Policistka Ortegová se vrací z náročné práce domů. Chystá se velká rodinná oslava, tradiční mexický svátek mrtvých.
Její matka mezitím připravuje večeři a po telefonu si stěžuje na dceřinu nepraktickou kuchyni. To ještě netuší, že Ortegová na oslavu přivede zarostlého potetovaného plešatého chlapa a oznámí, že je to jejich babička.
Diváka sci-fi seriálu Altered Carbon, který je k vidění v internetové videotéce Netflix, tato scéna ze čtvrtého dílu nijak nepřekvapí. Už dobře ví, že v 500 let vzdálené budoucnosti jsou lidská těla jen pouzdra. A lidé jako takoví většinou neumírají, pouze čekají, jaké "pouzdro" dostanou.
Seriál je adaptací kyberpunkového románu Richarda K. Morgana, a nelze tudíž čekat, že podobná technologie přivede lidi do lepšího světa.
Kyberpunk v románu Neuromancer Williama Gibsona či snímku Blade Runner Ridleyho Scotta vytvořil v první půli 80. let pesimistickou vizi budoucnosti, kde technologický pokrok vedl především k větší nerovnosti mezi lidmi, jež kromě materiální bídy ohrožovala i nejistota ohledně vlastní identity. Neboť ta tak snadno mizí ve virtuální realitě či v prostředí, kde nelze rozlišit mezi robotem a člověkem.
Seriál Altered Carbon podobnou vizi z kyberpunkových klasik dále rozvádí. Ve světě plném deště, neonů a oživlých reklam, který vzezřením nezapře inspiraci v Blade Runnerovi, jako by už nezbylo místo pro nic normálního.
Také v jádru komická scéna, kdy policistka do těla na stanici právě přivedeného zločince kvůli oslavě "nahraje" duši své babičky, působí zneklidňujícím dojmem. Vousatá babička pravnoučatům skrze stěnu koupelny vykládá, že právě čůrá vestoje, její dcera se modlí a divák se sice směje, ale zároveň dobře vnímá děsivost světa, který se vymkl z kloubů.
Místnímu zřízení se říká Protektorát a bohatí lidé si mohou koupit cokoliv, včetně lidí a vlastní nesmrtelnosti. Takeshi Kovacs se do tohoto světa na začátku seriálu probudí v cizím těle. Ve 22. století to byl slavný voják. O tři století později ho oživuje boháč Laurens Bancroft, aby v jeho službách Kovacs vypátral, kdo magnáta Bancrofta nedávno zavraždil.
Na takové věci si divák musí zvyknout, stejně jako na příval neznámých slov. Altered Carbon se žene zběsile kupředu, v duchu tradic ambiciózního kyberpunkového žánru, jenž nikdy nebral přehnané ohledy na diváky či čtenáře a zahlcoval je informacemi podobně, jako jimi moderní technologie zahlcují jeho hrdiny.
Své portfolio sci-fi seriálů rozšířil Netflix o další titul, ze kterého je v každém záběru cítit slušný rozpočet i ambice spojit mainstreamovou zábavu plnou akce i sexu s chmurným vyprávěním o stavu světa. Je plný akčních scén i - nikoliv samoúčelně - odhalených těl.
Divák se s hrdiny ocitá v dekadentní aréně, kde násilí pouze popisuje, kam až lidstvo došlo. Když se Kovacs ubytovává v hotelu a v lobby ho obtěžují neznámí muži se zbraněmi, majitel ve viktoriánském obleku s přezdívkou Poe trpělivě čeká, zda Kovacs otiskem prstu potvrdí rezervaci pokoje. Hned poté se ze stropu místnosti spustí těžká palba automatických zbraní, neboť je plným právem majitele postarat se o bezpečí svých hostů.
Jindy se dva manželé pro potěchu snobů za zvuků valčíku perou v aréně uprostřed budovy připomínající spíše koncertní síň. Dělají to dobrovolně, když jeden umře, tím lépe - získají tak potřebný finanční bonus a mrtvý nové tělo. Bohaté dámy se smějí, že krev cáká na jejich bělostné róby.
Kovacs se světem, v němž lidstvo ještě nevymřelo, ale lidskost nejspíš ano, protlouká s despektem; trochu se tím podobá postavě detektiva Ricka Deckarda z Blade Runnera. Altered Carbon ale není kopií slavného díla, byť sdílejí i atmosféru temné "noirové" detektivky. V lecčem naopak rozvádí kyberpunkové myšlenky lépe než loňské pokračování tohoto legendárního sci-fi snímku.
Altered Carbon
Americké sci-fi
2018, 9 x 46 minut
Režie: Miguel Sapochnik, Nick Hurran, Uta Briesewitzová a další
Předloha: Kniha Richarda Morgana
Hrají: Martha Higaredaová, Joel Kinnaman, James Purefoy, Stephanie Cleoughová a další
Premiéra na Netflixu: 2. února 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 75 %
Altered Carbon dokáže i ateistu přimět k úvaze, zda nesympatizuje se zdejšími katolíky, kteří se dožadují práva na jediné tělo a odmítají používat ta cizí jako převleky. V takových detailech se ukazuje síla žánru science fiction, jenž nevypráví o budoucnosti, ale přeneseně především o nás.
Seriál přitom nijak nezastírá brakové kořeny žánru a zahlcuje diváka vtípky, digitálními potěchami oka i brutální akcí. V napětí mezi snobským valčíkem, krvavou řeží a kritikou excesů pozdního kapitalismu diváka dezorientuje a je jen na něm, kdy z toho má radost a kdy ho mrazí.
