Angelika se poprvé publiku představila v březnu roku 2007. Tehdy se pod muzikálem režijně podepsal již zesnulý Jozef Bednárik. Obnoveného nastudování, které mělo premiéru 18. února, se chopil režisér a choreograf Libor Vaculík.
Inscenace je jakýmsi zrychleným převyprávěním knižní verze příběhu o krásné markýze. Autoři muzikálu se zřejmě postavou pojmenovanou Paní M. M. coby průvodkyní děje snažili divákovi přiblížit Angeliku více, aby v ní byly zahrnuty všechny zajímavé pasáže z knihy či filmu.
Představení ale ve výsledku působí chaoticky. Zmatečně se střídá obraz za obrazem, ani jedna ze scén nejde do hloubky. Navíc hned několik postav se v titulu jen „mihne“, leckdy zazpívají jednu písničku, a divák tak nezíská prostor pro to, aby se s daným protagonistou sžil a pochopil, jakou má přesně v inscenaci úlohu. Muzikálová Angelika příběh upozaďuje a staví na písních v podání populárních zpěváků a přemrštěně romantické atmosféře propadající v kýč.
Melodie písní evokují předchozí Davidovy muzikály, tedy Kleopatru a Tři mušketýry. Angelika staví především na pomalých, romanticky laděných písničkách. Všechny jsou si natolik podobné, že návštěvníkům jen málokteré zůstanou po představení v paměti.
Jak už to u Divadla Broadway bývá zvykem, tamější produkce obsazuje do svých muzikálů především populární zpěváky. A ani u Angeliky tomu není jinak. Jednou z alternací titulní postavy je Kamila Nývltová. Ta se hodí do role typově, její zpěv se hezky poslouchá, ale v hereckých výstupech „ani neurazí, ani nenadchne“. Skvěle jí to ladí v duetech s Josefem Vágnerem v roli Nicolase.
V hlavní mužské roli Peyraca mile překvapil rocker Josef Vojtek, příjemné je doplnění obsazení o méně známé interprety, byť do menších rolí. Z nich zaujme především talentovaná Lucia Jagerčíková. Naopak Contoire Olgy Lounové postrádá přesvědčivost.
Herecké obsazení je jednou z nejviditelnějších změn obnovené verze. Třebaže tvůrci slibovali značné obměny, příliš se jich muzikálu nedostalo. A když už, nebyly příliš ku prospěchu věci. Pár scén bylo zkráceno, některé postavy vyškrtnuty, zato přibyla postava malé holčičky, jež řekne pár vět. Ty jsou však v ději zcela zbytečné. Za vyškrtnutí by stály i postavy dvou rádoby komiků, kteří svými „vtípky“ narušují tok romantického příběhu a degradují podívanou na estrádní představení.
Navíc působí i přídavky na děkovačce bezmála tříhodinové inscenace, kdy každá z postav zazpívá kousek ze své „sólovky“.
Pochvalu si zaslouží kostýmy z dílny Romana Šolce, které jsou historické a klasicky honosné. Angeličiných výrazných šperků a rób si jistě všimne a bude obdivovat nejedna z přítomných dam.
Scénograf Šimon Caban vsadil na jednoduchost, využívá především točny a pohyblivé lávky, která je umístěna vzadu na jevišti.
Angelika výborně zapadá do repertoáru Divadla Broadway, které si od začátku svého působení zakládá na hudebních představeních vyšperkovaných populárními tvářemi a typickými „Davidovkami“. Divák zakládající si na „písničkálech“ bude Angelikou zajisté nadšen. Chce-li zhlédnout opravdu kvalitní muzikálový kousek, musí si zajít do jiného divadla.
