Malich před třemi lety zemřel krátce po vernisáži, bylo mu 95 let. Výtvarník, jenž se za života stal klasikem, pocházel z vesnického prostředí a měl blízko k přírodě i sportu. Jeho tvorba jako by však patřila spíše do fyzikální laboratoře. Proslul "drátěnými" sochami, snahou o podchycení energetické povahy reality. Často býval označován za vizionáře.
Jistý druh vizionářství skutečně procházel celou jeho tvorbou, ale nejvíce se označení hodí pro její donedávna nepříliš známou část. Sám ji nazýval utopickou architekturou. Jenže náčrtky a objekty, o nichž je řeč, vypadají jako všechno možné, jen ne velkolepé projekty zítřka. Naopak jsou to vesměs drobné kompozice několika geometrických tvarů, které se kombinují, protínají, nebo otevírají na nepravděpodobných místech. Většině je vlastní nějaký druh paradoxního průniku či řezu, jenž objektu s minimalistickými prostředky vtiskává zvláštní druh napětí.
Jak tomu ale u Malicha bývá, člověk vidí jen špičku pomyslného ledovce. Zbytek se skrývá v umělcově cítění a vnímání prostoru nebo jevů. "Věcičkám", které by pro jiného byly procvičováním prostorových plánů, říkal projekty a od roku 1970 je označoval za utopickou architekturu. Věděl, že modely nelze převést do staveb, rozhodně ne v dohledné době. Spíše kladl divákovi otázku opačnou: Jaké by lidstvo muselo být, aby obývalo takovéto struktury?
V rozhovoru s Jiřím Padrtou řekl, že ho zajímají přírodní živly a chtěl by s nimi navázat tvořivý vztah. Náčrtky a modely byly dílčími experimenty v tomto směru. "Chtěl bych dělat plastiky do vzdušných proudů, obarvených prostředí, podmořských proudů, větrných proudů a bouří. Zajímalo mne zrození, trvání, obrana, agrese a konec forem v určitém vymezeném formátu," prohlásil.
Zabydlet vesmír
Malicha zarazila potřeba obyvatel měst prchat do přírody. Uvažoval o metropolích, které by pro občany byly novou, umělou přírodou, aby odstranily rozpor na ose civilizace-divočina. Malich miloval odstraňování hranic.
Není pochyb, že ho ovlivnily ruský konstruktivismus a suprematismus, ač se k žádnému směru nehlásil. Avantgardní malířství a architektura byly v době bolševické revoluce vybičovány na hranu a fascinovaly ještě desítky let poté. Když si v Rusku malíř Kazimir Malevič sáhl na konec umění slavnou malbou Černého čtverce, začal pak znázorňovat vzdušná i kosmická města, ovšem v podobě jakýchsi abstraktních útvarů poskládaných z kvádrů. Hlavní nebyla konkrétní podoba, ale myšlenka o povznesení člověka nad marasmus a pozemské třeštění.
Malich, který naopak pravé úhly neuznával, Malevičovu tvorbu znal. Když se však za ní roku 1960 vypravil do Sovětského svazu, narazil na zamčené depozitáře. Malevič byl na tu dobu ještě příliš odvážný.
Sovětské revoluční umělce ovlivnil trend takzvaného kosmismu. O životě ve vesmíru a jeho modifikacích tehdy snil každý druhý. Jeden ze zakladatelů kosmonautiky, spisovatel Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, byl jedním z mnoha: tvůrcem na vědecko-technickém konci spektra. Na opačném stáli umělci a snílci.
Proč zrovna architektura a kosmos? Další kosmista, Nikolaj Fedorov, který žil v letech 1829 až 1903, ve stati Architektura a astronomie soudí: tak, jak je architektura vyvrcholením umění, představuje astronomie vyvrcholení věd. Fedorov snil o vzdušných aerostatech, které svedou a využijí energii slunce. Nejprve vyřeší dostatek energie na Zemi, pak pomohou vzkřísit pozemské zemřelé, aby planeta nebyla hřbitovem plujícím kosmem. Následně bude možné s oživenými zemřelými zalidnit okolní planety.
Tento bezbřehý optimismus byl vlastní i Karlu Malichovi. Nedokázal si představit, že v budoucnu jedno létající město zaútočí na druhé. "Sázím na skvělost ducha," opakoval, že lidstvo bude stále dokonalejší a humanističtější v souladu s pokroky vědy i techniky. Jeho domy nebyly návody na futuristické bytovky, byly to majáky optimismu z budoucnosti.
Sny sovětských vizionářů se občas promítly také do české kultury. Spisovatel Jan Weiss například v povídce Odvážný zbabělec z roku 1930 psal o muži, který trpí závratí, a přesto musí navštívit dívku v sanatoriu zavěšeném na vzducholodích vysoko nad zemí.
Demolice citlivosti
Knihu Karel Malich & utopické projekty zahajují dva historické rozhovory s umělcem z doby, kdy utopická díla vytvářel. Zaznamenávají jej jako člověka snad až mučivě hloubavého. A zároveň obdařeného vírou v pokrok.
"Záleží vlastně na každém člověku, nalezne-li svět konečně svou přirozenost a důstojnost. Dnešní svět je ale naopak tak dobrý, jako vždycky musel být. Odmyslíme-li si odumírající systém moci, zdá se mi, že je v něm lépe, než kdy bylo," říká. V interview užívá sousloví "nová citlivost", které pak teoretik Padrta aplikoval na celý program volné skupiny Křižovatka, do níž je Malich řazen. Dva rozhovory jsou vzácným ponorem do jeho mysli.
Výtečně informovaný je text letos zesnulého kunsthistorika Jiřího Ševčíka, jenž dává Malichovo dílo do světového kontextu. Stať editorky publikace Denisy Kujelové o vývoji utopické architektury dobře shrnuje téma, ale vzbuzuje otázku, zda se utopické projekty skutečných architektů jako Franka Lloyda Wrighta či Karla Honzíka blíží Malichově umělecké poloze. Zda to nejsou hry na úplně jiných hřištích.
Důležitý je příspěvek téže autorky připomínající Malichovu tvorbu ve veřejném prostoru. Člověk může znovu jen skřípat zuby vztekem, jak barbarsky se společnost chovala k těm několika Malichovým objektům volně přístupným.
Monumentální sochy vznikaly jako zvětšeniny dřívějších skic či malých modelů. Za autorova aktivního uměleckého života byly vybudovány čtyři, v 70. a 80. letech minulého století: na sídlišti Prosek (zničeno neznámo kdy), v areálu zemědělské vysoké školy v Suchdole (odstraněno při revitalizaci prostranství), před továrnou na skleněné mozaiky v Jablonci nad Nisou (zachováno) a před areálem Jihomoravských dřevařských závodů v Jihlavě (demolováno). Skvělost ducha v těchto případech asi zůstala doma.
Větší část publikace tvoří barevné fotografie Malichových projektů. Každý by se po zvětšení a převedení do materiálu mohl stát atraktivní veřejnou plastikou. Nesmíme ale zapomínat, že to nebyl hlavní účel těchto experimentů v estetice budoucnosti.
Kniha
Karel Malich & utopické projekty
(Sestavila Denisa Kujelová)
Vydala Fait Gallery 2021, 364 stran, 1000 korun.
