Vražda manželky, k níž došlo roku 1968 v obci Vonoklasy, je v novém šestidílném dramatu režisérky Terezy Kopáčové a scenáristů Mira Šifry s Kristinou Májovou prozatím spíše jakýmsi kostlivcem ve skříni.
Příběh se částečně odehrává na počátku 80. let a sleduje osudy syna, který tragédii přežil. Hrůzná minulost se opět ozývá právě proto, že Československá televize vysílá svoji verzi jejich rodinného neštěstí.
Chlapec Slávek je nyní inženýrem a na pracovišti ho trápí mimo jiné drsné vtipkování kolegů o tom, co se tehdy stalo, aniž by tušili, že je mezi nimi někdo z přeživších.
To je ale jen rámec prvních epizod. Podstatná část děje se prozatím věnuje tomu, jak se rodiče protagonisty seznámili na vesnické tancovačce a co v průběhu 30., 40. a 50. let následovalo.
Studna není klasickým příspěvkem do oblíbeného žánru true crime. Zprvu tvůrci věnují většinu času důkladnému ponoru do světa středočeských Vonoklas a detailnímu zkoumání, co se stalo mezi vojákem Standou a dívkou Marií, která podlehla jeho dvoření a nekývla na sňatek se sousedem.
Už od počátku je zřejmé, že mnohé postavy klamou tělem. Zemitý venkovan Šimek v podání Jakuba Prachaře působí trochu jako hodný ňouma, ale je jasné, že Mariino odmítnutí ponese těžce. Chudý, pracovitý sirotek Standa neváhá okouzlovat Marii podle vzorů z románků červené knihovny - a ona tak třeba dostává na nádraží po jedné růži od každého z kolemjdoucích, načež se s ní zatočí svět. Vypadá to až příliš hezky, aby to tak zůstalo. Obzvlášť když rodiče tomuto sňatku příliš nepřejí.
Seriál si dává načas, buduje atmosféru a vztahy mezi postavami. Mladý pár žije jen přes plot od Šimka, který po Mariině odmítnutí trucovitě uspořádal co nejrychleji vlastní svatební veselku s jinou ženou. Staré rány příliš nepřispívají k dobrým sousedským vztahům a napětí nepomáhá ani to, že v malé vísce neexistuje moc možností, jak nebýt všem na očích.
Dobře obsazený David Švehlík v roli Standy je stejně horlivý manžel a otec, jako byl nejprve nápadník. Chlapci Slávkovi dopřává první poslední, i když na tom finančně nejsou nejlépe. Na svět hledí radostně, na rozdíl od neustále zakaboněného souseda.
Největší devizou seriálu prozatím zůstává schopnost jemně a trpělivě pracovat se zdánlivě jasně typizovanými charaktery. Tvůrci dávají velký prostor dětem i ženám v domácnosti, Johana Matoušková v roli Marie umí sdělovat drobné pohnutky pár slovy či výrazem tváře. Dále sledujeme, jak se chlapec Slávek povahově mění nejen kvůli onemocnění obrnou, ale také protože si uvědomuje, že je výrazně chytřejší než jeho okolí.
Mezi dětskými šarvátkami se pozvolna ukazuje, kterak místní ženy jen poněkud útrpně přihlížejí životním rozhodnutím svých mužů. A ti začínají mít na svých bedrech příliš na to, aby to mohli dlouhodobě unést. Neurózy a frustrace narůstají, Studna má daleko k idylickému obrazu venkova.
Ve třetině je zatím těžké hodnotit, kam se seriál bude ubírat. Obě dějové linie zřejmě propojí až ve chvíli, kdy vykreslí samotnou katastrofu. V prvních dvou částech k ní tvůrci kráčí pozvolna, důraz kladou na všední věci, jako by přejímali tempo venkovského života, jež může být stejnou měrou poklidné jako ubíjející.
Ten druhý rozměr akcentuje příjezd nových sousedů, kteří prchají z města právě za klidem a posledním pokusem o zplození potomka. Jen si manžel nevšiml nebo nechtěl vidět, že žena jeho nápad nenávidí.
Studna často snímá tváře postav v extrémním detailu a lehce zpomaleně, když se v běhu či třeba na koloběžce blíží ke kameře, jako by autoři chtěli ještě trochu zbrzdit tempo vyprávění a zdůraznit prožívání v reálném čase.
Zároveň je to ale připomínka, že hezké časy pominou. Možná trochu návodná a zatím převládá pocit, že toto narůstání venkovského i domácího dusna mohlo být natočené v o trochu koncentrovanější podobě. Dětské a ženské postavy také zatím působí o něco plastičtěji vykreslené než ty mužské. Například Standa dlouho vypadá přehnaně mile a je jasné, že figuru skvělého otce a manžela přinejmenším částečně hraje. A náhle ho vidíme jako brblajícího chlapa v posteli, jenž začíná mít udavačské manýry.
Navzdory těmto pochybnostem zatím Studna dostatečně dokáže vtáhnout. Už proto, jak míchá všední scény s pocitem, že vzniká dostatečné množství "rozbušek" na to, aby v pozdějších epizodách mohly vybuchovat.
Seriál
Studna
Režie: Tereza Kopáčová
Seriál je k vidění ve videotéce Voyo.
