Stockholm - Letošním laureátem Nobelovy ceny za literaturu byl ve čtvrtek ve Stockholmu vyhlášen čtyřiasedmdesátiletý peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa. Autora, jenž stál v 60. letech u boomu latinskoamerického románu, porota ocenila za "jeho zmapování struktur moci i jeho pronikavé zobrazování odporu, revolty a porážky jednotlivce".
Stálý tajemník švédské akademie Peter Englund ho pak označil za božsky nadaného vypravěče a jednoho z největších autorů španělsky mluvícího světa.
Pravdu měli ti, kdo tipovali, že letošní Nobelovu cenu za literaturu získá neevropský autor, protože v posledních šesti letech byl pětkrát oceněn zástupce starého kontinentu. Jinak ale nobelovská jury opět zůstala nevyzpytatelná. Nepotvrdilo se, že ocenění zamíří do Afriky nebo ji získá básník či básnířka.
Naopak po dlouhé době obdržel cenu autor, který patřil mezi velké čekatele na toto prestižní ocenění - byť právě letos nefiguroval vedle dalších známých jmén, o kterých se mluvilo nejvíc.
| Čtěte také: Literární Nobel prý letos zamíří do Afriky Nobela dostala kritička Ceauşescova režimu Nobela získal moderní pohádkář Le Clézio Feministka Lessingová má cenu za literaturu |
Vargas Llosa je první oceněný jihoamerický autor od roku 1982, kdy získal cenu jeho literární souputník a další chrlič magických obrazů, Kolumbijec Gabriel Garcia Márquez. Posledním oceněným Latinoameričanem byl v roce 1990 Mexičan Octavio Paz.
Zpráva o udělení Nobelovy ceny zastihla laureáta v New Yorku, kde přednáší na Princetonské univerzitě. "Vstával už v pět hodin, aby se připravil na přednášku. Náš telefonát přijal ve čtvrt na sedm a to už pilně pracoval," prozradil Englund s tím, že spisovatel byl velmi "pohnut a překvapen". Prý už slíbil, že se 10. prosince dostaví na slavnostní ceremoniál, kde převezme cenu a 10 milionů švédských korun.
Rozzuření kadeti
Letošní laureát se narodil v Peru, vyrůstal v Bolívii. Do Peru se pak vrátil v roce 1946 a v Limě také studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů. Doktorát filozofie získal v Madridu, od roku 1959 se pak v Paříži živil nejrůznějšími zaměstnání včetně učitele jazyků nebo redaktora AFP, a přitom freneticky psal.
Ohromný ohlas měl v roce 1963 hned jeho první román Město a psi z prostředí limského vojenského lycea, které sám absolvoval před univerzitou. Kniha zaznamenávající hrubost, násilí a nesmyslný dril vyšla i přes problémy s cenzurou a rozzuřila některé důstojníky natolik, že veřejně spálili před budovou akademie tisíce svazků.
Ještě víc autora proslavil stylisticky a kompozičně originální Zelený dům z roku 1966. V románu se prolíná několik dějových, časových i prostorových rovin, postavy přecházejí z jedné do druhé. Právě polyfonní linie románu, které se nakonec protnou v čtenářském zážitku, se pak staly poznávacím znamením autorovy tvorby.
Výrazným dějištěm ceněné knihy je město Piura s tajemným zeleným domem stojícím na hranici pouště. Druhá dějová linie postupuje po řece Maraňón k Amazonce napříč pralesem a líčí příhody místního bandity, násilníka a zloděje Fushíy, který si na amazonských ostrovech vydržuje harém indiánských dívek. Další příhody se odehrávají v misijních stanicích, v indiánských osadách a malých městech v Amazonii i na peruánském pobřeží.
Už tady se podařilo Llosovi naplnit cíl, který si předsevzal: napsat tzv. totalizační román, který by novými technikami zachycoval mnohovrstevnatou skutečnost ze všech možných úhlů, ke kterým patří i sny nebo mýty. Inspiraci k tomu hledal u autorů typu Williama Faulknera.
Nevěstince i diktátoři
Llosovy romány lze sice podle literárních vědců považovat za realistické, způsob zachycování skutečnosti ale přesahuje meze tradičního vyprávění. Právě experimentální postupy přinesly spisovateli uznání a napomohly dostat peruánskou literaturu do povědomí čtenářů po celém světě.
V jeho dílech se objevují příběhy ze života obyčejných Peruánců, kombinace reality a fikce, stejně tak se vracel k zážitkům z expedice do amazonského pralesa a čerpal i z dějin regionu. Zážitek z antropologické výpravy nejvýrazněji promítl do vzpomínkového románu Vypravěč z roku 1987, do jehož struktrury zapojil i legendy v podání fiktivního indiánského vypravěče.
Celkem napsal Vargas Llosa víc než 30 románů, dramat a esejů. K jeho dalším známým knihám patří Conversación en La Catedral z roku 1969 nebo Válka na konci světa (1981). Formálně oproštěnější Kozlova slavnost z roku 2002 pojednává o dominikánském diktátoru Trujillovi.
K humoristické linii jeho díla patří Tetička Julie a zneuznaný génius, kde se vzpomínky na práci v rádiu prolínají s fiktivními rozhlasovými seriály. Pantaleón a jeho ženská rota je satira z prostředí pralesních vojenských posádek oblažovaných pojízdnými nevěstinci.
Už v 70. letech Llosa patřil k literárním celebritám, v druhém polovině dekády byl předsedou mezinárodního PEN klubu. V té době cestoval po světě, učil také na mnoha univerzitách v Jižní Americe, Spojených státech i Evropě.
Z marxisty kapitalistou
Kritiky ceny může potěšit, že letošní laureát sice pochází z regionu, kde patří levicové smýšlení k takřka povinné výbavě, ale sám tuto cestu opustil. V mládí sice koketoval s marxismem a s obdivem vzhlížel ke kubánské revoluci Fidela Castra, později však názory radikálně změnil. Dnes například kritizuje venezuelského prezidenta Cháveze a podporuje kubánské disidenty.
Koncem 80. let vstoupil i do politického života a jako kandidát koaliční Demokratické fronty v roce 1990 dokonce vyhrál první kolo prezidentských voleb. V druhém kole však zvítězil tehdy neznámý Alberto Fujimori. O vítězství Vargase Llosu podle analytiků připravily obavy Peruánců z důsledků rozsáhlé privatizace, liberalizace a restriktivní mzdové politiky.
Po neúspěšném politickém angažmá na několik roků "emigroval" do jazykově i kulturně spřízněného Španělska, kde v roce 1993 získal občanství a kde se také vrátil ke svému původnímu řemeslu spisovatele. V roce 1995 mu bylo uděleno nejprestižnější ocenění v oblasti španělsky psané literatury - Cervantesova cena.
Jeho zatím posledním románem je Zlobivá holka z roku 2006: autorova osobní bilance i popis proměny západních intelektuálů ve druhé polovině 20. století.
