Pro Monkey Business založené roku 1999 je to velká změna. Texty zpívané česky jsou v jejich tvorbě bezprecedentní. Hudba se přesto stále drží ve funkovém tepu a současném zvuku frontmana Romana Holého. "Báli jsme se, aby ten rozdíl nebyl nějak markantní, a celkově jsme nevěděli, jak to dopadne. Nakonec to mělo dobrý spád a neskromně říkám, že na výsledek jsme pyšní. Teď jde jen o to, jestli z toho bude mít stejný pocit i posluchač," říká o nové desce tvořené deseti skladbami Tereza Černochová.
Popud začít zpívat v rodném jazyce přišel právě od lídra sedmičlenné skupiny a pro ni to nebyl žádný problém. Češtinu používala už s kapelou Black Milk stejně jako na svých třech sólových albech. Jedním z důvodů změny je podle ní proměna posluchačských preferencí. "V 90. letech se zdálo, že tady bude naprosto vládnout angličtina a že se tím přiblížíme Západu. I já jsem měla pocit, že zpívat v angličtině znamená světovost. V novém miléniu se ale stal úplný opak. Začal převládat trend obyčejné písňové formy v češtině," popisuje.
K tomu se přidává fakt, že Monkey Business prosluli relativně komplikovanými texty plnými cynismu, ironie, metafor či úvah. "Náš textař Vratislav Šlapák dokonce četl anglickou poezii, jeho texty tak byly vybroušené, neobsahovaly žádná klišé. Vemte si, jak je těžké něčemu takovému porozumět v češtině, natož v angličtině," říká zpěvačka. Stávalo se tak prý, že stála na pódiu a cítila, že posluchači neví, "co tím chtěl básník říct", přiznává. "Zavřeli jsme si tím cestu k jednoduchému uchu, které chce jen přijít na koncert a zazpívat si s námi. Překládat si texty a přemýšlet nad nimi, jako jsem to dělala v 90. letech já, budou opravdu jen skalní fanoušci," dodává.
Pro kapelu to byl také krok vpřed a příležitost, aby se po letech vyvíjela trochu jiným směrem. "Chceme být posluchači blíž, říct mu: jsme tady a zpíváme, jak nám zobák narostl. Tím, že jsem tam já, a ne Tonya, dává to ještě větší smysl," připomíná zpěvačku amerického původu Tonyu Graves, kterou v uskupení před osmi lety vystřídala. O zpěv se v něm dělí s Matějem Ruppertem.
Chlapi, co vás podrží
Právě Tonya Graves o Monkey Business říkávala, že je to "boys club", pánský klub, a Černochová to jen potvrzuje. "Občas musím kluky upozornit, že na koncerty chodí i ženy a že by bylo dobré vnést tam nějakou jemnější strukturu," líčí. Tentokrát se zpěvačka podílela na některých textech, přispěla třeba do skladby Jsem zlo, kde zpívá: "Řádím jak černá ruka / Strach ze mě má i Duka / Rozhodím i dalajlamu / Barbie klouby z gumy lámu."
Čistě ženská témata, na která v kapele není prostor, zpracovala na své loňské sólové desce Slečna náročná. Od té doby se vlastních textů přestala bát, ale podotýká, že velké sebevědomí v tomto ohledu stále necítí. "Je v tom ale jistá chuť a zvědavost. Určitě chci pokračovat dál, protože do hlavy mi stejně nikdo nevidí a stanu se tak méně závislá na ostatních," věří.
Sólová kariéra pro ni ale nehraje prim. Vlastní tvorbu bere spíš jako ozvláštnění, když se začne v Monkey Business nudit. "Sólově mi to moc nejde. Zpívat umím, to je v pořádku, ale když jsem sama za sebe, cítím se velmi nejistá. Samozřejmě že od toho mám nějaká očekávání, i když říkám, že je nemám. Pak jsem chvíli smutná, když se nenaplní, ale nakonec zjistím, že své místo mám v kapele, a to je nejdůležitější. Jestli mi to někde jde, tak právě tam," uvažuje. Na svém "pánském klubu" si cení i podpory a jistoty, kterou jí dodává, když ji zrazuje sebevědomí. "Jsou to chlapi, kteří vás podrží, to je prima pocit," cení si.
Tématu nejistot a závislosti na hodnocení zvenčí se na albu Když múzy mlčí dotýká skladby Bludičky v močálu identity. "Proč nám záleží tak na tom, co si o nás myslíte, rozkrájíme se, přetrhnem, dokud nás chválíte," zní tady. "Je to velmi aktuální text o tom, že všichni až do konce svých sil hledáme vlastní identitu, kdo jsme, co tady děláme nebo jak vychovat děti, abychom to úplně nepodělali," vyjmenovává Tereza Černochová. "Do toho nám dělá strašný bordel naše vlastní ego," dodává.
Za oblíbenou skladbou z alba označuje Prima rozvod, který napsal baskytarista Pavel Mrázek. S ironií a nadhledem vypráví o rozpadu manželství. "Chce naznačit, že i když se vám stane taková neblahá věc, jako je třeba rozvod, tak se to dá zvládnout a po pár letech se budete zase smát," interpretuje zpěvačka.
Osobně k ní promlouvá i song Dva na kolejích o cestě dvou lidí, kteří dál pokračují každý svou cestou. "Lidé spolu chvíli jedou, ale pak se rozejdou každý jinam. To je věčné téma a je to tak i v životě. Někdy se ale stane, že se v té tramvaji zase sejdou," říká.
Hudba jako "rodinný byznys"
Tereza Černochová přiznává, že zpívání v Monkey Business není technicky jednoduché. "Vycházíme z takzvaného p-funku, kde je žena samice, která přijde, otevře chřtán, usmrtí tónem a odchází. Jsou to vysoké exponované polohy, takže člověk musí během koncertu dobře nakládat s energií. Je také potřeba víc cvičit. Samozřejmě čím jsem starší, tím je to pro mě jednodušší, rozhodně mnohem víc, než když jsem do toho vstoupila," vysvětluje.
"Tenkrát odešla Tonya, která má jinou hlasovou polohu než já, proto jsem si musela zpěv přizpůsobit o oktávu výš," doplňuje.
Černochová studovala operní zpěv na hudebním gymnáziu, byla to ale spíše slepá ulička. Co se ve škole naučila, prý v Monkey Business moc nezužitkuje. Začala proto docházet na výuku hlasové techniky k lektorce Haně Peckové. "Ta poznala, že to ve mně někde je, jen jde o to to vykřesat. Tím, že nejsem náturou přirozeně sebevědomý člověk, musela jsem se přestat bát vlastního hlasu a prostě otevřít chřtán. To se nám společně povedlo," pochvaluje si.
Sama je dcerou zpěváka Karla Černocha a nyní se ukazuje, že hudební talent zdědila i její desetiletá dcera. "Nedávno mě mile překvapila tím, že zpívala nějakou písničku mého táty, a já definitivně pochopila, že ty geny tam jsou. Nemá smysl tlačit na pilu, ale ani před tím zavírat oči," míní.
Vedle hudby si zajistila zadní vrátka, má bakalářský titul z chovatelství a inženýrský z reprodukčních biotechnologií. Původně chtěla být veterinářkou, studium ale nešlo skloubit s vystupováním v kapele Black Milk.
Dnes má zpěvačka, která se nedávno odstěhovala na Šumavu, chovatelství jako koníček a formu odpočinku. "Mám domácího mazlíčka, k tomu teď přibyly ještě tři slepice a kůň. Na Šumavě také docházím pomáhat do menší zoo, kde řeším třeba, když mají zvířata nějaké zdravotní trable. Baví mě, když může hlava odpočívat v úplně jiném světě, než je ten hudební," uzavírá.
