Hravý snímek nazvaný Osm pohlednic z Utopie, který uvede letošní ročník festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, vypráví o postsocialistickém Rumunsku jen pomocí tamních úderných a legračně naivních reklamních spotů.
Brýlatý chlapík hystericky křičí: "Nyní přichází v litru!" A mává lahví Pepsi Coly. Následuje další vehementní výkřik, který se v originálu rýmuje s předchozí větou: "Zabiják komoušů?!"
Zdá se, že Rumuni ani nepotřebovali satiru typu České sody. Soudě dle reklamní estetiky byla tamní 90. léta ještě divočejší než ta česká. Přední rumunský režisér Radu Jude, jehož filmové hříčky tematizující minulost i současnost rodné země znají také zdejší diváci, sestavil s filozofem Christianem Ferenczem-Flatzem svéráznou koláž o rodné zemi. Jak předznamenává název Osm pohlednic z Utopie, opravdu jde o soubor kapitol z hodně zvláštního světa.
Obzvlášť pro pamětníky českých 90. let, kteří mají spoustu domácích reklam vryto hluboko v paměti, to může být zábavná sonda do první svobodné dekády v sousedním postsocialistickém prostoru. V něčem podobné, v lecčem na hony vzdálené.
Kdo je tady barbar
Sedmačtyřicetiletý Radu Jude stejně jako mnozí přední rumunští tvůrci rád rýpe do historie své země. V černobílém snímku Aferim! z roku 2015 svérázně varioval westernové postupy. Hrdinové této groteskní fresky projíždějí pustou krajinou Valašska 19. století a narážejí na zástupce všemožných místních národů i náboženství, stejně jako na spoustu předsudků.
Protagonisté černé komedie s dlouhým názvem Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři zase rekonstruují bitvu z roku 1941, kdy rumunská armáda páchala etnické čistky v Oděse. Je to opět humorný, ale také nesmířlivý pohled na vlastní dějiny.
Předposledním hraným filmem Smolný pich aneb Pitomý porno, za nějž získal hlavní cenu Zlatého medvěda na festivalu Berlinale, se tvůrce obrátil do současnosti. Nekonvenční satira o učitelce, jejíž erotické hrátky se dostanou na internet, zkoumala dnešní druhy předsudků.
Všechny tyto snímky byly hrané. V tom nejnovější Radu Jude zkoumá rumunské "barbarství" pomocí nepůvodního materiálu. Čistě prostřednictvím výběru a vtipného střihu reklam umí podobně tnout do živého. Dokument je rozdělený na osm kapitol, jež se volně dotýkají historie, řeči peněz, technologické revoluce anebo skryté poezie těchto spotřebních spotů. Všechno se to skládá v obraz zdivočelé země, do níž kapitalismus vtrhl v rozhrkaném vozu značky Oltcit. Někdy doslova.
"Noviny Bucurescul, čtěte, než zbankrotují," zní jeden slogan poté, co bílý oltcit smykem zastaví u stohu výtisků jako v laciné kriminálce. Je to opravdu pozoruhodný typ marketingu, skoro jako by vypadl z České sody. Její tvůrci pod taktovkou Petra Čtvrtníčka ve stejné době vymýšleli ostré parodie reklam na prací prášky, které perou na 1940 a vyperou opravdu doběla. U rumunských kolegů máme místy pocit, že k sebeparodii došlo už při natáčení původního spotu.
Pivo jako tradice
Některé z reklam záměrně připomínají němou grotesku, u jiných těžko říci, kde končí záměr a začíná bezelstná naivita. Vtipné je to často tak jako tak. Třeba když žena s dřevěným čtyřkolákem taženým mulou vykupuje starou výpočetní techniku a lidé na vůz hází počítače "čtyřiosmšestky" a další pravěkou výpočetní techniku.
Dějiny tu defilují před očima od středověku po kuponovou privatizaci. A někdy přinášejí až sebezpytné povzdechy jako v reklamě na řetězec benzinových pump: "Možná nikdy nebudeme jako Němci. Ale když se nezačneme chovat civilizovaně my, tak kdo tedy?"
Tento až existenciální pesimismus střídá rozjuchaná reklama na pivo z doby finanční krize v roce 2008: "Dobré zboží zůstává dobré i ve špatných časech," zní z obrazovky, zatímco si lidé rozlévají zlatavý mok z dvoulitrových PET lahví.
Ani v pozdějších epizodách reklamy na alkohol příliš nechodí okolo horké kaše. V další zní hrdě: "V pití piva máme tradici. Naučil jsem se to od svého dědy a táty. Následuji tradici!"
Alkohol figuruje také v rumunských spotech na úplně jiné produkty. "Přinesl jsem oběd," hlaholí řemeslník s lahví vína a sklenkami v ruce. Pak si společně nalévají, místo stolku jim slouží kbelík s barvou. Tady i ten "největší" Čech, co pokládá pivo za nápoj běžné spotřeby a národní poklad, lehce znervózní, zda už to přece jen není trochu přes čáru. Film ještě přiostří, když přijde na řadu "zahřívač duše na bázi cereálií". Asi netřeba dodávat, že ani tento produkt není určen mládeži k snídani.
Většina reklam má agresivní ráz, jako by se chtěla okamžitě a bez příkras dostat divákům rovnou do hlav. Vkus nevkus, herci neherci, estetika neestetika, důležitá je především akce a útok na emoce.
V jednom spotu komando kravaťáků vtrhne do školy a jde dětem rovnou po svačinách: "Abyste v téhle zemi přežili, potřebujete napřed svaly a potom mozek!" zvolá jeden. Spíš než reklama na zdravé produkty bez chemikálií je to reklama na zemi, která buď trpí zvláštní sebereflexí i v tomto žánru bez uměleckých ambic, anebo se - což je pravděpodobnější - rovnou a ochotně střílí do nohy.
Samozřejmě ne vždy známe kontext, autoři nepouštějí jednu reklamu za druhou, mnohdy nechávají jen útržky, aby spolu v rychlém tempu komunikovaly. A přinášely zábavnou směs nechtěného existencialismu s bizarními úryvky a dobovými svědectvími.
Pokud by však při sledování této experimentální grotesky někdo získal pocit, že Rumuni jsou oproti Čechům opravdu trochu barbaři, je dobré si připomenout, která země poslední dvě dekády vítězí na předních filmových festivalech od Berlína po Cannes. Naší metou zatím je se do tamních hlavních soutěží alespoň probojovat.
Film
Osm pohlednic z Utopie
Režie: Radu Jude a Christian Ferencz-Flatz
Film uvede letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
