 50 Leonardových kreseb souvisejících s obrazy z milánského období. Jsou tu například všechny přípravné kresby k Poslední večeři. Celkem 33 vystavených kreseb patří britské královně, která má největší sbírku Leonardových kreseb na světě. Některé z nich dosud nebyly prezentovány.
Popudem k celé výstavě bylo restaurování "londýnské" Madony ve skalách. Vedení Národní galerie připravovalo výstavu pět let a vyjednávalo o zápůjčkách s muzei v Itálii, Francii, Rusku, USA a Polsku.
Výstava se stala hitem ještě před jejím zahájením, proto se galerie chce vyhnout přeplněným sálům a rozhodla se pouštět na výstavu každou půl hodinu jen 180 návštěvníků, i když předpisy umožňují 230 lidí. Na druhou stranu je prodloužená návštěvní doba výstavy. Zatím divácky nejúspěšnější akcí londýnské Národní galerie byla v roce 2006 retrospektiva Diega Velázqueze, na kterou přišlo 302 000 lidí.
Výstava Leonardo da Vinci: malíř na milánském dvoře potrvá do 5. února 2012.
