Pro pětapadesátiletou autorku síla a kouzlo hudby spočívají v tom, že je nelze schovat do krabice ani pověsit na zeď - z obchodního hlediska se jedná o vskutku mizerné zboží, které proklouzne mezi prsty, je nedosažitelné a pomíjivé.
"Právě ta nepostižitelnost mě fascinuje," říká londýnská rodačka, od níž v Centru současného umění Dox zaznějí na dvou večerech 31. května a 1. června čtyři skladby. Měly by potvrdit její přesvědčení, že hudba neobsahuje žádné konkrétní ani okamžitě rozpoznatelné obrazy. Jejím úkolem je podle skladatelky především naznačovat a podněcovat.
Už zkraje 90. let minulého století studovala v německém Karlsruhe u Wolfganga Rihma, brzy se usadila v Berlíně a dodnes spolupracuje s renomovaným kolínským Ensemblem Musikfabrik. Ten také natočil roku 1999 její první profilové album. Na jednom z koncertů festivalu Musikfest Berlin letos na podzim náhodně potkala dramaturga Pražského jara Josefa Třeštíka: mohli si tak ještě neformálně potvrdit už dříve dohodnuté hostování v Česku.
Rebecca Saunders bude rezidenční skladatelkou již třetího ročníku formátu Prague Offspring, který Pražské jaro odstartovalo hned po pandemii koronaviru. Jakmile byly možné koncerty bez respirátorů a jiných restrikcí, začala úspěšná hostování Klangfora Wien - vynikajícího souboru orientovaného na současnou hudbu. Ve spolupráci s ním do metropole přijíždějí špičkoví komponisti. V minulých letech to byli Rakušané Olga Neuwirth a Georg Friedrich Haas.
Příští rok bude Rebecca Saunders rezidentkou Prague Offspring coby první Angličanka, byť již dávno usazená v Německu. Sama říká, že by se ráda více zapojila i do britského hudebního života. Její díla zazněla na festivalu v Huddersfieldu a London Philharmonic Orchestra provedl kompozici To an Utterance. Skladatelku potěšil i profilový koncert v Southbank Centre a na řídké uvádění své práce doma si nestěžuje. Přesto jí britské prostředí chybí.
Myslí si, že Britové mají diametrálně odlišnou představu o umění než Evropané ze starého kontinentu. Že podle všeobecného mínění hudba říká něco konkrétního a posluchač by jí měl rozumět. Na což Rebecca Saunders namítá, že ve skutečnosti jde o pěstování a podněcování zvědavosti. Hudbu je potřeba dovolit, aby se člověka dotýkala. "Myslím, že ta moje dokáže být velmi přímá a zřejmě i náležitě emotivní," míní skladatelka.
Její přístup k práci se v průběhu let měnil. Když byla o hodně mladší, představovala si prostor, kde skladba zazní. "Mít před očima sál bez publika, prázdné jeviště a interpreta těsně před tím, než se ozve zvuk, mi připadalo docela inspirativní," vzpomíná.
Různé zkušenosti s prostorovou polyfonií však změnily její "vnitřní ucho". Napsala mnoho sólových děl včetně Fury pro kontrabas, jehož přepracovanou verzi pro orchestr zahraje Klangforum Wien v pátek večer 31. května, kdy zároveň provede světovou premiéru kompozice Zrno, plevy a oheň českého autora Slavomíra Hořínky.
Po sérii skladeb pro sólové nástroje si Rebecca Saunders uvědomila, že začala poslouchat a přemýšlet úplně jinak. "Objevily se mi v hlavě nové synapse," líčí skladatelka, jak prý cítila, že se jí mozek rozšiřuje a hučí.
Za extrémními dynamickými polohami její hudby, které se pohybují od vzdálených a takřka neslyšných šelestů až po téměř bolestivé údery a škrábance, jako by se osoba autorky ztrácela.
Její kariéra připomíná operu Tristan a Isolda od Richarda Wagnera, kde se v dlouhých časových úsecích jen málokdy odehraje ojedinělá akce, zatímco hudba se bez přestání valí v jemných záchvěvech, poryvech a vzdouvajících se vlnách. Rebecca Saunders nemluví o svém soukromí, její osobnost vyzařuje výhradně skrze zvukovou stěnu, kterou kolem sebe postupně vytváří.
Nelze přehlédnout její lásku k ostrovní literární moderně - přiznává inspiraci texty Jamese Joyce i Samuela Becketta. Ať už monologem ze závěru románu Odysseus, nebo povídkou Neither.
Za skladatelčino alter ego lze považovat sopranistku Juliet Fraser, která zpívala už na debutovém albu Rebeccy Saunders. V Praze britská pěvkyně provede sólový part skladby Nether, jenž se od zdánlivě nahodilého a neumělého vyluzování zvuků rozvíjí v naléhavé sdělení. Během půl hodiny jako by se člověk zbavil psychických zábran i vad řeči a naučil se přesvědčivě mluvit, stejně jako zpívat.
V současné společenské situaci skladatelka pokládá hudbu za nesmírně hodnotnou věc, která každého na chvíli fixuje v prostoru a čase. Vybízí k soustředění na konkrétní okamžik, ke kontemplaci a otvírání trhlin v hladkém povrchu věcí. Díky nim se pak lze přiblížit jejich podstatě, vytvořit nový zvukový prostor nebo prostředí, vypustit skryté příšery, dát hlas všemu, co se děje tady a teď.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Prague Offspring
Centrum současného umění Dox, 31. května a 1. června
