Byl jediným fotografem ve Skupině 42. Je autorem slavné fotky Ve dvoře, která patří k jedné z nejvýraznějších reflexí válečné doby. Miroslavu Hákovi nyní uspořádalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Galerii Josefa Sudka drobnou výstavu, na níž představuje jeho kořeny.
"Není to výstava zapomenutého autora ani zapomenutých prací. Chceme představit ty nejkrásnější Hákovy fotky," řekl kurátor Jan Mlčoch.
Kromě obrázku Ve dvoře, fotky Maska, připomínající Hákovu širokou zkušenost s portrétní fotografií, experimentů ze třicátých let a fotek z pražské holešovické či smíchovské periferie přibližuje výstava, ohraničená čtyřicátými lety, i osobní vazby členů čtyřicetdvojky.
"Přátelské vazby byly zejména za války a v padesátých letech pro přežití klíčové," konstatuje Jan Mlčoch.
Zaujme tak například Hákův textový portrét od Jiřího Koláře:
"Miluje svou práci, hlavou, zklamanou láskou. Slyší očima, vidí každým vlasem, každým pórem. Nerozezná jed od mléka, nemá smysl pro zlo, vidí jen dobro. Zdědil krev věčně poplašených podhorských stromů, ustaraných o zdraví svých plodů."
Součástí výstavy je i dopis z konce 40. let, který "roztřesený" Hák, usazený tehdy ve své domovské Nové Pace, poslal přítelkyni do Prahy. Na konci psaní zdraví Karla Teigeho, který podle kurátora Mlčocha jeho fotografie rád a často popularizoval.
Kurátor Mlčoch připomíná, že vystavená Hákova monografie Očima - svět kolem nás je teprve druhou fotografickou monografií u nás. Tou první byla kniha aktů od Františka Drtikola Žena ve světle z roku 1938.
První fotograf, který fotil herce na jevišti
Miroslav Hák se narodil 9. května 1911 v Nové Pace (stejně jako kolegové František Gross a Ladislav Zívr), po škole zkoušel malovat, ale otec ho vedl k fotografii, které se u něho také vyučil. Na začátku 30. let navštěvoval kurzy pro amatéry pořádané Františkem Drtikolem.
Počáteční tvorba Háka se nesla v duchu experimentu, později ho - stejně jako další členy Skupiny 42 - ovlivnil surrealismus; ostatně i jeden z vystavených obrazů Františka Grosse je taktéž surrealistický.
Zásadní změna v Hákově uměleckém životě nastala v roce 1936, kdy obeslal Mezinárodní výstavu fotografie v pražském Mánesu. Z jeho účasti vyplynula práce pro Divadlo E. F. Buriana. Hák vnesl do divadelní fotografie nový prvek, protože zaznamenával práci herců přímo na jevišti. Záhy se zaměřil na chemické experimenty předjímající pozdější informel.
Po dramatickém rozpadu Skupiny 42 v únorových dnech roku 1948 se životní osudy přátel rozešly.
Hák po ukončení fotografické činnosti roku 1969 prodal padesát prací do obnovené fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Zemřel 28. června 1978 v Praze.
