Praha - Přesně 40 let od vydání prvního čtyřlístkovského sešitu uplynulo tento pátek. Obrázkové příběhy, které kolorovaly dětství snad každého malého čtenáře, vycházejí doposud - a to je jev hodný zaznamenání i reflexe.
Dětská tvorba byla za normalizace útočištěm pro autory odstavené z ideologických důvodů; mimo jiné i díky tomu jsme měli doslova přehlídku kvalitních ilustrací a animovaných filmů. Řada znamenitých autorů hostovala i ve Čtyřlístku, nicméně hlavní dvě jména se vznikem čtyřlístkovského kultu zní: Jaroslav Němeček a Ljuba Štíplová.
Kolem domečku v Třeskoprskách, v sousedství rybníku Blaťáku a hradu Bezzubu se jim podařilo vytvořit unikátní imanentní svět, do něhož bylo laskavo se vracet. Průvodci v něm byla čtveřice Myšpulín, Fifinka, Bobík a Pinďa, k nimž se přidávaly řady jejich přátel i nepřátel - a také další seriály v sešitech.
Napjaté chvilky u trafiky
První, ještě nečíslovaný výtisk vytvořil Jaroslav Němeček, tehdy čtyřiadvacetiletý propagační výtvarník, po návratu z „kapitalistické ciziny", po šesti příbězích se připojila Štíplová. Příběhy vycházely ve státním nakladatelství Panorama, po revoluci se jich ujalo autorovo vlastní vydavatelství, které vlastní spolu s dlouholetými kolegy.
Základní sešitová řada se už dnes blíží k páté stovce čísel; k ní patří desítky knih a dalších produktů. V době největší slávy dosahoval Čtyřlístek nákladu 220 tisíc výtisků, o tehdejší směnné hodnotě nemluvě. Kdo by si nepamatoval napjaté chvilky ve frontě a pak oslňující výlet do třeskoprského okolí, do pohádky či vesmíru?
Minimálně pamětníci asi budou tvrdit, že zlatou éru už má Čtyřlístek asi za sebou. Někdejší poetika a intimita se dnes trochu vytrácí, dostavuje se i výtvarná rutina; roztomilé obliny dostávají kurzivní sklon, anilinky nahradil počítač.
Ale i dnešní děti si koupí 40 tisíc výtisků, ve kterých se noví libretisté se střídavými úspěchy snaží zachovat autonomii čtyřlístkovského světa a zároveň přizpůsobit rekvizity době nových technologií.
Plynulý tok generací
Ponecháme-li stranou kvalitu příběhů, byl důležitým faktorem někdejší obliby i nedostatek konkurence; a vlastně komiksová vyprahlost publika vůbec. Předávání starších čísel z rodičů na potomky i nová čísla kupovaná z nostalgie vytvořily plynulý tok čtenářských generací.
Tato mnohagenerační přízeň živí i v zahraničí kulty typu Asterix nebo Lucky Luke, u nás díky ní přežil Čtyřlístek i polistopadovou invazi překladových komiksů.
Svou osobitou tvář měl ale Čtyřlístek i z pohledu výrazové formy. Samo slovo „komiks" bylo na indexu - a tak zůstal u „obrázkového seriálu". Tímto termínem jsou dodnes označovány příběhy, které nevyužívají plně všech prvků komiksu (stránkové kompozice, změn záběrů, práce s časem).
Přesto působil jako zjevení - příběhy měly švih, akci a nadsázku, byly neseny potřebně zjednodušenou, přitom výstižnou kresbou i zručným letteringem; na jeho stránkách se prolínalo poetické a parodickým.
V potřebě nových příběhů sahali autoři po „každém" námětu. Na stránkách Čtyřlístku se objevil třeba western a gangsterka, což vzbuzovalo zájem i mezi rodiči. Ostatně humor Čtyřlístku nikdy nebyl výhradně „infantilní" - ve smyslu podceňování.
Fantastická domestikovaná čtyřka
Na rozdíl od většiny jiných domácích příběhů je Čtyřlístek ryzí „teamovka". Tento přístup typický pro americké superhrdinské série umožňuje čtenáři snáze nalézt postavu, s níž se identifikuje, a skrze ni příběhy prožívat. Bez zajímavosti není srovnání třeba s americkou Fantastic Four - třeskoprská zvířena je jakousi jejich domestikovanou variantou…
Nejeden komiksový teoretik si povšiml, že u nás nahrazují superhrdiny mnohem civilnější typy; není snad Mirek Dušín maloměstskou verzí Supermana? Některé čtyřlístkovské příběhy si ale se svými zámořskými protějšky v mnohém nezadají: cesty časem nebo další Myšpulínovy vynálezy by se šikly lecjakému superpoletuchovi.
V normalizačním Československu, které spíš podporovalo zahrádkářské a trampovní útěky než (super)hrdinská vzepjetí, ovšem představoval Čtyřlístek i konformizující model rodiny.
Upracovaný, trochu bláznivý, ale férový Myšpulín je nadsazeným prototypem otce-kutila, Fifinka se svými buchtami a schopností si v pravou chvíli dupnout zase přestavuje spořádanou, leč sebevědomou matku. Machistický Bobík zaujímá místo staršího sourozence, zatímco ušlápnutému Pinďovi nezbývá než chybějící muskulaturu a podřízenou pozici dohánět vyčůraností a rychlýma nohama.
Výchovná snaha mu ale nesluší
Jedním z typických rysů Čtyřlístku byla přitom ryzí apolitičnost (pokud za ni nepovažujeme právě pokoušení non-socrealistických žánrů). Snad právě díky nízkému věku čtenářů se třeskoprské čtveřici dařilo proplouvat normalizací. To v tomanovském ABC směřovaném na starší zájemce byla postupná bolševizace komiksů o dost patrnější.
Čímž neříkáme, že byl Čtyřlístek prostý morálních hodnot - naopak! Nabízel až rychlošípácky zřejmé dobro a zlo, nezlomné přátelství, společenskou aktivitu, dobrodružství - tedy hodnoty téměř pohádkové.
Mimo jiné právě tato krystalická zřejmost přitahuje dětská srdce. Ovšem ve chvíli, kdy začal brojit proti faktorům mimo svůj rámec, proti technoparty a marihuaně, důvěryhodnost ztrácí. Výchovná snaha Čtyřlístku nesluší - a navíc se mu nedaří.
Byť Čtyřlístek žije v komiksově-seriálovém bezčasí, aktualizoval pohádkové principy do relativně moderní podoby. A hlavně: byl schopen vytvořit přitažlivý a důvěryhodný svět s vlastními pravidly, v němž hranice dobra a zla byly jasně dané, ať se lítá do vesmíru nebo cestuje časem.
Intimní život a Dostojevskij |
Podobně zásadní a mnohaletý fenomén samozřejmě nemůže uniknout parafrázím. Těch se po internetu potlouká několik, zpravidla v různém stádiu vulgarity. Zmiňme ty zajímavější.
Na webu strach.cz se předělávkám předlistopadových komiksů daří; i když jde o humor leckdy dost cynický, svou chytrost nezapře. Dnes už sběratelským artefaktem je tištěný sborníček Dětem vstup zakázán vzešlý undergroundově z komiksové scény. Jeho obálka obletěla internet - a i když o nosnosti a výrazu některých příběhů se dá pochybovat, stal se takřka legendou.
Na hraně intelektuální parodie se pohybuje přednáška Láska a Čtyřlístek dvojice Janota-Kuna ze Společnosti za obrodu Čtyřlístku, odkrývající intimní vztahy uvnitř čtveřice. Seriózní vědeckou metodou, podloženou analýzami obrázků, čísly a grafy, dospívají k tomu, že Čtyřlístek není čtyřdílným monolitem, ale je vnitřně tvořen dvěma páry: Myšpulínem a Fifinkou, a Bobíkem a Pinďou (přičemž spekulace o homosexualitě druhého páru vyvrací jako nepodložené).
Coby svou diplomovou práci si zvolil Čtyřlístek Lukáš Berta. Do hlavní role obsadl Pinďu a za pomoci Dostojevského citátů, kterými postavy promlouvají, si klade otázky: Co dělají hrdinové poté, co odehrají svůj příběh na stránkách? Kam směřuje jejich stáří? Jsou dobrodružné eskapády skutečným smyslem života?
Naopak se vší vážnosti se Čtyřlístku věnují autoři na webu http://chrz.wz.cz/ - dokumentují jeho historii, sešitové řady i merchandisingové produkty; rozebírají ho ze všech stran, odkazují, dokumentují. Jako informační zdroj jsou nenahraditelní.