V první z povídek hraje Jesse Plemons muže, kterému jeho šéf v podání Willema Dafoea plánuje nejen práci, ale rovnou celý život. Od úkonů jako které víno si vybrat v restauraci přes partnerku, s níž roky žije, po činy dalece přesahující hranice zákona i morálky. Také ostatní povídky pojednávají o manipulaci a kontrole, navíc často eroticky motivované.
Yorgos Lanthimos navazuje na své starší řecké snímky Špičák či Alpy. A opět trápí jak své hrdiny, tak diváky. Přední tvůrce takzvané divné řecké vlny ve svých raných dílech svazoval postavy sadami pravidel: ve Špičáku otec vytvářel fiktivní realitu svým dětem, v Alpách se podobně netradičním řádem spoutávali členové skupiny, jež dala projektu jméno.
Na novince Milé laskavosti umělec opět spolupracoval se svým tehdejším spoluscenáristou Efthymisem Filippouem. A po hravějších, stylizovanějších, satirických a žánrověji laděných snímcích Favoritka nebo Chudáčci se řecký provokatér opět vrací ke své dřívější poetice. Byť v kulisách amerického velkoměsta.
Dafoe, Plemons a s nimi také herečka Emma Stone - za Chudáčky oceněná Oscarem - se každý převtělují hned do třech postav, které zažívají zvláštní typy nočních můr. Plemons je v druhé povídce policistou, jemuž se ztratila žena. Když ji ale naleznou, není jen podvyživená a lehce zraněná. Především začne mít hrdina podezření, že to vůbec není ona. V posledním příběhu zase členové kultu hledají ženu se schopností oživovat mrtvé. Jdou při tom doslova přes mrtvoly.
Lanthimosovy snímky vždy vynikaly schopností představit pozoruhodné, poměrně abstraktní koncepty plné nejen potenciálně šokujících scén, ale také obecných úvah nad lidskou povahou.
Ne vždy dovedl ty koncepty udržet při životě po celou dobu. V novince jako by v každém z příběhů měl jen jeden silný úvodní nápad a spoléhal na to, že na kratší povídkové stopáži dovede vše uhrát na atmosféru, narůstající intenzitu a sled situací, které nutí postavy ke stále radikálnějším krokům. Vychází to spíše napůl.
Tak jako mnohé dobré sci-fi povídky, případně epizody satirického sci-fi seriálu Černé zrcadlo, umí i Lanthimosovy příběhy přivést diváky nejen k lehkému šoku. Nejen nad tím, že si například jedna postava zrovna uřezává prst, ale především k tomu, aby si kladli různé otázky. Jaké formy manipulace a násilí právě sledujeme? Kde končí hranice reality? Trpí hrdina psychickou poruchou, nebo se ocitl uprostřed promyšlené manipulace?
Jsou to relativně známé motivy, ale Lanthimos těží ze schopnosti herců působit ve svých rolích nečitelně. Plemons, Dafoe i Emma Stone provokují, zneklidňují a překvapují především proto, že tu vlastně nejsou žádné kladné postavy, jen podivné sítě toxických a jinak problematických vztahů.
Řecký autor dlouhodobě zkoumá perverzní povahu mezilidského soužití. Jeho protagonisté touží po tom, aby byli uznáni či milováni, a učiní pro to cokoli.
Tvůrce možná variuje či recykluje své staré motivy a jeho nové povídky by někdo mohl smést ze stolu jako jen trochu výstřednější, násilnější, ujetější a lépe zrežírované epizody seriálů typu Krajní meze z 90. let minulého století.
Po divácky vděčných, fantaskních, vizuálně opojných Chudáčcích navíc Yorgos Lanthimos dělá hodně pro to, aby publikum kapku iritoval. Je najednou "artově" odtažitý, nebojí se vyhřezlých vnitřností a jiných nepříjemně tělesných scén, byť se v nich nijak brakově nerochní a nabízí je v uměřených obrazových kompozicích.
Jenže Lanthimos také dovede zpochybňovat nejen vazby mezi postavami, ale též povahu světa, v němž se vše odehrává. Nejspíš je to současná, v podstatě anonymní americká metropole, občas ale působí, jako by šlo o nějakou umělou realitu, podivné pokusné terárium, jaké nejen zkoumají, ale navíc ovládají hodně potměšilí "loutkoherci" posunující svými hrdiny.
Vyskytují se tu skutečně někým vyrobení dvojníci? Umí někdo oživovat mrtvé? Podobné otázky sice končí u jednoduchého zneklidnění, které neumožňuje dělit postavy na kladné, záporné, případně na zdravé a duševně choré. Ale díky provedení dovede být Lanthimos poměrně účinným katem diváckých prožitků - což není kritika, spíše jeho očividný záměr.
Tahle pouť civilizačními neurózami, živená sci-fi a hororovými momenty, je spíše drobným protestem v kariéře tvůrce, který navzdory nevstřícné povaze svých raných řeckých filmů zažívá solidní hollywoodský i festivalový úspěch. Nyní se své americké herce rozhodl potrápit tak jako kdysi jejich mnohem méně známé řecké kolegy.
Film
Milé laskavosti
Režie: Yorgos Lanthimos
Falcon, česká premiéra 12. září.
