Série navazující na předloňský snímek Batman, kterou lze od pátku sledovat ve videotéce Max, je mafiánské drama plné odpudivých lidí a činů.
Superhrdinské komiksy, filmy či ságy často sledují zrod protagonistů nebo antagonistů. Už snímek režiséra Matta Reevese ale diváky zavedl do prohnilé verze fiktivního města Gotham, kde jako by všichni hrdinové už byli dávno "hotoví". A na nikoho nebyl příliš příjemný pohled.
Tříhodinový opus takřka celý ponořený do temnoty noci nechal Batmana, který takřka neodkládá masku, aby se ukázal "v civilu" jako miliardář Bruce Wayne. Robert Pattinson ztvárnil netopýřího ochránce pořádku coby rozervance pohlceného několika vraždami i zmarem nad povahou města, v němž se snaží zjednat klid. Místy skoro připomínal feťáky, kterými je Gotham prolezlý.
Nový osmidílný seriál se bez Batmana prozatím zcela obejde. A dál se noří do kontur komiksové metropole, kde lidé propadají závislosti na droze zvané kapky. Tučňák je v jádru spíše noir mafiánské drama, odkazující ke gangsterkám od 30. let minulého století po současné krimi. Ale právě až démoničtí padouši klasik žánru z dob starého Hollywoodu tu rezonují nejvíce, když přemýšlíme o povaze titulního antagonisty.
Colin Farrell utopený v padesátikilovém latexovém obleku, z něhož se prodírají ven jen pichlavé černé oči, je ztělesněním zla v nejpřízemnější, nejbanálnější podobě.
Fyzicky i morálně deformovaný jedinec závislý na matce neváhá snížit se k jakékoli podlosti a špinavé hře, aby obstál ve světě, jemuž vládnou dvě rodiny Falconeů a Maroniů. A v němž byl dlouho jen služebníkem placeným za to, že se neštítí ničeho. Nyní tyto "přednosti" obrací proti svým zaměstnavatelům.
Tučňák není tak stylový, formálně vytříbený jako snímek z roku 2022, na který navazuje. Jeho tvůrkyně a scenáristka Lauren LeFranc s režisérem prvních epizod Craigem Zobelem nepracují tak uhrančivě s temnotou, mlhou či zvukem.
Naopak se detailně zaobírají každým detailem Tučňákova těla a tváře, od zlatých zubů po znetvořené chodidlo. A mnohem více je tu poměrně klasicky snímaných dialogových scén. Přesto autoři pokračují v pozvolném ponoru do bezvýchodného světa velmi vzdáleného tomu, v němž si kdysi Tučňáka představil Tim Burton.
Zatímco antagonista Burtonova snímku Batman se vrací z roku 1992 v podání Dannyho DeVita byl vyšinutým géniem zločinu, který se městem prohání v autě ve tvaru gumové kačenky, Farrellův Tučňák si zaslouží být titulován spíše svým občanským jménem Oswald Cobblepot.
Je to především přízemní mafián s až dětinskou potřebou sápat se po moci. A místo hravého autíčka jezdí ve fialovém Maserati, ztělesňujícím spíše to, že má jisté problémy s egem.
Když Oswald odpraví svého zaměstnavatele Falconeho, začne zahlazovat stopy a také snovat pikle, jak ovládnout gothamské podsvětí, lze si vzpomenout na spoustu mafiánských ság s podobnou zápletkou.
Jenže jejich protagonisté obvykle navzdory nemorálnímu konání měli tolik charismatu, že divák chtěl vidět, kterak kolem sebe budují potenciální impérium. Tučňák si hned od začátku vychovává pobočníka. Tohoto černošského mladíka, sotva způsobilého řídit auto, však publikum spíše lituje. Že ze všech možností, jak se vyhrabat ze dna ulice, mu osud přihrál zrovna tuhle.
Snaha používat batmanovský vesmír coby alegorii dnešní doby není ničím nezvyklým. A touha udělat co "nejdospělejší" drama ne vždy vychází, jak ukázal jeden z nejpřeceňovanějších filmů nedávné kinematografické historie Joker od režiséra Todda Phillipse. Ten z Jokera udělal ublíženého chudinku a místo přesvědčivé psychologické studie nabídl jen průměrné, přehnaně vážné drama, které se snaží ohromit citacemi z filmů Martina Scorseseho, když nabízí spíše jejich uplakanou karikaturu.
Autor praštěných komedií jako Pařba ve Vegas chtěl dle vlastních slov "do hollywoodského systému propašovat opravdový film maskovaný za komiksový snímek". A povedlo se, akorát přesně naopak, než zamýšlel. Nebýt onoho komiksového "krytí", byl by Joker jen doslovné, rádoby psychologické drama s na sílu prodávanými společensko-politickými přesahy, na které si dnes už nikdo nevzpomene.
Tučňák po prvních epizodách trochu klade před diváky otázku, zda nehrozí něco podobného. Zda se svých komiksových propriet a toho, co v komiksové mytologii tvoří danou postavu, tvůrci nezřekli natolik, až zůstane jen temná alegorie dnešních nejistých časů, kde se různí padouši chápou moci nikoli jako mafiánští bossové, ale coby političtí vůdci.
Zatím ale Tučňák má dostatek zvláštní magnetizující síly, aby publikum přitáhl, byť se dost vzdaluje od kánonu a vědomě ho narušuje.
Prozatím se seriál zmítá kdesi napůl cesty. Jde o zručně natočený, byť trochu naředěný přídavek k Reevesovu stylovému Batmanovi, který byl oproti Jokerovi mnohem více žánrovou podívanou. Jen se novinka pohybuje v trochu jiném žánru, víc ve světě gangsterských ság než superhrdinských komiksů.
Možná to listování dějinami kriminálek od filmu Zjizvená tvář po seriály jako Rodina Sopránů zůstává až příliš ve vleku předobrazů. Stejně jako Colin Farrell při této stopáži zůstává herecky lehce uvězněn ve svém latexovém prostetickém brnění.
Seriál
Tučňák
Tvůrkyně: Lauren LeFranc
Seriál je k vidění ve videotéce Max.
