Výstava zachycuje celý tvůrčí proces od skic přes papírové modely až k výslednému uměleckému dílu. Fait Gallery těch Malichových ukazuje zhruba stovku.
"Jedná se o jedinečnou výstavu, protože v takovém rozsahu autorovy skicáky a modely nebyly nikde prezentované," říká Tímea Vitázková z Fait Gallery. "Malich podle skic vytvářel modely z papíru nebo lepenky, které potom maloval temperou. Všechny tyto modely zachycovaly buď architektonické prvky, nebo trojrozměrné plastiky," dodává.
Většinu plastik čtyřiadevadesátiletý Karel Malich v 60. a 70. letech minulého století nemohl realizovat, zejména kvůli nedostatečným technickým možnostem. Prostorového ztvárnění se tedy díla dočkala až později.
Součástí výstavy ve Fait Gallery jsou i práce dalších Čechů a Slováků, konkrétně Milana Knížáka, Václava Ciglera, Alexe Mlynárčika, Júlia Kollera, Dalibora Chatrného, Stana Filka a Jozefa Jankoviče. Jejich tvorba odráží rozpor s koncepcí stávajících budov a měst, radikální kritiku nesvobodné společnosti i ekologická témata.
"Václav Cigler se už v 70. letech začínal věnovat ekologické tematice, například tomu, jak průmysl ničí přírodu," poznamenává Vitázková z Fait Gallery.
Dílo Karla Malicha, který před třemi roky přestal tvořit, se vyznačuje neobvyklou citlivostí pro zobrazování energií a sil v přírodě. Jedinečný sochař, malíř, grafik a autor typických drátěných plastik tvoří i koláže a reliéfy. Má blízko k nezvyklým uměleckým materiálům typu drátů, stejně jako k barvám na jasných a pestrých pastelech.
Novátor abstraktního umění pochází z Holic. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy pod vedením Cyrila Boudy, v letech 1950 až 1953 se pak vzdělával na Akademii výtvarných umění pod vedením Vladimíra Silovského.
V 50. letech začínal krajinomalbou. I když jej v mládí bylo možné vidět, jak s plátnem stojí na štaflích mezi poli, realismus Malichovi dlouho nevydržel. Kolemjdoucí prý uváděl do rozpaků. "Já jsem koukal na krajinu, ale maloval jsem něco jiného, než lidi viděli, a oni z toho pak byli vyjukaní. Najednou viděli někoho, kdo nemaluje, co má před sebou, ale co cítí," říkal.
V 60. letech přešel k abstrakci, chtěl uchopit prostor zevnitř a boural pevný tvar. Další zlom nastal počátkem 70. let, kdy již mezinárodně uznávaný autor nesměl publikovat a uzavřel se v ateliéru. Začal se zabývat proměnlivými energiemi, proudícím vzduchem, pohledem na mraky.
Snaha o zachycení vzdušných proudů a energií se spojuje s Malichovou zálibou v leteckém modelářství, vedle fotbalu jeho velkého koníčka. Současně se zajímal o fyziku a četl díla předních fyziků moderní doby Einsteina, Heisenberga nebo Bohra, kteří výrazně proměnili základní představy o podobě a fungování vesmíru.
Pastely z první poloviny 80. let patří k Malichově stěžejní etapě. V ní přehodnotil realitu okolního světa do subjektivních vizí překračujících smysly uchopitelný prostor.
"Mě všechno, co jsem dělal, napadalo z voleje," říká Malich v šest let starém knižním rozhovoru. "Neumím si představit, že bych se s tím trápil, že bych něco zvětšoval a předkresloval. Jenom mi to bylo někdy podezřelé, protože jsem si myslel, že se při malování má trpět. Což ale nebyl můj případ," vzpomíná v knize publicisty Petra Volfa nazvané Přišedší odjinud.
Na otázku, kde vidí zdroj inspirace, odpovídá, že netuší. "Něco si mě samo vzalo pod křídlo a vymýšlelo to ve mně. A já to tak bral. Člověk musí mít tu vlastnost, že jak to v něm bublá, tak to střihne a nekouká pořád kolem sebe, co tomu kdo řekne. Jinak by nic kloudného nevzniklo."
Od roku 1958 je vrcholný výtvarný solitér Malich členem skupiny Sdružení českých umělců grafiků Hollar, od roku 1963 patří do Skupiny Křižovatka. V roce 2007 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury. Roku 2014 se představil na výstavě ke svým 90. narozeninám v Jízdárně Pražského hradu, kterou za tři měsíce vidělo přes 33 tisíc lidí.
V roce 2016 převzal čestné občanství hlavního města Prahy, o rok později se stal laureátem 22. Ceny Vladimíra Boudníka udělované za významný tvůrčí přínos v grafické tvorbě. Vloni mu výstavu uspořádala pražská Galerie Zdeněk Sklenář, instalaci navrhl jeho oblíbený žák Federico Díaz.
Letos v dubnu Východočeská galerie v Pardubicích otevřela stálou expozici věnovanou Malichovi, která se podle jednoho jeho díla jmenuje Pozoruji oblohu.
