reklama
 
 

Recenze: Nový Blade Runner krásně hučí i vypadá. Za nádhernými obrazy je ale prázdno

5. 10. 2017
Trailer k filmu Blade Runner 2049 | Video: Falcon |  02:10
Blade Runner se vrací, jenže proč vlastně? Nádherné obrazy novinky Blade Runner 2049 v nejlepších momentech připomenou originál, jenže režisér Denis Villeneuve se víc než složitému příběhu věnuje detailním záběrům Ryana Goslinga. Vidět Blade Runnera v kině je i díky skvělé kameře nepochybně zážitek, jen se o něm pak nesmí moc přemýšlet.

Blade Runner z roku 1982 patří mezi kultovní filmy, byť ho mnozí zároveň kritizovali.

Bylo totiž podezřelé, že až sedmou verzi z roku 2007 označil režisér Ridley Scott za tu "opravdu hotovou". I řada fanoušků Blade Runnera přiznává, že snímek až příliš spoléhá na design a chytlavou hudbu a neláme si hlavu s tím, jak funkčně odvyprávět příběh.

Proč jsem viděl, co jsem viděl? 

Nový Blade Runner 2049 jistě provětrá druhý zmíněný konflikt. Na jeho konci se totiž člověk musí ptát: Proč jsem viděl většinu toho, co jsem viděl? 

Kanadský režisér Denis Villeneuve předkládá řemeslně dokonalý film. Aby ne, když se k němu vrátil pravděpodobně nejlepší americký kameraman dneška Roger Deakins, jenž s Villeneuvem pracoval i na Sicariu a Zmizení.

Režisér dává volný průchod zalíbení v dlouhých, dokonale komponovaných a svícených záběrech, aby se za zvuků podmanivě dunivé hudby variující Vangelisův originál ponořil do temného neonoirového prostředí, v němž Ryan Gosling nemůže přejít po ulici tak, aby z toho nebyl strhující audiovizuální zážitek.

Už tady se rýsuje první problém. Villeneuve v novém Blade Runnerovi netvoří příliš mnoho "nového", to nejpůsobivější v něm vychází přímo z originálu. Díky modernějším trikům a zmíněnému Deakinsovi jsou sice nabízené obrazy skutečně úchvatné, ale i v těch nejsilnějších momentech jde nakonec jen o reminiscence zážitku starého pětatřicet let.

Stejně tak koncept "Ryan Gosling coby nemluvný hrdina chodí po světě a smutně kouká" už je bolestné klišé; film Drive režiséra Nicolase Windinga Refna patří mezi nejcitovanější a nejzásadnější filmy této dekády a od jeho premiéry už obraz stoického Goslinga natolik zlidověl, že postavit nový tříhodinový film právě na něm hraničí se sebeparodií.

Villeneuve, i při svém velkém talentu na práci s celky, není zdaleka tak silný v detailech a nuancích jako Refn. Všechny minimalistické pohledy a v horším případě pokusy o úsečné dialogy tak působí značně prkenně.

Příběh až na posledním místě

Zatím nebyla řeč o příběhu, protože pravděpodobně i Villeneuve si na něj vzpomněl až nakonec. Tady se sluší odlišit "motivy" - tedy tematické okruhy, myšlenky a přesahy, které si vysnili filmaři, a pak "děj", tedy samotné události, jimiž hrdinové procházejí.

Motivů má pak nový Blade Runner dostatek, děj je ale řídký a unylý. Jinými slovy: snímek má být o velkém množství věcí, ale děje se toho v něm hodně málo. Někdo se někam přesouvá nebo někde stojí. Samotná zápletka má zůstat na přání distributora tajemstvím.

Aby Blade Runner uprostřed toho ničeho mohl odvyprávět svůj příběh, musí se nosné scény odehrát velmi rychle a zkratkovitě.

Postavy explicitně mávají divákovi před obličejem Nabokovovým románem Bledý oheň, jako by doufaly, že si budou moci přivlastnit střípek jeho geniality. Přitom by stačilo, aby hrdina udělal či prožil něco, co by Nabokovovy myšlenky důsledně přeložilo do filmové řeči. 

Co ze vší té krásy a představ tvůrců o vlastní důležitosti, když na plátně nakonec vidíme směšně exponovaného bondovsky zlého padoucha Jareda Leta, jak podřezává vlastní replikanty, aby zasadil efektní tečku svým ďábelským monologům? Nebo jakousi dámu vybízející k revoluci, aniž by měla za sebou víc než anonymní dav a dvě fráze? Je jedno, jestli si tvůrci myslí, že jsou nový Tarkovskij, když děj posouvají scénami jak z brakových béček.

Původní Blade Runner těžil ze své nedořečenosti. Bloudění nádherným světem dávalo větší smysl, protože v něm divák mohl hledat odpovědi.

Blade Runner

Americké sci-fi, 2017
Režie: Denis Villeneuve
Předloha: Philip K. Dick (kniha)
Hudba: Benjamin Wallfisch, Hans Zimmer
Hrají: Ryan Gosling, Harrison Ford, Sylvia Hoeksová, Ana de Armasová, Robin Wright, Jared Leto a další
Premiéra v ČR: 5. října 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 65 %

V novém Blade Runnerovi divák nakonec víceméně na všechny otázky dostane odpověď, čímž se film stává mnohem uzavřenějším a čitelnějším. Výhoda to ale není - odhaluje totiž, že většina toho, co diváci viděli, viděli úplně zbytečně.

Blade Runner 2049 je nádherný film na pohled, proto na něj - přes všechny výtky - jděte do kina s co největším plátnem a nejlepší zvukovou aparaturou.

Může se stát, že diváka film pohltí, ostatně američtí novináři film přijali o řád lépe než ti tuzemští.

Jestliže ale nový Blade Runner nepohltí a začne se nad ním přemýšlet a podrobovat ho kritice, začne se film najednou rozpadat. Je jasné, že tvůrci měli mnohem větší ambice.

autor: Martin Svoboda | 5. 10. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama