Od té doby přehlídka uvedla přes 4500 koncertů, na nichž zaznělo více než deset tisíc skladeb. "Rok co rok festivalem procházejí zástupy zajímavých osobností a prvotřídních ansámblů, proto jsme se rozhodli osmdesátý ročník oslavit v nejlepším duchu těchto tradic. Jsou v něm velké návraty legend i objevy české a zahraniční scény," shrnuje ředitel Pavel Trojan. Na programu bude opět celé spektrum žánrů, od staré hudby přes vrcholná díla romantismu po soudobé novinky.
Velká delegace z USA
Poprvé do Česka přijede Chicago Symphony Orchestra, který 20. května v Obecním domě pod taktovkou Nizozemce Jaapa van Zwedena uvede Šestou symfonii Gustava Mahlera.
Ostře sledované bude také vystoupení Boston Symphony Orchestra, jejž tamtéž 14. května povede lotyšský šéfdirigent Andris Nelsons. S ním dorazí i krajanka, houslistka Baiba Skride, aby zahrála první houslový koncert Dmitrije Šostakoviče. Slavný ruský skladatel patří k velkým jménům z historie festivalu. Zúčastnil se již druhého ročníku, kde v roli klavíristy hrál své komorní skladby. Stalo se tak roku 1947, právě když začal skicovat houslový koncert.
Dalšími lákadly orchestrální řady budou Londýnský symfonický orchestr, který na Pražské jaro zavítá po dvou dekádách s novým šéfdirigentem Antoniem Pappanem, příjezd tokijského NHK Symphony Orchestra, jenž tu poprvé a naposledy účinkoval roku 1983, nebo vystoupení Vídeňských symfoniků. Ti před domácím publikem poprvé stanou pod taktovkou nového šéfdirigenta Petra Popelky.
Z Rakouska sem rovněž zamíří orchestr dobových nástrojů Concentus Musicus Wien, který založil a přes šedesát let vedl dnes již nežijící Nikolaus Harnoncourt. S dirigentem Tomášem Netopilem uvede slavné Requiem od Wolfganga Amadea Mozarta. Na festivalu nezaznělo 15 let.
"Usilovali jsme o skutečně referenční provedení tohoto díla, a tak jsme dlouho čekali na tu správnou chvíli. Nadešla právě teď. Orchestr má Mozartovu hudbu ve svém DNA a Tomáš Netopil projevuje pro hudbu klasicismu neuvěřitelný cit," říká Pavel Trojan, podle nějž půjde o jeden z vrcholů ročníku. "Petr Popelka i Tomáš Netopil jsou Čechy, kteří se prosadili v zahraničí, a my jsme hrdí, že je na Pražském jaru můžeme představit se zahraničními ansámbly," dodává.
Na festivalu si český debut odbyly mnohé talenty, k nimž se příští rok přidá například Santtu‑Matias Rouvali, osmatřicetiletý šéfdirigent Göteborských symfoniků. Další z velkých osobností silné finské dirigentské školy je od roku 2021 také v čele Londýnského filharmonického orchestru. Sólistou večera plánovaného na 23. května bude mladý kanadsko‑polský klavírista Jan Lisiecki, divákům již známý.
O den dříve se Čechům prvně představí Antonello Manacorda, vycházející dirigentská hvězda klasicistní a raně romantické hudby. Na festivalu završí patnáctileté působení coby umělecký ředitel orchestru Kammerakademie Potsdam. Společně nabídnou beethovenovský program s klavíristou Pierrem‑Laurentem Aimardem.
Následující pondělí 26. května francouzský soubor staré hudby Ensemble Correspondances nechá publiku při svém debutu na Pražském jaru přivonět k operám, jež vznikaly pro Versailles v době vlády Ludvíka XIV.
Navzdory dějinám
Jubilejní ročník chce připomenout, že Pražským jarem prošly novodobé dějiny. Jeho vznik v roce 1946 provázelo nadšení z konce druhé světové války a radost ze svobody, kterou na prvních ročnících sdílely osobnosti společenského života.
Festival inicioval Rafael Kubelík, tehdejší šéfdirigent České filharmonie. Záštitu poskytl prezident Edvard Beneš. Založil tak tradici, již hlavy státu udržují dodnes - také současný prezident Petr Pavel na letošním slavnostním zahájení 12. května ve Smetanově síni Obecního domu vešel do prezidentské lóže za zvuku slavnostních fanfár.
Od prvních ročníků nasadili pořadatelé vysokou laťku. Jako dvacetiletý mladík tu vystoupil ruský violoncellista Mstislav Rostropovič, coby sedmnáctiletý se Čechům prvně představil rakouský klavírista Friedrich Gulda, stejně tak posluchači v rané fázi kariéry zažili Svjatoslava Richtera, později jednoho z nejlepších pianistů 20. století.
Zvlášť pamětihodné byly návštěvy amerického dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina v letech 1946 a 1947. "Pražské jaro se stalo dějištěm jeho evropského debutu. Tehdy byl vlastně poměrně mladým dirigentem a podle dobových svědectví tu velmi zapůsobil. U příležitosti jubilea jsme hledali v historických pramenech a v Kongresové knihovně USA jsme našli telegram, ve kterém nadšeně píše z Prahy domů," zmiňuje Pavel Trojan.
Když se Bernstein po čtyřiceti letech komunistické totality vrátil na první porevoluční Pražské jaro v roce 1990, festivaloví diváci byli svědky jeho posledního evropského vystoupení. V polovině října téhož roku zemřel.
Jeho stopu příští rok připomene nejen hostování orchestrů z Chicaga a Bostonu. Bernsteinova skladba Divertimento zazní 28. května na Debutu Pražského jara, kde pod taktovkou Jana Sedláčka zahraje také vítězka letošní Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Mladou japonskou houslistku Tsukushi Sasaki doprovodí Symfonický orchestr Českého rozhlasu.
Symbolický začátek a konec
K nejčastějším festivalovým účinkujícím patří Česká filharmonie, která zde poprvé 12. května 1946 zahrála Mou vlast s Rafaelem Kubelíkem. Od té doby na Pražském jaru absolvovala 432 koncertů, přičemž jen Mou vlast měla na programu včetně repríz šestašedesátkrát.
"K památným festivalovým provedením Mé vlasti se řadí nejen to první s Rafaelem Kubelíkem, ale i další s šéfdirigenty Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem, Zdeňkem Mácalem nebo Jiřím Bělohlávkem, včetně nezapomenutelného návratu Rafaela Kubelíka v rozjitřené porevoluční atmosféře roku 1990," vysvětluje Pavel Trojan, proč také zahájení 80. ročníku svěřil prvnímu českému orchestru. Mou vlast uvede se současným šéfdirigentem Semjonem Byčkovem.
Česká filharmonie příští ročník rovněž symbolicky uzavře, a to monumentální Symfonií tisíců od Gustava Mahlera, kde se v duchu festivalového poslání propojí špičkoví čeští a zahraniční pěvci.
Mahler je podle dramaturga Josefa Třeštíka pro Pražské jaro tradičně důležitým skladatelem. "Gigantickou Osmou symfonii vytvořil za deset týdnů, když podle své ženy Almy komponoval, jako by měl horečku. Dvě provedení na Pražském jaru nabídnou skutečně mimořádně působivý pěvecký cast, mezi jinými dvě skvělé mahlerovské odbornice. Přijedou Sarah Wegener, jež zpívala Osmou pod taktovkou Kirilla Petrenka a Kenta Nagana, či držitelka ceny Gramophone Jennifer Johnston," zmiňuje.
Tenorového partu se zhostí britská pěvecká hvězda David Butt Philip, jenž už úspěšně debutoval v londýnské Covent Garden, Vídeňské státní opeře nebo newyorské Met. "A chybět nebudou ani dva vrcholní čeští pěvci Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka," doplňuje dramaturg.
Kromě úcty k tradici festival ani v roce 2025 nezapomene na budoucnost české hudby. Dá prostor mladým umělcům i souborům, a navíc objednal světové premiéry nových skladeb. "Pražské jaro se jako jedna z mála platforem v Česku snaží soustavně a promyšleně pečovat nejen o historický odkaz, ale také o budoucnost české hudby a interpretačního umění," poznamenává Pavel Trojan.
Počtvrté se uskuteční Prague Offspring, jenž širší veřejnosti přibližuje zákulisí světa soudobé hudby. Vznikl za pandemie koronaviru a jeho dějištěm se stalo holešovické Centrum současného umění Dox, kde se návštěvníci několik dnů intenzivně potkávají při koncertech, přednáškách, diskusích i mistrovských kurzech. "Aktuálně pro něj vzniká pět nových skladeb českých a slovenských autorů, což je na české poměry poměrně nevídané číslo," zmiňuje Trojan.
Pořadatelé oslovili třeba mladého komponistu Haštala Hapku, syna zesnulého skladatele populární a filmové hudby Petra Hapky. "Jde ve šlépějích svého otce, i když v jiném žánru," poznamenává Trojan.
Dalšími autory komponujícími pro festival jsou Jan Ryant Dřízal, Barbora Tomášková, Pavel Šabacký a Slavomír Hořínka, jehož téměř půlhodinová kompozice Zrno, plevy a oheň vzniká přímo pro frankfurtský Ensemble Modern. Ten se na tři sezony, do roku 2027, stane rezidenčním souborem Prague Offspring. Hořínkovu skladbu inspirovala biblická podobenství a ideje francouzského náboženského myslitele Teilharda de Chardin.
"Také připomeneme odkaz skladatele Luboše Fišera ve výsostné interpretaci rezidenční umělkyně festivalu Patricie Kopatchinské, což považuji za obrovskou poctu české hudbě a tomuto autorovi. Většina z nás ho vnímá pouze jako skladatele soundtracku k filmům Smrt krásných srnců nebo Adéla ještě nevečeřela, ale nikoliv jako jednoho z nejlepších a nejoriginálnějších českých komponistů 20. století," uzavírá Pavel Trojan.
