Čtyřiačtyřicetiletá Američanka hraje Charlie, pohodářku z New Jersey, která má unikátní nadání. Dokáže intuitivně poznat, když někdo lže. V minulosti toho využívala při hraní pokeru. Vzbudila ale pozornost lidí, kteří si respekt získávají tak, že někomu v zadní místnosti zlámou prsty. Hrdinka proto radši přijala práci servírky v lasvegaském kasinu.
Její bezstarostné přežívání od výplaty k výplatě bere za své, když manažer podniku zjistí, že Charlie je chodícím detektorem lží. Žena dostává nabídku, jakou není radno odmítnout.
Vedle toho v první epizodě dochází k jednomu šokujícímu odhalení a vraždě hrdinčiny kamarádky. Charlie sice poměrně lehko usvědčí pachatele, ale naštve šéfa podsvětí. Po výhružném telefonátu rozbíjí mobil, nasedá do auta a uhání do neznáma. V následujících devíti dílech bude křižovat Spojenými státy, měnit povolání, získávat nové přátele i nepřátele a řešit záhadná úmrtí, ke kterým s vysokou pravděpodobností nedošlo přirozenou cestou.
Každá epizoda představuje nové vedlejší postavy a odehrává se v odlišném prostředí. Po úvodním kasinu jde o vyhlášenou texaskou BBQ restauraci, domov pro seniory nebo zapadlý hotel v zasněžených coloradských horách. Kromě detailů specifických pro danou lokalitu a komunitu místa oživují vtipné krátké výstupy hvězdných herců jako Adriena Brodyho, Nicka Nolteho nebo Josepha Gordona-Levitta. Většinou ztvárňují postavy uzavřené ve svých podivných malých vesmírech, do nichž se seriál noří s až antropologickým zaujetím.
Je doma všude, kam přijede
Centrální figurou, jejíž minulost vrstvu po vrstvě odhalují jednotlivé kapitoly, je nicméně Charlie v podání charismatické Natashy Lyonne. Tvůrce seriálu Rian Johnson, stojící za osmou epizodou Star Wars nebo oběma díly hvězdné krimi komedie Na nože, jí hlavní roli nabídl po zhlédnutí netflixovského seriálu Ruská panenka.
V obou případech Američanka hraje podobnou postavu - solitérku, která suše glosuje cizí poklesky a sama zůstává nad věcí. Víc než smysl pro spravedlnost ji pohání touha po klidu. Chce si jen vychutnat cigaretu a vítr ve vlasech, ne zachraňovat svět.
Zatímco ale Nadia z Ruské panenky procházela existenciální krizí a hledala pevný bod, Charlie je doma všude, kam přijede. Možná i proto, že skutečný domov kvůli disharmonickým rodinným vztahům nemá. O to snáz dokáže přilnout k outsiderům, které potkává. Často jde o lidi doplácející na svou dobrotu a bezelstnost, různě zneužívané druhými.
Režisér Johnson stejně jako ve své předchozí tvorbě satirizuje vztahy mezi bohatými a chudými. Ve druhém plánu fikčního světa skicuje portrét života na periferii dnešní Ameriky.
Tým scenáristů ale navzdory těmto propojujícím motivům nevypráví jeden ucelený příběh, jak jsme zvyklí u prestižních seriálů z posledních let. Poker Face si vzhledem k lehce mechanickému variování téhož schématu divák víc vychutná po malých dávkách než na jeden zátah. Už font úvodních titulků nebo odkazy k estetice 70. a 80. let minulého století naznačují starosvětský návrat k typu epizodického vyprávění, které dominovalo televizním seriálům jako To je vražda, napsala nebo Columbo.
S detektivem Petera Falka, nedbalým v oblékání i slovním projevu, byla Natasha Lyonne srovnávána už v Ruské panence. Tentokrát je inspirace známou postavou v baloňáku ještě nápadnější a kromě protagonistčiny ležérnosti se projevuje právě ve struktuře vyprávění.
To je blbost, vykřikla
Každá epizoda vyjma té poslední nám na začátku ukáže zločin a poodhalí motivy pachatele nebo pachatelky. Dobrou třetinu stopáže vždy trávíme s neznámými lidmi, poznáváme jejich svět i vztahy.
Až pak na scénu přichází Charlie, pozoruje okolí, sbírá důkazy a s občasným zaškobrtnutím míří k odhalení toho, co už víme. Chytrý telefon nemá, aby ji nemohl vysledovat její pronásledovatel. Ze stejného důvodu nemůže kontaktovat policii. Musí si vystačit se svou zvídavostí, důvtipem, vzácnou schopností navazovat přátelství a odhalovat bláboly.
Když zavětří faleš, obvykle chraplavým hlasem vítězoslavně vyhrkne "blbost!", což je replika, která ji charakterizuje podobně jako Columba jeho "ještě jedna věc".
Scenáristé ale z jejího čuchu na lži nedělají superschopnost. Pokud podezřelý výslovně nepopře, že spáchal trestný čin, amatérská detektivka nemůže s jistotou určit, zda je vinen. Během energických slovních výměn jsou klíčové zejména drobné úhybné manévry vzbuzující pochybnosti, proč dotyčný o navenek nevinných skutečnostech neříká pravdu.
Charlie nakonec nejvíc pomáhá, že díky vlastním nedokonalostem dobře rozumí lidem, kteří se kvůli ukřivděnosti, zahořklosti nebo egoistické touze po výjimečnosti sami dopouštějí fatálních chyb. V lecčem je tak protagonistka uvěřitelnější než její geniální mužští kolegové.
Srovnané priority
Pečlivé prokreslování postav a náběhy k sociální kritice, jimiž se Poker Face liší od jiných krimi seriálů, jsou ale dvojsečné. Některé dílčí zápletky nevynikají kdovíjakou poutavostí a předkládají nadbytek informací o lidech, které stejně záhy opustí. V důsledku si divák může přát, aby už konečně někdo někoho zamordoval a objevila se Charlie se svými cynickými životními moudry i lahví světlého ležáku v ruce.
Větší trpělivost si seriál žádá rovněž kvůli liknavému tempu vyprávění, též odpovídajícímu televizní tvorbě z předchozích dekád. Vyjma brilantního pilotu s dlouhými záběry a kamerou vedoucí naši pozornost je i styl poměrně konvenční, ne zbytečně efektní. Robustní struktura a minimum prvoplánových efektů na druhou stranu přispívají k vyrovnanosti a předvídatelnosti projektu, jenž si od začátku do konce udržuje jasnou identitu.
Rian Johnson má rád tradiční hollywoodské vyprávění a klasické detektivky v duchu Agathy Christie. V Poker Face jim vzdává poctu a zároveň je mírně uzpůsobuje poučenému publiku. Přepíná mezi různými vyprávěcími hledisky, mimoděk trousí stěžejní informace, a především opakovaně opouští lineární sled událostí, aby se svobodně pohyboval tam a zpět po časové ose.
Naši zvědavost nedrží otázka, kdo je vrah, ale proces vedoucí k prokázání viny. Podobně se můžeme ptát, jak konkrétně se Charlie přichomýtne k vraždě. To zpravidla odhaluje druhé dějství. Vyprávění se vrací v čase a ukazuje, kterak se seznámila s pachateli nebo obětí. Dřívější události pozorujeme z jiné perspektivy, vidíme, co zločinu předcházelo. Doplňování kontextu se přitom epizodu od epizody liší.
Přes občasnou repetitivnost je vyprávění nakonec poměrně rozmanité. Čím víc detektivek jste četli nebo viděli, tím spíš tyto nuance doceníte.
Aniž by se Rian Johnson se spolupracovníky zpronevěřil žánru, omezení dané detektivním mustrem proměnil ve výhodu. Nevytvořil vzrušující a strhující podívanou plnou nezapomenutelných scén, nic revolučního, "jen" hladce plynoucí seriál, který má stejně jako jeho nezaměnitelná hrdinka srovnané priority a stylově kombinuje staré s novým.
Seriál
Poker Face
Tvůrce: Rian Johnson
Seriál je k vidění ve videotéce Skyshowtime.
