Dobře hodnotím organizaci festivalu: ochranku, úklidovou četu, minimální časové prodlevy, dostatek stánků bez front k nevydržení, zvuk i světla pódií. Naopak stížnost míří na počasí, čtvrteční i sobotní noc byla na blátě a kelímek s pivem byl pořád plný jak nepřetržitě pršelo. Kdo spal ve stanovém městečku, léčí teď možná chřipku. Akci takového rozsahu nezvládlo ani město, předražené restaurace a přeplněné obchody s neochotným personálem nedělají Sázavě dobrou reklamu. Nevyplatilo se opustit festivalový ostrov.

A hudební favorité? Uvádím podle abecedy bez nároku na úplnost či pořadí - nejzajímavější koncerty na SázavaFestu 2006: 

• Banco de Gaia
• Boban i Marko Markovič Orkestar
• Monkey Bussines
• PSH
• Tata Bojs

Překvapením festivalu pro mne byl Zatrestband, největším zklamáním Manau. Máte jiné tipy?

Neděle 6. srpna, 01.00 - Kdo vydržel, dočkal se, sobotní noc s sebou přinesla skutečný vrchol festivalu. Nevím, jak hrála Načeva, jak Čechomor, BSP nebo Yellow Umbrella, o Tata Bojs a Banco de Gaia můžu prohlásit, že byli skvělí.

Tata Bojs na SázavaFestu předvedli výborný akustický set, kytary, klávesy, bicí. Nebyla to ale žádná měkota, Milan Cais do toho bušil jak o život a Mardoša se snad přilepil k židli, aby nevyběhl a neskákal po celém pódiu, jak mívá ve zvyku. Kapela z Hanspaulky zahrála průřez své tvorby a mnoho věcí nebylo na první poslech k poznání, teď mě napadají třeba Divnosti nebo CVAN. Zároveň tím dokázala, že píseň s poctivým základem snese jakoukoliv variaci, a pořád bude kvalitní. Vystoupila i Klára Nemravová a Tata Bojs přidali k dobru skladbu, ve které sami sebe nazvali pěšáky rock´n´rollu a označili se za lokální hvězdy. Bylo to upřímné i vtipné - kéž by TB vydali na CD podobné úpravy svých písní ve formě nějaké best of.

S jedenáctou večerní přišel čas proklouzat se bahnem na MF Plus Stage, kde (alespoň pro mě) celý festival zakončoval Banco de Gaia. Osaměle stál za pultem obklopený dvěma laptopy a promítacími plátny... a o promítání tady šlo hlavně. Toby Marks neboli Banco de Gaia není jen výtečný DJ, ale také bojovník za práva Tibetu a třetího světa. Podezírám ho, že hudbu dělá proto, aby na party mohl promítnout video se záběry z Asie, Středního Východu nebo Jižní Ameriky a rafinovaně je propojil s podprahovými vzkazy "nebuďte sobečtí, zajímejte se o tento svět!" Já osobně, když příště uvidím obrázek ďábla, hned mě napadne firma Texaco... Byla to obrovská agitka, ale také velký hudební zážitek: Marks k hudbě přistupoval jako malíř, který si zkouší tahy štětcem a když se mu nepodaří, nebojí se je opravit. Vyjde-li to na poprvé, radost je obrovská - a takové se dostalo i tanečníkům při jeho nejslavnější skladbě Last Train to Lhasa.

Ve vystoupení Banco de Gaia se vlastně spojily všechny charakteristické melodie, zvuky a nástroje letošního SázavaFestu - etno, elektronika, žestě, výrazné vokály - a Toby Marks tak celou přehlídku symbolicky zastřešil.   

Sobota 5. srpna, 19.40 - Nejhorší je zklamané očekávání. Přesně tak to bylo s Buty  - kapela, která mě provázela dospíváním, letos a po hodně dlouhé době  vydala povedené album Votom. Dnes jako kdyby na něj zapomněla. Na SázavaFestu jsme měli co do činění s Buty model 2000, zazněla tu Dlouhá ruka, Krtek i Nad stádem koní, takové oldies rádio pro pamětníky. Jestli mi hlava nevynechává, novinky hráli jenom dvě, Tisíc korun jako (snad) ironii nad neziskovými organizacemi a jejich urputnou snahu získávat peníze a pak Pusinku na prdel, která má hodně společného s dřívějším Demáčkem. Buty si dobře pamatuji z koncertu na festivalu Go Planet Roxy v Táboře, kde vystupovali odpoledne za poměrně slušného nezájmu publika a byli naštvaní. Tady měli dobrý čas i vstřícné auditorium, ale zkazili si to sami. Stokrát obehrané písně nejsou důvodem, proč na festivalu chodit na kapelu.

Před pár hodinami jsem se upsal; o Iloně Csákové jsem tvrdil, že nebude zpívat protivné coververze. Coververze byly, protivné ale ne (ta narážka mířila na její hity Proč mě nikdo nemá rád nebo La Isla Bonita). Csáková už delší dobu spolupracuje s třešťským swingovým orchestrem Zatrestband, který vede nepřehlédnutelný zpěvák a kovář Petr Píša. Společně a za doprovodu silné dechové sekce předvedli osobitý návrat do minulých let s písněmi Milana Chladila, Karla Gotta, Evy Pilarové či George Gershwina. Pro festivalové publikum to možná byl šok, ale zároveň dobré zpestření a oddych před večerním programem.

Kdo nechtěl vzpomínat, byl v tu dobu už na koncertě Švihadla nebo Polemic. S československými ska či reggae kapely mám trochu problém. Jak se tvářit na to, když na vás kluk ze Žižkova nebo Petržalky křičí "Džamajka-ska-ska" a tváří se, že je černoch? Proti jazzu či hip hopu, který u nás v porovnání se Spojenými státy tradici pochopitelně taky nemá, se tenhle styl ani nesnaží přizpůsobit zdejšímu prostředí a komunikovat s domácím posluchačem, jen si hraje na něco, co není.

Tyto úvahy se mi dobře vedou pod pevnou střechou, diváky na koncertech už zase trápí déšt. Protivně mrholí, je zima a dřevěnou lávku, která spojovala pevninu s ostrovem, nějaký inteligent rozhoupával tak svědomitě, až ji zničil.    

Sobota 5. srpna, 16.30 - SázavaFest by se měl konat jen na ostrově na kraji Sázavy, ale pochopitelně se rozrůstá do celého města. Lidi spí v autech na ulicích, rozbíjejí stany na zahradách bytovek, prodejny potravin jsou přeplněné, místní často nadávají. A v areálu samotném? Tady to vypadá daleko lépe než se může zdát. Jistě, taky zde někdo odpočívá uprostřed cesty, při včerejším koncertu Monkey Bussines se utrhla větev břízy pod rozveselenou divačkou a potkali jsme chlapce, který se navážno opíral o hůl sestrojenou z nápojových brček...

Na každém rohu je stánek s pivem, na každém druhém prodávají čínské nudle, vepřovou kotletu, klobásy, dá se narazit na kuřata, pizzu i knedlíčkovou polévku.

Peníze tu leží na zemi. Dobrým nápadem je akce "dva kelímky za korunu" - kdo na určené místo přinese dva plastové kelímky od piva, dostane minci ne zrovna obrovské hodnoty, ale jak se zdá, někteří kvůli tomu vybírají i popelnice. V areálu tak neleží na zemi žádný odpad (což je velké trápení mnoha letních festivalů) a co diváci nestihnout vrátit, je ráno uklizeno.

Mizí i papírová reklama, která útočí od rozdavačů letáků na každém kroku. Je doplňují plakáty, city lighty,  videa i tampóny zdarma. Kdo má v kapse dost peněz - třeba díky kelímkům - může je utratit za nové dredy, batikované oblečení, šátky, cetky, skateboard, knihy, prodávají tu všechno na hulení i blikající nesmysly na ruce a hlavu.

Sobota 4. srpna, 14.30 - Připadám si tu jako třetí den na letním táboře. S ostatními se už tak od vidění známe, máme společné hudební zážitky a víme, co dokáže počasí.

Z obchůzky po festivalu: maďarští Pannonia Allstars Ska Orchestra hrají ke svému názvu nepřekvapivě ska. Takhle v poledne se ta hudba jeví zábavná, zpěvák v bílém obleku je suverénní jen kdyby neměl potřebu divákům nutit svůj světonázor a nadávat na prezidenta Bushe. Petr Cmorik, slovenská SuperStar, měl u pódia velkou fanouškovskou základnu, která tleskala jak o život při jeho coververzích.

Z OTK mi v hlavě zůstal text písně "vlčák, to je kabrňák, třicet kilo živý váhy má, někdy se ti vymočí do bot, protože si s ním nechceš povídat". Jiří Schmitzer baví slovem i písní, je na něm v tuto chvíli nejvíc narváno z celého areálu, který se  plní velmi rychle.

Sobota 5. srpna, 09.15 - Včerejšek byl hodně náročný jak pro mě, tak pro další návštěvníky SázavaFestu, kteří se ještě teď nedostali do postele. Naštěstí můžou odpočívat, poslední den festivalu startuje za víc než dvě hodiny vystoupením Moberk Ansamble. Co je dneska zajímavého ke slyšení?

Vezeme-li to po jednotlivých pódiích, pak Houser Stage nabízí legendu Blue Effect, po nich Buty (těším se na písně z alba Votom naživo), Ilona Csáková se představí v jiném kabátě, než ji známé z protivných coververzí - se swingovým Zatrestbandem, kterému to neuvěřitelně šlape. Pak přijde Mňága a Ždorp, u které mě nejvíc překvapilo, že pořád existuje, a nakonec třeba BSP nebo Anna K.

Na Olmeca Report Stage vyčnívá Monika Načeva, v pravé poledne si zkusím vyslechnout The Prostitutes na Radio 1 Stage. Tam je český line up zastoupený silně, ve dvě hraje Jiří Schmitzer, po něm Eggnoise, Nierika, slovenské ska Polemic, německé ska Yellow Umbrela, Tata Bojs a o půlnoci Sunshine.

MF Plus Stage: ve tři Prohrála v kartách, před půl pátou Peter Lipa, ve tři čtvrtě na šest Švihadlo a po sedmé Ari Up. V sedmdesátých letech frontmanka pukových The Slits, která se nyní chytila reggae. Následují Čechomor a v jedenáct už projekt Banco de Gaia.

Další z headlinerů festivalu snad svoji pověst potvrdí, jak to už udělal na předchozích koncertech v Česku, a nebude to takový průšvih jako včera Manau. Ne, na to je Toby Marks příliš chytrý a šikovný a bude zajímavé porovnat účinek jeho gramofonů proti nenápaditému zvuku ve stanu Red Zone a v otevřené hospodě Red Bull zde na SázavaFestu.  

Všichni v sobě musíme najít poslední síly, abychom ještě tento den vydrželi - bude to stát za to.

Sobota 5. srpna, 00.30 - Zima bylo, bláto bylo, diváctvo se radovalo. Několikánásobě větší počet lidí než při čtvrtečním večeru udělalo z festivalového ostrova nejen živé náměstí, ale taky zaplněnou plochu, po které musíte chodit v rytmu davu a uskakovat před těmi, kteří "překračují rychlost".

Publikum už předem šlo Bobanu Markovičovi a jeho bandu na ruku a hodinový koncert svým zpěvem ukončilo samo. Markovič zezadu krytý sedmi dechy a čtyřmi bubny stál s trumpetou vprostřed a často svůj nástroj měnil za zpěv. Balkánská hudba je u nás v módě posledních deset let stejně jako bláznivé filmy Emira Kusturici; mají v sobě rytmus, který nám možná bude dlouho znít v pekle, nutí nás hýbat se, pít, milovat...

Markovičově show se podřizovaly předchozí koncerty, takže mohla začít na čas a když ji spustila ostrá trubka, bylo slyšet hromové oddechnutí "jsou tady, jdeme na to". Hudebníci nejprve hráli méně známé skladby, do kterých se publikum jen tak zvolna vrtělo, když ale spustili hity z Kusturicových snímků Underground, Dům k zavěšení nebo Černá kočka, bílý kocour, tančilo se jak o život. Všichni, nejen v kotli pod pódiem, chtěli splynout s hudbou a užít si večer naplno. Podařilo se, Boban i Marko Markovič Orkestar zatím hodnotím jako nejlepší výkon SázavaFestu.

Na vedlejším pódiu vystupovali Monkey Bussines. Odění do červených vestiček si utahovali ze všeho, co (nebo kdo) jim přišel pod ruku, tak například Matěj Ruppert se nezapomněl ironicky opřít do festivalu se slovy "já měl Vltavu vždycky rád" a pak spustil Jožku Černého. Koncerty MB jsou skvělé, desky už tolik ne, MB jsou kapelou, u které bez pódiové show písně nefungují, ale tu show mají mezi českými kapelami nedostižnou.

Co mě ale nazvedlo ze židle, kdybych na některé seděl, byli Manau. Po poslechu třinácti skladeb a masivním PR festivalu jsem dříve napsal, že hrají "netradiční fúzí keltské hudby a rapu, ve výsledku to zní jako zábavný kříženec Českého srdce s Bow Wave", za což se teď omlouvám. Sledoval jsem ten oživlý komiks: mladý krásný a prkenný zpěvák, stará houslistka, tatík harmonikář, v tradičním oděvu hráč na dudy, jen v tričku DJ... oživlý Tintin, oživlé loutky, které nevěděly, co zpívají. Producentská kapela. Prostě nějaký vykuk přišel na to, že by se hudba z Bretaně mohla zmodernizovat, udělal konkurs a své ovečky nechává hrát a zpívat naprosto unifikované etno techno. Manau mi přišli jako velký podvod významu Karmy nebo O-Zone: bez osobitosti, ale za dobrý peníz jsou schopní atakovat publikum všude na světě.

Ještěže při úprku z Manau bylo možné se zastavit na koncertě PSH. Tak ohromující hardcore jsem dlouho neslyšel: Orion a Wladimir jako dva roboti nebo zápasníci thajského boxu stáli pevně s mikrofonem u úst, agresivně své texty tlačili do publika, až z nich šel strach. Druhý nejlepší výkon festivalu.

Pátek 4. srpna, 19.20 - Dal jsem si zajímavý set reggae, folku a hip hopu. Španělské Caňaman předcházela pověst slavných interpretů žánru, kteří vyprodávají kluby po celé Evropě. Tady to tak ale úplně nebylo.

Kapela měla nevýhodu, že hrála na menším pódiu za plného světla, takže posluchači nebyli intenzivněji vtaženi do jejich hudby; navíc jich pod pódiem stály jen dvě tři stovky a na neustále výzvy "ruce nahoru" reagovali příliš zvolna. Možná to ale bude samotnou hudbou, Caňaman - podle mého názoru - hrají letní reggae, které nad kvantitou jiných kapel kvalitou zrovna nevyniká. Pro mě osobně docela zklamání.

S Bratry Orffy to bylo lepší. Krnovská parta s překvapujícím albem Bingriwingri a jeho kouzelným světem byla tišší, než se na SázavaFest sluší, kdo jim ale chtěl naslouchat, mohl. Zpěvák Ivan Gajdoš se celou dobu zdál překvapený z toho, kde se právě ocitnul, a zbytek kapely s publikem moc nekomunikoval. Škoda; ale ukázalo se, že Orffí písně jsou skutečně daleko silnější, když zní v přehrávači ztichlého pokoje než na otevřeném pódiu.

Naopak sílu davu umějí využít Indy a Wich. Vedle PSH (uslyšíme je dnes kolem půlnoci) u nás pokládali základní kameny hip hopu a i když mají na kontě zatím jen jediné angažované album My3, novinka by podle posledních zpráv měla vyjít už na podzim.

Kéž by - Indy s NIem z The Regime totiž rychle roztančili publikum pomocí česko-anglických tracků a zatímco Wich si užíval místa za pulty, MCs svoji energii pouštěli do davu a zase ji přijímali zpátky. Přitom musíme odpustit, že Indymu vypadávala slova a Wich s ním nebyl dvakrát sehraný.   

Při pohledu z okna tiskového střediska jsou k vidění zástupy lidí přicházejících na SázavaFest. Asi bude večer pěkně narváno.

Pátek 4. srpna, 16.00 - Je druhý den SázavaFestu - a přitom se zdá, že až dnes akce pořádně začíná. I když mi stále nikdo nebyl schopný říct přesná čísla návštěvnosti (prý se musí sečíst předprodeje, prodané vstupenky na místě a akreditace - hotové to bude až v neděli), přijíždějí stále noví a noví lidé. Vědí proč, po rozehřívacím čtvrtku je dnes a zítra na festivalu největší terno.

Tedy teprve bude: právě hraje postpubertální kýč Rybyčky 48, který dokázal rozdovádět náctileté publikum, i poměrně zajímavý pokus o balkánskou hudbu ve středních Čechách - Neočekávaný dýchánek. Co mě mrzí, je zmeškaný koncert Viléma Čoka. Člověk na něj normálně jen těžko zajde, ale na festivalu, proč ne?

Zajímaly by mě zkušenosti jiných s festivalovou ochrankou, jestli ji nenazvat přímo vstřícnou, pak minimálně neagresivní je. Alespoň na ty, kteří mají správnou akreditaci...

Nijak milý rozhodně nebyl Markovičův orchestr, který v dodávce parkoval u hlavní brány krátce před polednem. Kamarád se s nimi chtěl nechat vyfotit, ale oni odmítli, že jsou po cestě unavení a nejsou správně ustrojení. Ale nenechejme si pokazit jejich večerní koncert.

Mířím na Caňaman, Bratry Orffy a Indyho s Wichem.

Pátek 4. srpna, 12.40 - Současná hudební nabídka: Green Smatrol, 10 očí a ememvoodoopöká. Areál festivalu se pomalu probouzí, stánky už jsou otevřené a proto i lidi víc zajímají čínské nudle k obědu než produkce kapel. 

Všechno je tu takové pomačkané a navlhlé - organizátoři sice nejvíce rozbahněné cesty pokryli slámou, otázka je, jak dlouho to vydrží. Počasí o sobě dává znovu vědět; omlouvám se, ale déšť není leitmotivem jen těchto zápisků, ale celého SázavaFestu: můžeme udělat sebelepší akci, ale když na ni prší...

Ve štábu mi nebyli schopní říct, kolik na festival přijelo lidí, odhadem jich tu bude deset tisíc. Ve stanovém městečku je hlava na hlavě, rozestupy mezi stany nejsou větší jak půl metru, lidi stojí dlouhé fronty na toaletu a čistí si zuby. Být fit se dnes večer vyplatí, Manau už jsou tady, orchestr Bobana Markoviče se očekává každou chvílí.

Pátek 4. srpna, 10.30 - První festivalovou noc máme za sebou a kdo se touhle dobou vzbudil, už asi rozmýšlí, co dál. Na Sázavě to zatím vypadá na tisíce snídaní ve všech možných koutech města, areál festivalu se otevírá za půl hodiny. A ke včerejším Houser Stage a Radio 1 Stage přibude MF Plus Stage a Olmeca Report Stage (reklamy je na SázavaFestu opravdu hodně). Jen dobrá logistika dovolí zvládnout všechny zajímavé kapely dohromady.

Už v půl jedné vystoupí ememvoodoopäká, pak rapper Gipsy, čeští balkánci Neočekávaný dýchánek a v pět elektro-folková senzace minulého roku Bratři Orffové. Jejich trudné písně se určitě budou hodit k dnešnímu zamračenému počasí. A zůstaneme-li u Radio 1 Stage, zjistíme, že by šlo zde vydržet celý den: jsou tu Indy a Wich, od kterých je na spadnutí nové album, hraje klubová legenda Ohm Square, "jak rychle nahoru, tak rychle dolů" Nihilists a kolem půlnoci své rozhořčení nad světem a radost ze ženské existence potvrdí PSH a slovenští Kontrafakt.

Houser Stage je proti tomu vyhrazen už poměrně velkým kapelám jako jsou Wohnout, Monkey Bussines, Support Lesbiens či Sto zvířat. Na Olmeca Report Stage je zajímavá Ta Jana z Velké Ohrady, Kale a v půl třetí ráno nová radost hip hopové scény Prago Union.

Nadto dnes přijíždí první zahraniční hvězdy: španělské reggae Caňaman, keltský rap Manau a hlavně Boban i Marko Markovič Orkestar ze Srbska. Na jejich trumpety se tu všichni těší, protože jsou na rozdíl od našich kapel stejného žánru pořád originál a to, jak ze svých nástrojů dokáží vymačkat ohromující jízdu, budí u diváků obdiv a ostatních hudebníků závist. Náročný den má tedy jeden pevný bod: v devět večer na Markoviče.

Pátek 4. srpna, 00.30 -  Zatímco Jaromír Švejdík a jeho Priessnitz hledali pravdu světa, Visací zámek řád světa rozbíjel. Nebo se to tak mohlo zdát aspoň před pár lety - dnes hrbatí a pupkatí punkeři jsou hlavně raritou. Posloucháte jejich písně o kriminalitě mládeže, co kouřil jejich strýc a dozvíte se od nich, co je známka punku... bohužel, oni už ne.

Trochu záhadná je dramaturgie festivalu; přecházíte z pódia k pódiu a když na jednom vám údery bicí ježí chlupy na těle, druhé vás hladí. Tak hráli i Bratři Ebenové, dlouze zvučili, byli starosvětsky milí, na koncertě měli "narváno", ale přece jen - jsou tu jako regulérní kapela, nebo pikatnost typu Trutnov, kam si zvou Evu Pilarovou stejně jako Ivana Mládka? Nebylo to poznat.

Mým posledním zážitkem byl začátek koncertu Hypontix a prostředek vystoupení Xaviera Baumaxy. Buránek Baumaxa osaměle s kytarou vypadal, že se na takovou velkou akci ani nehodí, zvlášť když na obrazovky vedle pódia nepromítali detaily jeho samotného, ale běžely tam reklamy.

Držím palce všem, kdo se ukládají do stanů, aby tuto noc bez následků přežili. Areál je spoře osvětlen a cesty rozbahněné.

Čtvrtek 3. srpna, 21.40 - Dohráli Southpaw, -123 min pokračují, čeká se na Priessnitz a Visací zámek. Bratři Ebenové se právě akreditovali.

Publikum na SázavaFestu je velmi tolerantní. Bez problému skousne sebehloupějšího moderátora, časové skluzy i změny v programu. Kvůli dešti se zrušil divadelní stan a jeho produkce se přesunula na hlavní pódium Radia 1, které je dnes večer nejlepší.

Příjemně tam překvapili Southpaw, asi nejslavnější z neznámých českých skupin - pánové si po ránu neřežou žiletkou do zápěstí, aby vypadali drsnější, ale když zapomenou na to, že musí vypadat jako modelové, jejich hudba má říz. Ostré kytary, Finnův jistý zpěv i pódiová show z nich dělá ideální kapelu pro akci tototo druhu, pobaví a diváky dostanou do varu.

V areálu už zasahovala sanita, odvážela přepitou mladistvou - říkalo se to v hloučku přihlížejících, tedy bez záruky. Se zárukou je informace, že před hlavním vstupem spadla obrovská nafukovací vstupní brána sponzora, takže cesta je zatarasená. Nezdá se, že by ale lidi ze SázavaFestu chtěli utíkat. I když....

To počasí? Je pěkně hnusně!

Čtvrtek 3. srpna, 19.00 - Nejen já jsem se od Bow Wave dočkal hitu Pašerák. Po jeho prvních tónech se zvedl les stovky rukou a rozkýval se do rytmu. Hip hopeři, kteří hudbu nesamplují, ale hrají naživo, jsou možná ortodoxní scénou vysmívaní, ale na festivalu svoje věrné publikum měli. Zahráli i několik nových písní z připravovaného alba a pak pódium přenechali Jiřímu Dědečkovi.

Co na tom, že spousta lidí si o muži s kytarou myslela, že je to Jiří Schmitzer, hudebník dokázal publikum přimět ke sborovému zpěvu. Na druhé scéně, která je zatím v provozu, si nástroje ladili The Chancers.

Zkraje SázavaFestu tu většina návštěvníků zatím jen volně zevluje a poznává místo. Moc přátelsky je ale ostrov nepřijímá, víc či míň prší, a tak se cesty, ale i stanové město, pozvolna proměňují v bahnitou louži. Nezbývá než čas trávit v přístřešcích s kelímkem piva za pětadvacet a doufat, že se počasí změní. Anebo kapely přimějí na něj zapomenout.

Čtvrtek 3. srpna, 17.15 - Kdo míří na SázavaFest z Prahy autobusem 382, ať se v Jevanech pořádně podívá vlevo: stojí tu v plné kráse Gottland, žluté muzeum Karla Gotta s výrazným logem a třemi zaparkovanými autobusy před branou.

Je to první a naštěstí ne poslední setkání s hudbou pro následující dny.

SázavaFest začal dnes v poledne a stovky lidí s batohy se potulují po městečku. Bohužel docela dost prší, takže se navíc skrývají pod deštníky nebo sedí v místních hospodách.

Stanové městečko je docela plné, na pódiích přes nepřízeň počasí hraje hudba. Já osobně mířím na karlovarské Bow Wave s přáním, ať hrají píseň o tom, kterak si z Holandu přivezli "dvě kilíčka vážený". Dál ověřím, jestli jsou Southpaw stále tak sladcí hoši a Priessnitz tak melancholičtí, a budou-li stačit síly, pak večer to jistí Xavier Baumaxa a dlouho po půlnoci Hypnotix.