V roce 2011 si v Praze usazený českolipský hudebník Jakub König nasadil masku kuchaře z postapokalyptického světa a na svém webu začal zveřejňovat blogové zápisky a později i písničky pod jménem Kittchen.
Z frontmana indierockové skupiny Obří broskev, která se roky marně snažila prorazit mimo region, se stal sólový písničkář skrývající svoji identitu. Díky neobvyklé prezentaci i osobité kutilské estetice písniček rychle zaujal fanoušky i kritiku.
Industriálně-folkový debut Menu vydaný přes internet následovaly desky Radio (2013) a Kontakt (2015), které sbíraly nominace na hudební ceny. Košatější a rockovější aranže Kittchenovy poslední nahrávky jako kdyby už naznačovaly, že znovu touží po velkém zvuku regulérní kapely.
Vyústěním je eponymní deska kolektivu Zvíře jménem Podzim, do nějž König pozval spřátelené domácí muzikanty jako například elektronického producenta Aid Kida, cellistku Terezii Kovalovou (Calm Season) či zpěvačku Marii Kieslowski.
V Čechách hudebníci nejsou podobným obřím kolaboracím zrovna dvakrát nakloněni, každý si radši hlídá vlastní píseček. König/Kittchen chtěl tyto pořádky trochu narušit - na Zvířeti jménem Podzim se nakonec podílelo celkem šestnáct hudebníků a všichni by s kapelou měli vyjet i na chystané turné. Žádné posílání fragmentů e-maily, písně vznikaly na společných seancích. Už to je na Zvířeti pozoruhodné.
Řítíme se ke katastrofě
Podobně velké projekty jsou ošemetné a někdy se zdá, jako kdyby se Zvíře jménem Podzim snažilo do písní dostat co nejvíce nápadů, které na zkouškách vznikly. Deska pak působí maličko nesourodým dojmem.
Hned úvodní Volání s výraznými dechy zní jako úvod k nějaké úplně jiné desce - na zbytku alba už pak mají dechové nástroje minimální prostor.
Tři skladby (Kolíne, Andulko, Maruško) stojí na motivech z lidovek, proč si ale Zvíře občas vypůjčuje z folkloru, je trochu záhadou.
A když Neděle hořce rekapituluje rozchod, vypadá to trochu jako návrat ke Kittchenově desce Kontakt. Bombastické aranže ale introvertním textům ("Všichni se společně řítíme ke katastrofě. Všichni chceme bejt alespoň na chvilku šťastní.") spíše uškodí.
Naopak třeba Horizont skvěle pracuje s atmosférou a Černou se přes temný text rozvine v bezmála stadionovou hymnu, jež těží v refrénu ze zvuku velké kapely.
Energická Kolíne stojí na agresivním kytarovém riffu, připomínajícím The National Anthem od Radiohead, a naznačuje, že za texty desky je jakýsi detektivní příběh o mrtvé dívce nalezené u kolejí nedaleko zmíněného města.
Ten se ale v celé kráse nejspíše vyloupne až v knize, která bude desku provázet. I tady má posluchač pocit, jako kdyby album chtělo sdělit víc než to, co se mu skutečně říct daří.
Komunitou proti depresím
"Stýská se mi po písničkách, které jsem slýchal z rádia jako malej kluk. Písničky s nějakým příběhem, emocí, písničky s rozmáchlou aranží. Písničky, kterým rozumí moje babička, máma a kterým jsem rozuměl i já v těch svých devíti letech," vysvětloval König vloni u příležitosti představení svého projektu.
Slibované "přístupné a nekomplikované skladby" ale od Zvířete rozhodně nečekejte, výsledkem je spíše bohatě aranžovaný melancholický indie rock se špetkou elektroniky. Domácí mainstreamová rádia si desky nejspíše nevšimnou, ale smůla pro ně.
Zvíře jménem Podzim
Vydalo Indies, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 80 %
Zvíře jménem Podzim je jedinečné ve vystižení nálad měsíců, které se na nás právě teď řítí. Písně skvěle zhudebňují období všemožných úzkostí a depresí, které jako zvíře číhají za rohy domů a napadají ty, již si nedají pozor.
Poselství téhle komunitní desky je vlastně úplně jednoznačné - dnům požíraným tmou, s níž proniká do našich životů temnota, lze čelit jedině společně. Sami totiž zvíře nikdy neporazíme.
