Psal se 26. únor 2022. Dva dny předtím ruská armáda zahájila útok na Ukrajinu. Publiku nebylo potřeba vysvětlovat, kdo do koho nemá střílet. Byl to poslední koncert Zemfiry, jak se zpěvačka jmenuje, v jejím rodném Rusku. Věděla to. "Dávejte na sebe pozor. Buďte k sobě navzájem hodnější, prosím," rozloučila se.
Kvůli protiválečnému gestu následně rádia přestala hrát její písně, o dalších koncertech nemohlo být ani řeči a nedlouho poté ji Kreml označil za takzvanou zahraniční agentku. "Otevřeně podporuje Ukrajinu a účinkuje v nepřátelských zemích," zdůvodnilo tamní ministerstvo spravedlnosti.
Od té doby může jedna z nejznámějších ruských zpěvaček hrát jen v zahraničí, kde také žije. Příští pondělí 7. října se osmačtyřicetiletá Zemfira představí v pražské Sportovní hale Fortuna. Bude to její už čtvrtý koncert v české metropoli, kde na ni vždy chodili členové ruskojazyčné diaspory.
Ruští rockeři byli už za časů Sovětského svazu více než jen hudebníky. Píseň skupiny Kino zvaná Chceme změny se stala neoficiální hymnou perestrojky, podobně jako skladba Hořící vlak od Borise Grebenščikova nebo manifest Moje generace kapely Alisa.
Po pádu komunismu však tito hudebníci ztratili nepřítele a každý se vydal vlastním směrem. Viktor Coj, zpěvák Kina, hned roku 1990 zahynul při autonehodě. Boris Grebenščikov dál vydával desky, naprosto se ale odřízl od politiky, a dokonce označil Hořící vlak za slabou píseň právě kvůli spojení s politikou. Zpěvák formace Alisa Konstantin Kinčev se stal ruským nacionalistou a dnes podporuje válku proti Ukrajině. Mezitím se objevily nové hvězdy, především popové.
Na tuto poněkud stagnující scénu koncem tisíciletí vtrhla Zemfira pocházející z autonomní republiky Baškortostán. Hned její první album se stalo hitem. Kombinace poprockových melodií s osobními a poetickými texty oslovila miliony rusky mluvících posluchačů včetně těch žijících v zahraničí.
Zemfira Ramazanovová, jak zní její občanské jméno, přitom mohla být profesionální sportovkyní. Dcera doktorky a učitele dějepisu nehledě na nevelký vzrůst 172 centimetrů od dětství hrála basketbal a roku 1990 se dokonce stala kapitánkou ruské juniorské reprezentace. Současně ale studovala hudbu a hrála s kytarou na ulicích rodného města Ufa, kde vybírala peníze do klobouku.
Po vystudování konzervatoře začala pracovat v místním rádiu Evropa Plus, kde potkala zvukaře Arkadije Muchtarova a domluvila se na nahrání prvního demosnímku. "Chtěl jsem, aby nazpívala moje skladby. Ale byla tak skálopevně přesvědčená, že její písně jsou lepší, až jsem ustoupil. Jak se ukázalo, měla pravdu," vzpomínal později Muchtarov.
Album bylo výborně zprodukované, znělo úplně jinak než tehdejší ruský pop a jeho skvělé texty brzy zlidověly. Vyprávěly o milostných vztazích, avšak z neobvyklých úhlů. Hrdinka písně Pripevočka je rovnocennou partnerkou svého chlapce, skladba Aněčka si zase pohrává s náznaky lesbické tematiky.
Největším šokem pro posluchače byl song AIDS, jehož vypravěčka se dozvídá, že partner je HIV pozitivní. Kontrast mezi klenutým hitovým refrénem a textem "Tak ty máš AIDS, to znamená, že zemřeme" přinesl Zemfiře jeden z jejích největších hitů. Videoklip k němu mimochodem natočila v Praze.
Debutového alba z roku 1999 se dle odhadů včetně pirátských kopií prodalo asi 60 milionů kusů. Od té doby zpěvačka natočila ještě šest desek, tu poslední nazvanou Borderline před třemi lety. Některé byly skutečnými hity, jiné ocenila spíše kritika.
Celou tu dobu ale Zemfira pravidelně vyprodávala stadiony, s členy britské skupiny Queen si na předávání ruských hudebních cen zazpívala jejich hit We Are the Champions. Současně si udržovala nezávislost. Nikdy se neúčastnila pro ostatní hvězdy prestižních silvestrovských pořadů. Sblížila se s filmovou režisérkou Renatou Litvinovovou, pro kterou vytvořila soundtracky k některým snímkům.
Politika ale nakonec Zemfiru stejně dohnala. Hned v roce 2014 odsoudila rozpoutání ruské války na Donbasu a začala na koncertech v ukrajinštině zpívat píseň Vidpusti tamní skupiny Okean Elzy. Když osm let nato Kreml zahájil plnohodnotné tažení na Kyjev, dala svůj postoj opět jasně najevo. Nejen když v Moskvě uvedla píseň Nestřílejte. Z jejích oficiálních stránek a profilů na sociálních sítích zmizely všechny odkazy a zůstal jen bílý nápis "Ne válce" na černém pozadí. To vše v době, kdy už úřady důsledně postihovaly používání slova válka, místo nějž razily pojem "zvláštní vojenská operace".
Podobně jako tehdy Rusko opustili protirežimní spisovatelka Ljudmila Ulická nebo perzekvovaný režisér Kirill Serebrennikov, také Zemfira se svou partnerkou Litvinovovou odjely do zahraničí.
V květnu 2022 zpěvačka už z francouzského exilu vydala klip k protiválečné písni Maso. V něm na pozadí elektronické hudby a kreseb Litvinovové šeptá: "Podívej se na mě, vzdej to / Nebo zůstaň člověkem a zemři / Moje žena čeká dítě, čeká na mě / V kalendáři je jaro, ale ve skutečnosti / Jen zákopy a střely dlouhého doletu / V Mariupolu je půlnoc".
Autor je redaktorem Českého rozhlasu.
Video: Singl Maso od Zemfiry
