Až by se mohlo zdát, že výsledkem bude něco na způsob dortu pejska a kočičky, tedy nestravitelná splácanina všeho možného. Ale opak je pravdou, jak se mohou v sobotu v noci přesvědčit návštěvníci SázavaFestu.
Právě díky různorodosti, kterou se hudebník, skladatel, producent a majitel labelu Disco Gecko Recordings vyznačuje, můžeme v jeho hudbě najít podobnost s mnoha jinými interprety, ať už to jsou Deep Forest, Loop Guru, tanečněji naladění Delerium, tíživě naléhavá Enigma nebo elektroničtí mágové The Orb.
Nejde však o žádné napodobování. Alba Banco de Gaia působí neotřele a progresivně, jednotlivé skladby velice často mění svůj rytmus a polohu. Jako by se Toby Marks inspiroval zvuky, rytmy a náladami celého světa: Jednou jsme v deštném pralese a slyšíme skřehotání žab a hlasy místních domorodců, potom zase o kus dál, třeba v Indii, kam nás zavedou zvuky sitár, a skončit můžeme kdekoliv, například v Tibetu. A při hudební "projížďce" Evropou se Marks neostýchá za líbezných tónů violoncell použít v pozadí samply samopalů a sirén...
A stejně jako se mění atmosféra jednotlivých zemí a částí světa, mění se i nálada a rytmus skladeb. Vše se však děje přirozeně a nenásilně, takže si toho leckdy ani nevšimneme, a přitom z technem nebo trancem nadupaného městského soundu pozvolna vklouzneme do ambientní nebo chill-outové meditace. Hudba Banco de Gaia by se tedy dala možná zařadit do škatulky s nálepkou world music - a to v pravém slova smyslu, protože inspirace z různých koutů světa je zde více než zřejmá.
Toby Marks debutoval v roce 1993 s EP Desert Wind, stejná skladba se následně objevila na kompilacích řady Ambient Dub. První album Maya vydal v roce 1994 aka Banco de Gaia, druhé, kritikou opěvované Last Train to Lhasa s úvodním stejnojmenným hitem, přišlo na řadu hned o rok později. Má to být hudební demonstrace proti násilnému zabrání Tibetu Čínou, protože situace v Tibetu leží Tobymu Marksovi na srdci, jak si můžeme přečíst i na jeho domovských stránkách.
V roce 1996 vychází záznam koncertu z amerického Glastonbury a o rok později kritikou i posluchači opět vysoce hodnocené album Big Men Cry. Následují alba The Magical Sounds of Banco de Gaia (1999), Igizah (2000) a v roce 2002 jakási bestofka nazvaná 10 Years.
K tomuto albu o rok později vzniká remixová variace s názvem 10 Years Remixed. Následuje You Are Here (2004) a nejnovější Farewell Ferengistan z letošního června.
Banco de Gaia není českým posluchačům neznámým ani z koncertů, Tobyho Markse jsme mohli vidět např. na trutnovském Open Air, Reggae Ethnic Session v Žízníkově nebo Paláci Akropolis. Pokud tedy máte chuť podniknout hudební cestu kolem světa, máte znovu možnost na letním SázavaFestu...
