V mládí byl anarchistou, který varoval před mamonem, dnes je nejdražším českým malířem. Františka Kupku, jednoho ze zakladatelů moderního umění, nově představuje velkolepá retrospektiva ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

Výstava začala letos na jaře v pařížském Grand Palais, kde ji vidělo 230 tisíc lidí a deník Le Monde ji označil za jednu z nejdůležitějších přehlídek desetiletí. Pražská verze představuje malířovo celoživotní dílo v porovnání s Paříží v nezmenšeném rozsahu.

"Věřím, že výstava přitáhne nejen české publikum, ale také mnoho návštěvníků střední a východní Evropy," svěřuje se se svými ambicemi ředitel Národní galerie Jiří Fajt. Na retrospektivě, chystané po dobu tří let, spolupracovala Národní galerie spolu s pařížským Centre Pompidou a také finskou Národní galerií. Právě do Helsinek výstava poputuje příští rok.

Více než tři sta obrazů a kreseb kurátoři shromáždili z desítek evropských i zámořských sbírek, k největším zapůjčitelům patří vedle pražské Národní galerie ještě Centre Pompidou a Guggenheimovo muzeum v New Yorku. Kupkova přehlídka se v takovém rozsahu naposledy konala v Paříži roku 1989.

"Nyní je Kupka světově nejznámější český malíř, ale za totality se o něm nemluvilo, nepsalo a mimo odborné kruhy také téměř nic nevědělo. Přesto v roce 1968 vydala kunsthistorička Ludmila Vachtová vůbec první Kupkovu monografii," skládá hold své předchůdkyni Anna Pravdová, která je hlavní kurátorkou české expozice.

V Praze se organizátoři museli spokojit s výrazně menším výstavním prostorem, než jaký nabízí Grand Palais. Vyřešili to labyrintem panelů, stěn a průchodů, který návštěvníky zve k procházce po "krajině" Kupkových děl. I když začíná klasicky u počátků malířovy tvorby, důsledně chronologickou prohlídku znemožňuje. Místo toho nabízí průhledy a skoky do jiných, odlišných etap výtvarníkova působení. Návštěvník tak snadno pozná, co je pro Františka Kupku charakteristické: proměnlivost a neustálý vývoj.

"V mládí byl František Kupka anarchistou, přispíval do satirických časopisů, často kritizoval kapitalismus," říká kurátorka Pravdová a ukazuje na jeden z nejstarších Kupkových obrazů nazvaný Peníze, na němž muž s břichem naplněným zlaťáky zírá na nahou ženu. "Ta u Kupky často představovala pravdu," dodává kurátorka.

Počáteční symbolismus se u malíře propojoval s jeho zájmem o filozofii a náboženství. Když měl ilustrovat starozákonní knihu Píseň písní, což byla jeho první z řady bibliofilských zakázek, naučil se hebrejsky. Pod ilustrace vlastnoručně psal hebrejské texty a vizuální rytmus hebrejštiny parafrázoval také v pasážích psaných latinkou. I když studoval starozákonní texty, Píseň písní nakonec neinterpretoval nábožensky, ale jako oslavu lásky a smyslnosti - a po vizuální stránce jí dal asyrský charakter.

Podobně Kupka přistupoval ke každému novému tématu: podrobně studoval široké souvislosti, ale do výsledku vtiskl i něco ze sebe a své imaginace. Nejradikálněji se to projevilo v abstraktních obrazech, k nimž rovněž dospěl zkoumáním a pozorováním: organických tvarů, vesmíru, architektury, hudby, techniky.

Například zkoumal proces kvašení, který vtělil do obrazu Stoupání z let 1922 až 1923. Kunsthistorička Vachtová dokonce obraz ve své monografii citovala jako Kvašení marmelád.

Výstava odkrývá i další lapidární "zdroje" abstraktních obrazů: jsou to vitráže katedrál, biologické tvary připomínající věnčité cévy nebo dělohu, struktura krystalů či tovární stroje. Ty jsou zjevným předobrazem série obrazů označených Kupkovým termínem mašinismus, která bude pro české publikum objevem. Většina pochází ze sbírky Centre Pompidou a patří k dílům, jež jsou u nás vystavena poprvé.

Pásová výroba Kupku zaujala, když jej jeho mecenáš Jindřich Waldes vzal do své pražské továrny. Kupka je mimochodem také autorem loga Waldesovy firmy Koh-i-Noor, pro kterou navrhl dívčí tvář s patentkou v oku.

Ve Waldesově továrně malíře zaujal pohyb a zvuk strojů, což se pokusil vystihnout. A přimísil k tomu ještě něco: "V té době byl v Paříži velmi populární jazz a Kupka vytvářel jakési propojení klapotu strojů a rytmů hudby. Z toho vznikaly originální náměty jako Jazz-Hot nebo Synkopovaná sklenice piva," říká kurátorka Pravdová.

Sám Kupka ale na rozdíl od Vasilije Kandinského, dalšího z průkopníků abstrakce, reálný předobraz popírá. "Abstraktní obraz znamená udělat něco z ničeho," nechal se slyšet.

Centrální místo výstavy patří nejslavnější a také největší Kupkově abstrakci. Uprostřed Valdštejnské jízdárny se výstavní příčky rozestupují před obrazem Amorfa - Dvoubarevná fuga. Ta byla spolu s menším obrazem Amorfa - Teplá chromatika vystavena roku 1912 na pařížském salonu. Byla to historicky první veřejná prezentace abstraktního díla.

Okolo Amorf se pak nacházejí obrazy, které ukazují Kupkovu cestu k abstrakci. Je tu například Velký akt (Plochy podle barev), obraz zapůjčený z Guggenheimova muzea, na němž víc než ženskou figuru autor řeší skladbu barev.

Kromě pláten jsou ve Valdštejnské jízdárně k vidění historické předměty, například knihy, legionářská vlajka či alba. Přední terasa s kavárnou se proměnila v interaktivní vzdělávací studio pro pokusy s barvami podle Kupkových předloh.

František Kupka se narodil 27. září 1871 v Opočně. Studoval na pražské a posléze vídeňské akademii. Od roku 1895 získal stipendium na École des Beaux-Arts v Paříži, kam se natrvalo přestěhoval.

Nepřestal ale sledovat dění v Československu. Byl "dálkovým" profesorem pražské akademie, vyučoval české a slovenské stipendisty v Paříži. Na začátku první světové války se dobrovolně přihlásil do legií, na frontě byl raněn.

Nejvíce výstav uspořádal v Paříži, kde také 24. června 1957 zemřel. I když ve Francii patřil už ve své době mezi uznávané umělce, teprve v posledních dvaceti letech začala jeho obliba mezi sběrateli, a tedy i hodnota jeho obrazů výrazně stoupat. Letos v únoru se na londýnské dražbě vydražila jeho malba ze 30. let nazvaná Série C III - Elevace v přepočtu za 52,3 milionu korun.