V galerii Fondation Beyeler, jež se nachází ve švýcarské obci Riehen poblíž Basileje, v neděli začala retrospektivní výstava německého malíře Georga Baselitze. Ten v úterý oslaví osmdesáté narozeniny.
Přehlídka zahrnuje osmdesát pláten a deset soch vytvořených v letech 1959 až 2017 včetně několika figurativních děl obrácených hlavou dolů, jak je pro tohoto autora typické. Nechybí ani obrazy, jež svého času vyvolaly kontroverzi - například Baselitzova provokativní malba masturbujícího muže zvaná Velká noc ve strouze. Tu roku 1963 ze západoberlínské galerie Werner & Katz nechala odstranit policie, podle níž plátno odporovalo dobrým mravům. Baselitz jej dostal zpět až po dvou letech soudů.
Jiné problematické dílo, nyní vystavené ve Fondation Beyeler, je autorova vůbec první dřevěná socha. Znázorňuje postavu, jež zdánlivě hajluje. Když ji autor prvně představil roku 1980 na Benátském bienále, způsobil tím značný rozruch.
"Baselitz byl hvězdným malířem osmdesátých let, my se však snažíme ukázat na důležitost jeho děl předtím i poté," řekl v rozhovoru pro časopis Art Newspaper kurátor výstavy Martin Schwander. Podle něj Baselitzova díla z posledních let "poctivě reflektují" stáří, křehkost a postupný fyzický rozklad člověka.
Výstava bude v Riehenu u Basileje k vidění do konce dubna, poté zamíří do washingtonského Hirshhornova muzea - tam půjde o výtvarníkovu první velkou přehlídku v USA od dob, kdy před dvěma dekádami vystavoval v Guggenheimově muzeu.
K současnému výročí se ale připojují i jiné instituce. Kunstmuseum Basel paralelně otevírá výstavu stovky autorových kreseb a prací na papíře. V březnu pak ještě začne přehlídka v Drážďanech zaměřená na manýristické aspekty výtvarníkovy tvorby.
Georg Baselitz se narodil jako Hans-Georg Kern, pseudonym si zvolil dle rodného města Deutschbaselitz. Dospíval ve východním Německu, z tamní školy byl ale vyhozen, neboť odmítl nechat se převychovat v dělnickém prostředí a malovat v duchu socialistického realismu, jak žádal režim. Místo toho raději emigroval na Západ.
Byl členem skupiny Novodobí fauvisté, nakonec se etabloval jako jeden z nejvýznamnějších poválečných německých malířů. Podobně jako Anselm Kiefer či nedávno zesnulý A. R. Penck býval spojován s pojmem poválečný neoexpresionismus, případně označován za expresivního figuralistu.
V rozhovorech jindy kritický, nálepky odmítající Baselitz prohlašoval, že vědomě navazuje na předválečný expresionismus, nacisty označovaný za takzvané zvrhlé umění.
Baselitz v Česku
◼ Georga Baselitze z poslední dekády znají také Češi - roku 2009 mu retrospektivní výstavu s téměř šedesáti díly a dvěma dokumentárními filmy přichystala pražská Galerie Rudolfinum ve spolupráci se salcburským Museum der Moderne.
◼ Dva roky nato Baselitzovu třímetrovou sochu zvanou Volk Ding Zero, tedy stylizovaný autoportrét zároveň parafrázující gotické plastiky, na svém dvoře vystavilo Museum Kampa.
V roce 1969 začal Baselitz své figurativní motivy malovat hlavou dolů, čímž jejich vyznění přiblížil abstrakci. Také ale rozvolnil vztah mezi obrazem a zobrazeným motivem a diváka přiměl více se soustředit na samotnou malbu než to, co znázorňuje. Přeneseně vzato Baselitz touto fúzí figurativního umění a abstrakce reagoval na politické rozdělení Německa na dvě části.
V 80. letech začal vytvářet sochy a také "remixovat", jak tomu sám říkal, tedy přepracovávat své starší malby. Dnes kurátoři odhadují, že Baselitz za život vytvořil přes 2700 pláten.
Zúčastnil se prestižních výstav Documenta v Kasselu či Benátského bienále, o malbě přednášel na vysokých uměleckých školách v Karlsruhe a Berlíně. Je nositelem několika čestných profesur i laureátem mnoha cen včetně Praemium Imperiale udělovaného japonskou císařskou rodinou.
