Franz Kafka, od jehož úmrtí letos uplynulo 100 let, inspiroval hned dvě velké přehlídky. Ta první zahrnuje současné mezinárodní hvězdy a spřízněnce. Pod názvem Kafkaesque ji do 22. září hostí pražské Centrum současného umění DOX, kde jsou k vidění práce bratři Chapmanů, Jana Švankmajera či Davida Lynche.
Ta druhá, za niž stojí Západočeská galerie v Plzni a potrvá do 28. října, se ohlíží zpět. Pod názvem Očima Franze Kafky evokuje prostředí, v němž se autor pohyboval. Díla Edvarda Muncha či Egona Schieleho tu připomínají zapomenuté kapitoly českého umění.
Secesní plakáty z pražských nároží, na nichž se mísí české a německé nápisy, tvoří v Plzni efektní pozadí modernistickým obrazům, grafikám, knižním ilustracím, karikaturám či výjevům z humoristických a erotických časopisů. Docela lidové či reklamní obrázky střídá salonní umění.
Málokteré dílo vystavené v Masných krámech je jen ilustrací doby. Většinou jde o autora, se kterým se Franz Kafka znal, práci, již pravděpodobně spatřil, o časopis, který odebíral nebo v něm publikoval, případně o krátký film, jenž jej zaujal.
Kafkovi přátelé
Za projektem stojí kunsthistorička Marie Rakušanová. Předem slíbila, že se nebude snažit domýšlet, nakolik Kafku umění ovlivnilo. Tím by jen rozšířila mýty a dohady, jež autorův odkaz provázejí už desítky let. Místo toho se pokouší postihnout jeho vztah k výtvarnému umění.
Rakušanová mapuje spisovatelovy kontakty s umělci především ze skupiny Osma. Ta vynikala nejen modernistickou orientací, ale také záměrným spojením zdejších autorů s českými Němci a německy hovořícími malíři židovského původu. Právě s nimi se Kafka přátelil, vedle Willyho Nowaka to byli Max Horb a Friedrich Feigl.
Díky svému kamarádovi Maxi Brodovi, který jej s Osmou seznámil, znal také tvorbu Emila Filly, Antonína Procházky, Linky Scheithauerové-Procházkové či Bohumila Kubišty. Kafka dokonce jeden Feiglův obraz zakoupil prostřednictvím své snoubenky Felice. Stalo se tak v době, kdy se malíř přestěhoval do Berlína, kde žila i Kafkova nenaplněná láska.
Skupina Osma vznikla na přelomu let 1907 až 1908 v reakci na pražskou výstavu expresionisty Edvarda Muncha. Jeho malbu, tehdy zakoupenou a dodnes zachovanou ve sbírce Národní galerie, lidé v Plzni též mohou vidět.
Osma byla svým česko-německo-židovským rozkročením výjimečná. Narazila však na dobový nacionalismus. Zatímco například Max Brod napsal na její premiéru pochvalnou recenzi pro německé periodikum, pražské ohlasy na mladé modernisty vyzněly nepřátelsky.
Příhodný průvodce
Není překvapivé, že Kafkův výtvarný zájem se stáčel spíše k outsiderům. Přátelil se s Idou Freund, jednou z organizátorek Klubu německých malířek, který roku 1910 přivezl do Prahy původně vídeňskou výstavu Skupiny Nové umění.
Jejím účastníkem byl také Egon Schiele, jehož mužské akty způsobily skandál. Pražská policie se ukázala prudérnější než ta vídeňská: kolekci kreseb a obrazů za velké publicity zabavila. Právě v pozdější české metropoli tak na sebe Schiele poprvé upozornil.
"Raná prezentace díla pozdější hvězdy vídeňského expresionismu v Praze i okolnosti, za kterých k ní došlo, by si jistě zasloužily pozornost. Český dějepis umění se jimi však doposud nezabýval," píše Marie Rakušanová v publikaci doprovázející plzeňskou výstavu.
Minimum pozornosti věnované této kauze vysvětluje souběhem s jinou, která měla větší ohlas: spolek Mánes hostil přehlídku francouzských fauvistů a předchůdců kubismu nazvanou Les Indépendants. Zdejší odborníci později jako významnou identifikovali pouze ji, ačkoli vídeňští modernisté i zásluhou skandálu se Schielem způsobili v Praze také pozdvižení.
"Různé jazyky moderny zněly v Kafkově Praze, zvyklé na multilingvismus. Teprve později došlo k vytěsnění německojazyčných variant modernismu z českého výkladu dějin umění v Praze počátku 20. století," upozorňuje dále Marie Rakušanová.
I když se neví, zda Kafka výstavu s díly Egona Schieleho navštívil, téměř jistě zaznamenal alespoň ohlasy. Jednu recenzi napsal jeho spolužák, kritik Emil Utitz.
Současná přehlídka v Plzni nicméně odkrývá ještě jiného malíře, jenž byl pro spisovatele významný. Jmenoval se Emil Orlik a strávil delší čas v Japonsku, přičemž jeho tvorba právě s tamními prvky se stala velmi populární.
Výstava Západočeské galerie a doprovodná publikace představuje i samotného Franze Kafku jako zručného kreslíře. Tužkou či inkoustem vyvedené postavičky mají většinou karikaturní povahu.
Max Brod od společných studentských let sbíral jeho kresby a dokonce je nabízel na výstavu členům Osmy. Samozřejmě neúspěšně. Nicméně dvě v roce 1952 zakoupila vídeňská Albertina. Nesou znaky stylu Edvarda Muncha a jedné postavy z díla Vincenta Van Gogha.
Přehlídka Očima Franze Kafky jako by objevovala odvrácenou stranu Měsíce. Přináší zprávu o vytěsněných kapitolách historie českého umění. Spisovatel je pro to příhodným průvodcem.
Děsivý a efektní DOX
Pražské Centrum současného umění DOX svou výstavou nazvanou Kafkaesque vytváří protipól vyprázdněné ikoně, ve kterou se autor zdá být proměněn přičiněním pražského turistického průmyslu. "Na znuděné turisty hledí z triček, tašek či hrnků, stal se atrakcí, populárním logem existenciálního smutku," píše v katalogu kurátor Otto M. Urban.
Kafka byl asi nejčastěji ilustrovaným autorem 20. století. Velká řada děl je ale povrchní a banální, míní Urban a zmiňuje "donekonečna variovaný motiv Kafkovy tváře v kombinaci s tělem brouka".
Urban s kolegy Leošem Válkou a Michaelou Šilpochovou zvolili jinou cestu. Porozhlédli se po umělcích, kteří Kafku a jeho tvorbu zpracovávají nepovrchně.
Kafkovo téma absurdity, tíhy a nesrozumitelnosti života či přímo reflexe scén z jeho knih ztvárnily desítky současných umělců. Praha si tedy logicky nemůže dělat nárok na reprezentativní přehled. Sami autoři poznamenávají, že mnichovská galerie Villa Stuck nedávno připravila podobnou mezinárodní přehlídku na stejné téma. Její organizátoři ale našli jiné Kafkovy spřízněnce. "Shoda nebyla v jediném případě," uvádějí pořadatelé z DOX.
Jejich soubor zahrnuje filmy, obrazy, sochy a instalace od domácích i světových jmen. Vystavují tu Josef Bolf, Jakub Špaňhel, Jaroslav Róna, Stefan Milkov, Jan Švankmajer, Viktor Pivovarov, Magdalena Jetelová, ze zahraničních hvězd například britští sourozenci Chapmanovi, Douglas Gordon, Gottfried Helnwein, bratři Quayové nebo David Lynch.
Výstava je dle očekávání chmurná, děsivá a také efektní. Působí tak už vstup: divák prochází tunelem, zatímco na černých projekčních stěnách se odehrávají fragmenty z filmové adaptace románu Proces od Orsona Wellese. Remix scén zvětšených do životní velikosti oživuje snímek slavného režiséra z roku 1962.
Silné slovo v Centru DOX dostává surrealismus. Jak vynikajícího autora světových parametrů máme v osobě Jana Švankmajera, se ukazuje nejen v porovnání s mladšími mezinárodně proslulými kolegy.
Švankmajerův krátký film Byt z roku 1968 s Ivanem Krausem v hlavní roli je neodolatelnou explozí nápadů a kinematografické zručnosti. Autorova blízkost ke Kafkovi, kterou právě trikový snímek odkrývá, může být pro návštěvníka překvapivým objevem. V kontextu výstavy navíc Švankmajer ukazuje jeden z málo akcentovaných rysů Kafkových prací, jímž je groteskno.
To je důležité také pro malíře Viktora Pivovarova. V Centru současného umění představuje obrazový seriál z minulého roku nazvaný O Péťovi, který chodil do bordelu.
Pivovarov, Švankmajer a například také dřevěná instalace Magdaleny Jetelové jsou vítanými ostrůvky jinakosti ve všudypřítomné depresivní, vyšinuté, sebedestruktivní obraznosti, kterou hutný projekt Centra DOX přináší.
Kafkovský neklid, analýzu utrpení duše i těla ve dvou patrech budovy zobrazují rozmanití autoři, jejich mnohost chvílemi přesto přináší pocit opakování.
Tři desítky jednotlivců a dvojic dostaly navíc malé slohové zadání. Každý byl požádán, aby v rozsahu jednoho odstavce vystihl svůj vztah k pražskému spisovateli.
V sálech holešovické galerie je toho ke vstřebávání i bez písemných komentářů mnoho, dobrý záměr tak naplno vyzní v doprovodné publikaci. Někteří autoři jen uvádějí cosi efektního - jako režisér David Lynch, který mimo jiné vzkázal: "Kdyby Kafka napsal kriminálku, šel bych do toho. Určitě bych ji chtěl režírovat." Jiní se zamysleli hlouběji.
Britští filmaři a výtvarníci amerického původu Stephen a Timothy Quayovi vzpomínají na své studentské vzplanutí pro Kafku. Mezi dalšími inspiracemi z českého prostředí jmenují skladatele Leoše Janáčka. "Skutečnost, že Max Brod Janáčka dobře znal a nikdy ho s Franzem Kafkou neseznámil, nám připadá jako promarněná příležitost k úžasnému setkání," píší. Stejně tak by byla škoda promarnit kafkovské výstavy v Plzni a Praze.
Výstavy
Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem
(Pořádá Západočeská galerie v Plzni)
Masné krámy, Plzeň, výstava potrvá do 28. října.
Kafkaesque
Centrum současného umění Dox, Praha, výstava potrvá do 22. září.
