Dramatik a spisovatel prožil v zahraničí podle vlastních slov lepší polovinu života. Mezi jeho nejznámější díla patří dramata August August, august a Taková láska a romány Katyně, Kde je zakopán pes či Hodina tance a lásky. "Beru to, jak to je, ale ne se vším, čím jsem byl, jsem spokojen," řekl jednou Kohout, který tento čtvrtek 20. července slaví pětadevadesátiny.
Autor přibližně 60 divadelních her, 20 scénářů a 15 próz, jenž po roce 1989 žije střídavě v Praze a Vídni, debutoval verši v novinách v roce 1945 a stále tvoří.
V roce 2016 například vydal poprvé česky knihu Jolana a kouzelník, která vznikala v 70. letech a poprvé vyšla roku 1980 v německém překladu. V roce 2018 pokřtil knihu To byl můj život?, která obsahuje oba díly vzpomínek na léta 1928 až 1979 a 1979 až 1992, dále text Předběžná bilance z roku 2011 a autorův dovětek z roku 2018 Post scriptum. O rok později představil publikaci Ten žena a ta muž, jež popisuje příběh páru s vyměněnými tradičními charaktery, a loni novou knihu Letorosty samomluv. Tu označil za svoji poslední.
V současné době připravuje knihu povídek Taková láska. Bude obsahovat 12 povídek napsaných na začátku tohoto roku pro Lidové noviny, dalších 11 nových Kohout přidal a pracuje na dalších.
"Ten název možná na první pohled trošku mate. Ono je to spíš tak, že tam jsou dva typy povídek - osobnější příběhy a texty, ve kterých se autor vyjadřuje k různým dějinným událostem. Proto bude mít kniha zřejmě dva oddíly, budou se jmenovat Ve víru dějin a V proudu života," uvedl Jindřich Jůzl, šéfredaktor nakladatelství Odeon.
Při křtu své knihy s názvem Letorosty samomluv Kohout loni sdělil, že se jedná o jeho poslední knihu, protože jeho oči "už viděly dost a mají zejména dost klávesnice počítače". Situace se ale změnila. "Přišel za námi s tím, že má chuť dál psát a že by jeho nová kniha obsahovala povídky z Lidových novin a nějaké nové. Pokud má takhle chuť psát, tak počkáme, co z toho vznikne. Původně jsme chtěli knihu vydat do konce roku, ale to asi nevyjde, pokud autor nezmění názor na své psaní," konstatoval Jůzl.
Kohout odmítl zástupce médií, která měla zájem o rozhovor u příležitosti jeho jubilea. Pracovníkům nakladatelství vzkázal, že už před několika lety vydal své rodině příkaz "nepouštět mě na mikrofon a kameru". Přátelé mu alespoň na čtvrtek připravili malý dárek. "On žádný dárek ani setkání nechtěl, ale dáme mu lahev dobrého vína, protože se pořád rád napije a červeným vínem nemůžete nic zkazit," dodal Jůzl.
Člověk, kterému došel jeho omyl
Pavel Kohout se narodil v Praze v úřednické rodině. Politicky angažovaný začal být již od poloviny 40. let, nejprve především v rámci svazu mládeže. V roce 1946 vstoupil i do komunistické strany. Po nedokončeném studiu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy začínal jako elév redakce pro děti a mládež v Československém rozhlase a poté působil rok jako kulturní přidělenec v Moskvě. V letech 1951 až 1952 byl šéfredaktorem týdeníku Dikobraz a na vojenskou službu navázala dvouletá činnost v redakci časopisu Československý voják.
Po dalším roce v televizi se stal v roce 1956 samostatným umělcem. Debutoval na počátku 50. let milostnými a politickými verši (Verše a písně, Čas lásky a boje), které jsou plné komunistické propagandy a oslavných ód, například na sovětského diktátora Josifa Stalina. Jeho básně, společně s filmem Zítra se bude tančit všude, ke kterému napsal scénář, patří dle kritiků do "zlatého fondu" české stalinistické literatury.
K této hojně kritizované kapitole svého života se tvůrce vyjadřoval již mnohokrát. "Člověk, kterému dojde jeho omyl, v něm může setrvat, anebo se pokusit o nápravu. V druhém přístupu vidím logiku života části své generace s podobným životopisem, jako je můj," řekl například. Svou roli podle něj sehrály i historické okolnosti: "Emocí nabití puberťáci jako já, co po sedmi letech vylezli z krvavého tunelu války do míru, který voněl šeříkem a naftou sovětských tanků, letěli houfně k jejich vojevůdci Stalinovi jako mouchy ke světlu."
První stopy jeho rozčarování z režimu se objevily již v hrách z poloviny 50. let (například Zářijové noci). Na počátku 60. let upoutaly pozornost jeho adaptace literárních děl (Cesta kolem světa za 80 dní, Válka s Mloky nebo Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka), které společně s jeho hrami (například August August, august) byly uvedeny na scénách řady zemí světa. Jeho tvorba se na konci 60. let podle kritiků přiblížila absurdnímu dramatu a tehdy se také začal výrazněji věnovat próze. V polovině 60. let pracoval jako dramaturg Divadla na Vinohradech, pak odešel na volnou nohu.
Od konce 60. let byl jedním z představitelů nonkonformního proudu v české literatuře a v roce 1968 se stal čelným protagonistou "pražského jara". V letech 1968 až 1969 byl stranickým předsedou v pražské pobočce Svazu československých spisovatelů. Strana byla tehdy pro něj "jediná reálná platforma pro nekrvavé změny k lepšímu".
Roku 1969 jej z KSČ vyloučili a od počátku 70. let začal být perzekvován. Patřil pak k hlavním iniciátorům a signatářům Charty 77. Poté, co mu byl v roce 1979 znemožněn návrat z ročního povoleného pobytu ve Vídni, kde spolupracoval s divadlem Burgtheater, se usadil v Rakousku. V roce 1980 mu bylo uděleno občanství rakouské, roku 1990 vráceno původní.
Jeho autobiografie o roku 1968 Z deníku kontrarevolucionáře v Česku vyjít nesměla a v zahraničí se prvně objevily i další jeho knihy, většinou s politickým podtextem, jako například Katyně, Kde je zakopán pes nebo Hodina tance a lásky. Skvělý vypravěč Kohout je také autorem dramatu Ubohý vrah - první české hry uvedené na newyorské Broadwayi.
Na pultech českých obchodů a na prknech českých divadel se jeho díla opět vrátila až po roce 1989. Také v polistopadové tvorbě opět prokázal schopnost vystihnout "téma dne", například odhalování spolupracovníků StB v knize Sněžím. Podle jeho románu Konec velkých prázdnin byl natočen úspěšný stejnojmenný televizní seriál a zfilmována byla i jeho další díla.
Je držitelem řady cen, převážně rakouských a německých. Především za organizaci Pražského divadelního festivalu německého jazyka, na němž se podílí, převzal například v roce 2002 německý Velký kříž za zásluhy s hvězdou a stuhou. U příležitosti svých 85. narozenin obdržel Čestnou plaketu předsedy vlády za celoživotní dílo a přínos pro českou literaturu, kterou mu udělil tehdejší premiér v demisi Jiří Rusnok. Někdy bývá označován za nejhranějšího českého dramatika v Česku i v zahraničí.
Pavel Kohout se třikrát oženil. V roce 1950 si vzal herečku Alenu Vránovou, ale manželství se rozpadlo. Vzápětí se oženil podruhé - s asistentkou režie Annou Cornovou. Z tohoto manželství pochází spisovatelka Tereza Boučková. Jeho třetí manželkou i věrnou spolupracovnicí je od roku 1970 spisovatelka Jelena Mašínová. Celkem má tři děti.
