Umělecké cítění skupiny Linkin Park vždy připomínalo kocábku s děravými plachtami a utrženým kormidlem v rozbouřeném moři. Její posádka se ale v přístavu vždycky nakonec spokojeně usmívala. Kromě prvních dvou prakticky totožných desek pod taktovkou tehdy dominujícího nu-metalu totiž žádná další dvě alba nezněla stejně; hrálo se přímočaře i experimentálně, s důrazem na kytary i s velkým přispěním elektroniky. A fanoušci skousli všechno.

Když skupina během let své chutě v lecjakých experimentech ukojila, vrátila se - možná trochu alibisticky, jako by nevěděla kudy kam - ke kořenům. Na předchozí desce The Hunting Party se tak vše opět točilo kolem nabroušených a přímočarých kytarových riffů a charakteristicky obhroublého řevu zpěváka Chestera Benningtona. Přispěly i takové persony rockového a metalového světa, jako jsou Tom Morello (ex Rage Against the Machine) nebo Daron Malakian (System of a Down).

O to nepochopitelněji působí současný úhybný manévr přímo do chřtánu bezzubé, unifikované a hlavně nekonfliktní hudby, která se od rána do večera valí po tunách z komerčních rádií. Kam se poděla punková živočišnost, kam se ztratila energie? Kam zmizely kytary? Vše zmíněné na albu One More Light spolkly a rozžvýkaly syntezátory, elektronické beaty, moderní mašinky a vokodéry.

V pořadí sedmé studiovce nelze upřít několik příjemných melodií a současný zvuk, jako celek ale zní neosobitě a zoufale neoriginálně. Nové vyznění podtrhuje i radikálně umírněný Chesterův projev. Zpěvák, který si dlouhé roky cvičil svůj hlas řvaním do zdi, teď v lepších případech působí jako hodný chlapec od sousedů, v těch horších jako ukňourané štěně. Z rockera se stal plyšák. A když už na moment zdrsní, je to jen ve chvílích, kdy přes média dělá trapná ramena na kritiky. Smutná podívaná.

Teď je na řadě opera

Těžko mít kapele, která vždy ráda experimentovala, za zlé to, že opět zkouší nové polohy. Jenže s rychlostí, s níž neměnil tvář ani doktor Jekyll s panem Hydem, a se zjevným pragmatismem působí noví Linkin Park jen stěží uvěřitelně. Takhle zkrátka přirozený vývoj nevypadá. (Přesto kapela netratí - deska okupuje špičky mnoha žebříčků, momentálně je jedničkou amerického i českého).

Linkin Park nejspíš pochopili, že kytarové muzice na nejvyšší mainstreamové úrovni pšenka nepokvete, a zařídili se podle toho. Anebo se za tři roky vytáhnou s blackmetalovou deskou. Anebo s operou. Po One More Light je totiž možné všechno.