"Já to nepovažuji za nějaké bůhvíjaké umění, berte to jako doklad toho, že jsem šikovný. Jsou tady obrázky za 65, možná za 70 let mé činnosti, ne všechny, jen výběr," říká Suchý.
Pro jednadevadesátiletého čestného občana Plzně je to zároveň jeho 91. výstava v životě. "Což jsem přímo od narození takto neplánoval," poznamenal Suchý, který na vernisáži s herečkou a zpěvačkou Jitkou Molavcovou uvedli několik skladeb bez hudebního doprovodu.
Podle kurátorky Alešky Čeňkové přehlídka ukazuje spoluzakladatele Semaforu v jiném světle, než je to divadelní. Původně se vyučil reklamním grafikem a byl zaměstnán v ateliérech propagační tvorby. Pro dráhu komika se rozhodl až po zhlédnutí inscenace Pěst na oko v divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kterým vzdává hold na několika vystavených kresbách a litografiích.
Jeho obrazy jsou tematicky často provázány s divadelní nebo literární tvorbou. Návštěvníci tak mohou vidět například Suchého návrhy divadelních kostýmů a postav nebo návrh opony pro Semafor. "Ve vystavených dílech se objevuje typická poetika, laskavý humor, hravost, smyslnost a láska k českému jazyku. V některých pracích dokonce nacházíme přímo vepsaná sdělení, případně úryvky autorských textů písní nebo divadelních her," popisuje Čeňková.
Návštěvník tak může získat dojem, že si prohlíží díla několika autorů. "Barevné plochy a kontury některých litografií jsou zcela odlišné od ilustrativní stylizace kreseb. Naopak bravura tušové linky v motivech aktů působí téměř sochařsky. Je to patrně tím, že Jiří Suchý záměrně zkouší různé výtvarné polohy a nezávazně si hraje s rozmanitými možnostmi uměleckého výrazu," míní kurátorka.
Podle ní tak Suchý vytváří dojem, jako by žil několik životů najednou. Některé z mnoha svých divadelních her ostatně nejen napsal a režíroval, ale také pro ně složil a otextoval písně, navrhl scénu a kostýmy a sám v nich hraje i zpívá. Sebe sama popisuje jako workoholika a za jedinou příležitost ke zklidnění a soustředění považuje právě chvíle, kdy kreslí. "Já jsem totiž strašně pilný, a jsem pilný furt," dodává Jiří Suchý.
Ten vloni ve velkém oslavil devadesátiny. Koncert nazvaný Árie měsíce s písněmi o vodě mu na plovoucí scéně u pražského Žofína přichystal festival Prague Sounds. "Všichni sledovali dění na jevišti evokujícím šantány a bary, odjakživa jedno z nosných témat Suchého písní. Před výkonem Suchého lze jen smeknout. Z každého jeho pohybu, z každého jeho gesta bylo cítit, že pro koncertní nebo divadelní pódium žije a dýchá," napsalo Aktuálně.cz.
Koncem letošního listopadu Supraphon vydal zvukový komplet semaforských divadelních her ze 70. let minulého století. Obsahuje osm her Jiřího Suchého s hudbou Ferdinanda Havlíka z let 1971 až 1979, v případě Člověka z půdy ještě také Jiřího Šlitra, který zemřel roku 1969. Poslední disk zahrnuje nedávno objevenou studiovou nahrávku dosud nevydaného alba Malý domácí tingl-tangl z roku 1978.
