Adam Plachetka je dosud jedinou českou operní hvězdou, která dokázala vyprodat O2 arenu. "Doufám, že se mi to povede znovu. V mezičase na stejném místě byl i Štefan Margita a mohu prozradit, že se Štefan vrátí i na můj lednový narozeninový koncert," říká Adam Plachetka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jaké byly ohlasy na váš předešlý koncert v O2 areně?
Kritiky sklidil méně, než jsem čekal. Pár lidí z řad těch, kteří chodí na klasické koncerty, mi dopředu řeklo, že to pro ně není, že nepřijdou. Někteří to přes nelibost zkusili a konstatovali, že jim formát nevyhovoval, ale to byly jednotky případů. Jinak převažovaly v naprosté většině pozitivní reakce. To mě samozřejmě potěšilo a motivovalo se do O2 areny vydat znovu.
Od koncertu v roce 2019 jste si mimo jiné sliboval, že ke klasické hudbě přitáhne i posluchače, kteří na ni běžně nechodí nebo ji ještě neobjevili. Splnilo se to?
Přišla mi spousta takových zpráv a hrozně mě potěšily. Ale pak začala pandemie, všechno se zavřelo a nikdo nikam nemohl jít. Takže záměr se povedl, naši část jsme splnili, avšak zbytek zhatil virus. Doufám, že teď budeme lidi motivovat podobně úspěšně a že ta druhá část příběhu už se nezopakuje.
Do organizace minulého koncertu byl zapojený Leoš Mareš, který ho společně s vámi i moderoval. Stane se to znovu?
Leoš Mareš mě do O2 areny přivedl, účinkování na jeho koncertě byl prvotní impulz k tomu, že jsme začali uvažovat o mém sólovém vystoupení v tomto prostoru. Řekli jsme si ale, že nebudeme opakovat nic z minula, že bude všechno nové, proto jsme do koncertu Leoše tentokrát už nezapojovali. Tohle je věc, kterou udělám určitě maximálně párkrát za život. Nechci říkat, že je to teď naposled, ale minimálně si dám určitě zase na mnoho let pauzu. Baví mě na tom, že máme ve všem volnou ruku a všechno si vybíráme, vymýšlíme sami.
Budete tedy koncert tentokrát uvádět sám?
Moderaci jsem zvažoval dlouho a nakonec se jí ujmu sám. Možná budu strašně litovat, protože to asi bude vyčerpávající, ale výzva je výzva.
Nebude to pro vás hlasově vyčerpávající?
Je to úplně jiný způsob užití hlasivek. Takže mluvit a zpívat dohromady není vždycky snadné. A hlavně den kolem koncertu na takovéhle adrese znamená obrovský zápřah, protože nemáte moc prostoru si všechno vyzkoušet s předstihem. V den koncertu ten program vlastně jedete třikrát. Ráno máte zkoušku, potom generálku a večer koncert, protože samozřejmě pronajmout O2 arenu na další den by byl extra náklad navíc. Takže to bude určitě s vypětím všech sil, ale doufám a věřím v úspěch. Hudebně samozřejmě zkoušet budeme, ale v jiných prostorách.
Prozradíte nějaké další hosty? Předpokládám, že opět zazpívá vaše manželka Kateřina Kněžíková.
Manželka samozřejmě bude, to bylo jediné, na čem jsme se shodli, že můžeme opakovat. Také přijde pogratulovat Vojtěch Dyk. Zbytek hostů zatím nechávám jako překvapení.
Představení jste svěřil Magdaleně Švecové a Davidu Janoškovi, kteří mají zkušenosti spíše z divadla. Jak se na nabídku tvářili?
Magdalena Švecová má na starosti režii a David Janošek scénografii. Magda byla lehce překvapená a možná chvilku váhala, protože v takhle velkém prostoru to pro ni bude debut. My jsme ji ale oslovili právě kvůli tomu, že chceme koncertu vtisknout divadelní atmosféru. Máme za sebou pár snad úspěšných inscenací v divadlech, kde jsme si spolupráci moc užili. Takže mi to přišlo jako dobrý nápad. A věřím i podle dosavadní spolupráce a návrhů scény, co už jsem viděl, že výsledek bude skvělý.
S čím budou ti dva pracovat?
V O2 areně se dá vymyslet pravděpodobně úplně cokoliv, což je úžasné, akorát to potom někdo musí zaplatit, což je méně úžasné. Čili chci, aby to bylo velké, pompézní a hezké, ale finančně realistické. Bude se pracovat s projekcemi, s nějakými animacemi, zčásti i s kulisami, rekvizitami. Ten prostor je úžasný, má neskutečnou a vlastně neomezenou variabilitu.
Na žertovném plakátu sfoukáváte svíčky na dortu v podobě O2 areny. Ponese se večer v podobném duchu?
Má to být odlehčený narozeninový koncert s cílem především pobavit, potěšit a zalíbit se, zaujmout co největší spektrum posluchačů. Budeme si spíš chtít užít hezkou atmosféru, než že bychom se pouštěli do nějakých hlubokých uměleckých záměrů - od toho je divadlo nebo Rudolfinum.
Máte v osobním životě rád oslavy?
Ano i ne. Rád slavím, rád se scházím, a zároveň nemám potřebu mít všechno zorganizováno. Úplně nejradši jsem, když si nejprve řeknu, že nic slavit nebudu, a pak na poslední chvíli zavolám pár kamarádům, sejdeme se a je to to nejspontánnější, nejhezčí, co se dá podniknout. Třeba nějaké grilování na terase.
Na posledním koncertě zazněla premiéra vašeho duetu s Ondřejem Brzobohatým, napsaného pro tuto příležitost. Chystáte něco podobného i příští rok?
Jan Kučera, který zaštiťuje program hudebně a bude dirigovat, napsal novou písničku a já se rozhodl ji sám otextovat. Kromě toho ještě pracuji na jednom překladu z angličtiny. Zároveň ale nepředpokládám, že bych se v tomto směru pouštěl nějak extra dál, spíš to budou vlaštovky, u kterých na nějakou dobu zůstane.
Máte blízko k veršům a psanému slovu? Psal jste třeba jako středoškolák básně nebo texty?
Básně jsem nikdy nepsal, texty trošku víc, protože máme v rodině spisovatele, novináře, takže k textu psanému blízko mám. Verše mě nikdy až tak neoslovovaly, ale strašně mě baví překládání, aby člověk vystihl i ducha a zvukomalbu textu. Když je čas a můžete si hrát se slovíčky, bývá to velmi kreativní, i když trochu otrocká práce. Protože jsem sám interpret, je mi to blízké, jelikož i v hudbě se snažíte divákům "přeložit" autorovy myšlenky.
Tréma vás na jevištích normálně určitě netrápí, ale nejste nervózní ani z tak velkého koncertu?
Ten ve mně spíš vzbuzuje nervozitu z produkční stránky. Když už se do něj člověk pustil, chce odvést maximum ve všech ohledech. A samozřejmě ne za všechno jsem odpovědný přímo, ale zároveň chci mít o všem přehled a být do všeho zapojen. Jestli jsem z něčeho nervózní, tak z věcí, co neumím stoprocentně ovlivnit. Když vím, že to je na mně, umím s tím pracovat. Když se musím na něco spoléhat a doufat, že to vyjde, je pro mě výzva ustát to v pohodě.
Letos jste v rámci Roku české hudby nastudoval několik rolí v operách Bedřicha Smetany. Chcete se tímhle směrem vydat dál v budoucnu?
Jestli se budu vydávat českou cestou, je otázka. Dlouho jsem to nechtěl dělat, protože jsem nechtěl být jenom Čech, co zpívá českou muziku, ale chtěl jsem se prosadit mezi všemi. Teď si říkám, že pomalu možná přichází doba zahrát českou kartu a občas si někde nějakou českou operu zazpívat. Ostatně Rok české hudby jsem si užil na sto procent a ještě pořád užívám. Nastudoval jsem už roku 2018 v Libuši roli Přemysla, k němuž jsem se teď vrátil v koncertní verzi s Českou filharmonií. V Tajemství jsem pak zpíval Kalinu.
Zároveň bych se nerad úplně vzdával mozartovských rolí, byť vím, že se tam blíží mé datum spotřeby, protože přicházejí mladší. Aniž bych sám měl pocit, že nastal čas k ústupu, myslím, že nabídek na Mozarta bude ubývat. Zároveň cítím, že se můj hlas posouvá do dramatičtější polohy, kdy si můžu dovolit už zkoušet i nové autory nebo nové opery a zrovna Smetana je jedním z nich. Zároveň patří k mým srdcovkám, mám Smetanu opravdu hrozně rád a jsem vděčen za každou příležitost se k němu vracet. Ale po letošním roce se asi přece jenom trochu obrátím zpět ke svému běžnějšímu repertoáru.
Jaké role vás v českých divadlech čekají?
Aktuálně dva Janáčkové: Revírník v Příbězích lišky Bystroušky v Národním divadle Brno a Prus ve Věci Makropulos v Berlíně, což je pro mě úplná novinka. Zároveň bych měl v pražské Státní opeře zpívat Wotana v připravovaném Zlatě Rýna. Kromě toho řešíme v Národním divadle jednu Smetanovu operu, na kterou bych se také moc těšil, tak doufám, vše klapne. A pak ještě koncertně to vypadá, že bych si mohl vyzkoušet jednoho Dvořáka v příštích letech. Víc zatím nebudu prozrazovat.
V Libuši nebo Příhodách Lišky Bystroušky jste se pracovně potkali s manželkou. Vybíráte si často představení, kde můžete zpívat spolu?
Teď se nám to párkrát povedlo. Chvíli byl problém, že Kačka dozrála do většího repertoáru dřív než já. Takže jsme se úplně nepotkávali repertoárově. Teď už si na něco taky troufám, a tak se nám to daří zase o něco častěji. Navíc jsme dotočili společné CD.
Zároveň jste se více pustil do písňového repertoáru.
Ano, k Roku české hudby jsme s klavíristou Davidem Švecem nahráli album Večerních písní na texty Vítězslava Hálka, které zhudebnil jak Bedřich Smetana, tak Antonín Dvořák, ale i Josef Suk nebo Zdeněk Fibich jich několik má. Takže jsme poskládali od čtyř různých autorů zhudebnění jedné básnické sbírky.
Proč jste se pustil do crossoveru, kde po boku Ondřeje Havelky objíždíte republiku s úspěšným projektem písní Voskovce a Wericha?
Mám pocit, že jsem asi poslední generace, co má písně Osvobozeného divadla zažité tak "mainstreamově". Zpívali jsme je na hudebce a člověk znal Babičku Mary od táboráku. Původně jsem měl pocit, že se je vlastně nebudu muset učit. Až ve chvíli, kdy jsem si začal program projíždět, mi došlo, kolik tam je textu. Byly za tím nakonec dva roky plánování, než jsme vybrali repertoár, zaranžovali ho a našli společné termíny. Původně jsme plánovali jen pár koncertů, ale zájem je tak velký, že máme další koncerty až do konce roku, což jsem vůbec nečekal.
Ondřej Havelka vede úspěšný swingový orchestr, který se snaží hrát autentickou hudbu. Pro vás je to nový žánr, nechal jste si od něj při interpretaci poradit?
Rozhodně ano a bylo to na začátku až trapné. Já zpívám notu tam, kde ji vidím napsanou, a Ondřej mi musel vysvětlit zásady swingování. Když jsme se poprvé potkali u klavíru, musel jsem si komplikovaně v kvintolách přepisovat rytmus, než jsem to pochopil. Teď už swing cítím, ale zpočátku to pro mě bylo poměrně náročné.
Co chystáte v zahraničí?
Těším se na Sedláka kavalíra a Komedianty ve Vídeňské státní opeře. To jsou role, co bych si rád vyzkoušel. Po O2 areně jsem si nechal chvilku volna, abych si odpočinul. Pak poletím do Metropolitní opery v New Yorku, kde budu zpívat hraběte Almavivu ve Figarově svatbě, to je opět figurka, kterou mám rád, ale už jsem ji tam několikrát dělal, takže nic nového.
V další sezoně bych si poprvé měl vyzkoušet Escamillia v Carmen, na to se moc se těším, protože to je role, kterou málokdo rád zpívá, ale myslím si, že mně by měla sedět. Vlastně rozsahově je přesně tam, kde já potřebuji. Dlouho jsem jí odolával, protože když mi bylo pětadvacet, každou chvíli mi ji někdo nabízel a já věděl, že je to moc brzo. Pak jsem se konečně rozhoupal, párkrát jsem na to kývl - načež přišla pandemie a všechno popadalo. Takže teď už bych si ji zase rád zkusil, a dokonce i vidím perspektivu, že k tomu opravdu dojde. Jen ještě nebudu říkat kde.
