Hrdinka Julie přichází doslova od plotny, byť v poněkud emancipovanějším podání. Šéfkuchařka michelinské restaurace je rozhodná, temperamentní a také pořádně naštvaná na muže, jehož dopisy už sedm let neotvírá.
Když se jednou rozhodne toto předsevzetí porušit, přečte si prosbu, aby mu půjčila půl milionu korun. Hrdinku to natolik rozhořčí, že si u majitele vyhádá týdenní volno z práce snů a vyráží na druhý konec světa, aby svou noční můru vyřešila.
Julie dorazí na indonéský ostrov Bali a najde ho v jednom z místních bungalovů. Leží s hlavou na stole mezi deseti lahvemi od piva. A není to bývalý partner či milenec, ale její bonvivánský otec, celoživotně posedlý honbou za vrakem lodi zvané Květ moře, která počátkem 16. století ztroskotala neznámo kde.
Z těchto indicií by se skoro chtělo věřit, že scenárista a režisér Rudolf Havlík hodlá vědomě aktualizovat a převracet známé hollywoodské, dnes už poněkud zkostnatělé vzorce.
Veronika Khek Kubařová hraje akční hrdinku, která rozhodně nepodléhá dominanci žádného muže. A Jiří Langmajer v roli otce je úplně jiný než charismatičtí drsňáci či "kořalové" v duchu Humphreyho Bogarta nebo Michaela Douglase.
Tedy - kořala jeho postava nepochybně je také, avšak jakékoli charisma jí scénář odpírá. Rudá spálená kůže naopak podporuje dojem ztroskotance, který z nějakého podivného důvodu přiměl tři další lidi, aby s ním tvrdošíjně pátrali na dně oceánu, zda nebudou mít štěstí a neodhalí vrak s pokladem.
Je hezké, že na rozdíl od zahraničních kolegů tvůrci ukazují alkoholismus jako nepříliš kladnou věc. Z hlediska filmového vyprávění to však představuje možná až příliš odvážný krok. Obzvlášť když Poklad už žádné jiné trumfy než potenciální charisma hrdinů k dispozici nemá. Rozhodně to není dobrodružný snímek. A také se v něm vůbec nic nestane.
Propagační materiály upozorňují, že většinu scén štáb natáčel pod vodou s kaskadéry a že u nás nic podobného dosud nikdo nezkusil. To je hezké, jenže celé to působí, jako kdyby tam všechny záběry také skončily.
V Pokladu buď protagonisté posedávají ve svém příbytku, nebo se potápějí. Vzrušující je to zhruba jako libovolná epizoda podmořského dokumentu z produkce National Geographic - s tím rozdílem, že vše vypadá vizuálně o kousek hůře a že záběry se nesoustředí na exotickou faunu či flóru, ale na pomalu se pohybující potápěče. Nic jiného už se v novince, jejíž námět by vydal sotva na povídku, neodehraje.
Romantické vztahy tu logicky nehrozí, usmiřování otce s dcerou je nepřekvapivé i nevěrohodné. Není jasné, proč s ním a jeho kumpány Julie najednou na delší dobu zůstává, když ho předešlých sedm let nenáviděla a doma má práci, která ji naplňuje. A když navíc otec neudělal nic, čím by si ji naklonil. Kromě toho, že občas řve a každý večer se opije do bezvědomí.
Tento nový druh dobrodružství v duchu Indiany Jonese, jenž se však vyznačuje absencí hrdiny i dobrodružství, už je jinak jen přehlídkou nepříliš věrohodných scének.
Ženy se tu chovají podle potřeb české mainstreamové tvorby - občas o něco zakopávají, občas křičí. Jednou zaškobrtne Julie o místní harampádí, jindy ječí otcova spolupracovnice, když v komoře najde myši. Zvláštní, že si za ty roky, co tu žijí, nezvykla.
Poklad vypadá zhruba tak, jako když filmaři dorazí do exotické lokace rozhodnuti zvěčnit cokoli, co by natáčel i průměrný turista holdující adrenalinovým zážitkům.
Je tu pár pohlednicově úhledných záběrů na přístavy, místní uličky či na plavidlo uprostřed vod. A nekonečně mnoho scén pod hladinou. Jediným hnacím motorem příběhu zůstává touha najít poklad. Tak hrdinové prostě hledají tak dlouho, dokud se nezadaří.
Když se podobná bezdějová nuda odehrává v interiérech českých bytů, dá se to ještě jakž takž pochopit. Ale proč vyjíždět na Bali, proč investovat do natáčení podmořských scén, když k ničemu nevedou? Asi dvakrát vidíme dramatickou situaci, kdy jde některé postavě o život. To se projeví tak, že o něco více gestikuluje a vodou jde o něco více bublinek.
Poklad je vcelku nevzrušivý film, jehož hrdinové neprojdou žádnou vnitřní proměnou. Jiří Langmajer v roli profesora a dobrodruha se chová stále stejně, není příliš zřejmé, proč by si k němu dcera měla najít cestu, byť se tu v náznaku odhalují okolnosti tragického úmrtí Juliiny matky, které na otce a manžela vrhají o trochu jiné světlo.
Jinak je ale snímek zcela prostý jakékoli vztahové dynamiky mezi protagonisty. Zkrátka jen trvá a trvá, dokud to celé nějak nedopadne.
Film
Poklad
Scénář a režie: Rudolf Havlík
CinemArt, v kinech od 24. října.
