Riskantní krok však norskému šéfovi pražské opery Perovi Boyemu Hansenovi vyšel. Platée, která měla premiéru minulý týden ve Státní opeře, je jednou z nejpovedenějších operních inscenací roku, ne-li tou vůbec nejlepší.
Alegorický příběh se odehrává mezi antickými bohy. Začíná na oslavě bakchanálií, kde hosté vyzývají básníka Thespida, aby je pobavil. Povzbuzený vínem a múzou komického básnictví Thalií, začne vyprávět humorný příběh, kterak nejvyšší bůh Jupiter odnaučil svou manželku Junonu žárlivosti pomocí poťouchlého žertu: namluvil nevzhledné vodní nymfě Platée, že se do ní zamiloval.
Povzbuzena fámami, Platée se horlivě připravuje na svatbu. Jupiter jí za všeobecného posměchu ostatních bohů vyznává lásku v podobě stonožky nebo ptáka, až fiktivním sňatkem vyprovokuje k zásahu Junonu. Když bohyně zjistí, že nevěstou je ošklivá žabí nymfa, rozesměje se a přestane žárlit. Příběh však odhaluje také křehkou duši Platée, zoufale toužící po lásce a blízkosti navzdory nepříznivým fyziologickým předpokladům.
Postava Platée je v opeře specifická tím, že jde o takzvanou tranzitivní roli. Zatímco kalhotkové role, kdy mladé ženy zpívají mužskou úlohu, jsou poměrně běžné, pro opačný případ známý především z italských zpěvoher čeština ani nemá ekvivalent - italsky se mu říká tenorino, francouzsky haute-contre. Zpravidla se týká vedlejších rolí postarších kojných nebo chův na dvorech, které s nadhledem komentují dění. Skladatel Jean-Philippe Rameau ale povýšil Platée na středobod příběhu a učinil z ní protagonistku. Zřejmě inspirován Aristofanovou antickou komedií Žáby, vytvořil fúzi dobového operního žánru comédie lyrique a komického baletu se zpěvy zvaného ballet buffon.
Jeden ze tří pěvců na světě
Interpretace hlavní role vyžaduje unikátní techniku zpěvu, kdy mužský tenor zpívá na pomezí hrudního rejstříku, nepřechází však do falzetu, takže je stále zněle posazený vpředu. Zvuk je pak pro posluchače poněkud nezvyklý, nepodobný ani kontratenoru, ani ženskému hlasu. Zpěváků ovládajících tuto techniku neexistuje mnoho. "Na světě jsou asi tři pěvci, kteří mají Platée v repertoáru, přičemž pouze Marcel Beekman je ochoten ji zpívat ve vyšším ladění," podotkl dopředu dirigent inscenace Václav Luks, odborník na starou hudbu a zakladatel barokního ensemblu Collegium 1704, se kterým už v Národním divadle nastudoval Händelovu operu Rinaldo.
V případě Platée úzce spolupracoval s orchestrem Státní opery, aby si jeho hudebníci rozšířili obzory i repertoár. Do několika nástrojových skupin přivedl členy Collegia 1704, pod jejichž vedením dílo nastudovali, a pěveckou složku kromě sólistů obstarávají členové Collegia Vocale 1704.
Orchestr hraje v soudobém ladění, které je zpravidla alespoň o půl tónu vyšší než původní, a tedy pro pěvce obtížnější. Možná i díky tomu na premiéře zněl překvapivě současně, ačkoli místo klavíru jej doplnilo cembalo a historicky působila také bicí sekce, kde Luks využívá dobových prostředků zahrnujících perkusivní zvukomalbu bouře, hromů či deště.
Režie se ujali šéfové činohry první scény, duo Skutr tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Alegorický námět zpracovali tak, aby archaickou látku osvěžili moderními postupy.
Prolog odehrávající se na svatební hostině propojují s jednotlivými dějstvími postavenými na principu divadla na divadle prostřednictvím symbolů a rekvizit, které se objevují už v úvodní scéně. Postavy tak například mají klobouk v podobě dortu, tógu z ubrusu, plášť v podobě opony nebo v případě tanečníků kostým číšníků. Vytváří to tematický oblouk až do závěrečné scény fiktivní svatby.
Opera v akváriu
V jednu chvíli se na jevišti ocitá akvárium s žábou, do nějž se posléze s Platée obrazně přeneseme. Režiséři se scénografem Jakubem Kopeckým ale používají i některé barokní prvky jako létající stroj, propadla nebo efekty blesků v podobě kovových pokliček, jež kombinují s videoprojekcí. Na jeviště vnášejí co nejvíc pohybu i drobných hereckých etud, aby opera nepůsobila staticky. Daří se také integrovat do děje baletní vstupy, byť jejich počet značně zredukovali - což je ovšem ku prospěchu.
Inscenace stojí především na strhujícím výkonu nizozemského tenoristy Marcela Beekmana. Nymfa v jeho podání působí jako nemotorná, nevzhledná karikatura staré žádostivé ženy, ale zároveň bytost plná tužeb a snů, která se ve své bezelstné naivitě nechá přesvědčit, že je milována. Ačkoli působí sebevědomě, skrývá křehkost, stud a nejistotu.
Beekman skvěle ovládá techniku zpěvu haute-contre, tóny má znělé a vpředu posazené, byť některé ve prospěch výrazu záměrně deformuje. Herecky je oslnivý a charismatický, balancuje na hraně parodie a roztomilé ženské nejistoty. Má okázalá femininní gesta a komické grimasy, přesto si uchovává také citlivost.
Přesvědčiví jsou i ostatní představitelé, britský pěvec Ruairi Bowen specializující se na barokní repertoár skvěle ztvárňuje básníka Thespida a zároveň boha Merkura, koloraturní sopranistka Olga Jelínková se zhostila těžkého, vysoko položeného partu Thálie a personifikace Šílenství, byť její hlasový fond je trochu menší, než by tak velký prostor vyžadoval. Basbarytonista Pavol Kubáň přesvědčivě zosobnil lišáckého strůjce žertu Jupitera, Michaela Zajmi se většinu představení hněvá jako bohyně Juno a výborně zvládá i zpěv z létajícího mraku. Skvělý výkon odvádějí také Lukáš Zeman jako Momus nebo Tomáš Šelc coby Cithéron.
Ačkoli tvůrci respektují žánr frašky a tomu odpovídají některé gagy, celek nepřekračuje hranici přílišného pitvoření a povedený závěr ukazuje, jaké mohou být důsledky nevinně vyhlížejících vtípků. Jen zřídka se návštěvníci Státní opery smějí tak nahlas a často, jako tomu bylo na druhé premiéře.
Hudba byla celou dobu živá, rytmická, barevná a veselá, kreativní pojetí scény zahrnující světelný design, rekvizity i videoprojekci nepůsobilo samoúčelně a sloužilo příběhu. Zasloužené ovace sklidili tanečníci, kteří pod vedením choreografa Jana Kodeta nenásilně vplouvali do děje nápaditými vstupy kombinujícími tradiční prvky s moderním baletem. Členové pěveckého Collegia Vocale 1704 v povedených kostýmech žab s květinovými prvky z dílny Simony Rybákové posloužili i jako komický prvek.
Žert nevěstina tchána
Operu napsal v polovině 18. století skladatel Jean-Philippe Rameau, působící na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. Ačkoli v Česku příliš známý není, doma bývá považován za dovršitele barokní opery a jejího významného inovátora. Platée byla jeho nevídaným triumfem - po premiéře zůstala na programu úctyhodných třicet let.
Opera nikoho nešetří - bohy, kteří mají lidské nedostatky, královský dvůr ani manželství jako takové. Několik set let starý námět čerpající z antické tradice navíc dodnes působí aktuálně. Jeho hrdinka se stane terčem posměchu proto, že neodpovídá očekávaným ideálům krásy. Svou nejistotu a zároveň touhu po lásce maskuje přehnanou sebechválou i předstíraným sebevědomím - podobně jako dnes například některé takzvaně plus size modelky. Leckterá v dětství zažila štiplavé komentáře nebo se stala předmětem podobně krutého žertu, sázky či nemístné partnerské hry jako Platée.
Viděno dnešníma očima se libreto dotýká i témat jako body positivity, hlásající přijetí vlastního těla, sebelásky či bodyshamingu neboli ponižování kvůli vzhledu. Mnohé ženy na sociálních sítích čelí něčemu podobnému, co protagonistka zažívá od anonymního sboru žab. Platée přesto odmítá být ženou jakési druhé kategorie jen proto, že není "mainstreamově" krásná. Věří, že lásku si zaslouží stejně jako kdokoli jiný.
Inscenace má ještě jednu současnou rovinu. Extravagantní třpytivou róbou s okázalými doplňky, sladěnou kabelkou a vysokými lodičkami, výrazným líčením a okázalými femininními gesty v kombinaci se stylizovanou sebejistotou snese ústřední postava srovnání s drag queens - uměleckými alter egy mužů, kteří se převlékají za ženu. Z těch českých Platée konkrétně připomene Miss Petty, jež se často vyjadřuje právě k otázkám spojeným se vzhledem.
Hrdinku opery by snad bylo možné považovat za jakousi babičku drag queens. Ve svých šatech zeleně třpytivě pomrkává na všechny, kdo se dnes nad touto formou umění pohoršují jako nad nízkou a nemravnou společenskou novinkou.
Video: Miss Petty: Jsme snadný terč, protože "jsme úchylný". Téma z nás dělají jen politici (17. 7. 2023)
