Producentka a představitelka hlavní role Emma Stone překvapí hned prvními scénami filmu, který vloni získal hlavní cenu Zlatý lev na benátském festivalu a momentálně je s 11 nominacemi druhým největším favoritem na Oscara. Ve snímku, jejž nově promítají česká kina, se hrdinka pohybuje honosným sídlem doktora Godwina Baxtera jako přerostlé dítě - neboť jím je.
Baxter hraný Dafoem využil nabízející se "vědecké příležitosti" a implantoval mozek novorozence do těla jeho matky. Je to jen jeden z přírůstků v jeho obydlí, jímž se pohybují psi s ptačími hlavami a další druhy kříženců. K dívce Belle má však specifický vztah, jakkoli se zatím jedná jen o krásnou nepopsanou tvář, lidskou bytost na pohled, ale jinak její zárodek. Protagonistka dosud nemluví a nedělá si hlavu se společenskými konvencemi ani tělními tekutinami, neboť vyprazdňování ještě nemá pod kontrolou.
Právě to, co má kdo pod kontrolou, je i tématem nejnovějšího snímku řeckého umělce, který se manipulacím, obsesím a krajním podobám mezilidských vztahů věnuje celou kariéru.
Padesátiletý režisér Yorgos Lanthimos i ve svém nejvstřícnějším filmu opět ukazuje, proč řecké hnutí, jehož je nejslavnějším tvůrcem, dostalo přízvisko "divná vlna". Ve svých raných dílech Špičák či Alpy vytvářel nezvyklé světy fungující podle nestandardních, často absurdních pravidel. Špičák byl nepříjemným pohledem na rodinu, kterou otec záměrně izoloval od světa a nechal dvojici sourozenců žít zcela odtrženě od reality i běžných zvyklostí. V následujících Alpách autor dovedl posedlost podivnými pravidly do většího extrému, až do abstraktního tvaru, v němž opět zkoumal různé formy závislosti a nerovnosti.
Záliby v absurdnu či manipulacích se Lanthimos nevzdal ani v pozdějších, anglicky mluvených snímcích Humr nebo Zabití posvátného jelena, kde si čím dál více pohrával s principy žánrů sci-fi a thriller, ale také s klasickými vypravěčskými postupy známými už z dávných divadelních tragédií.
Po historickém dramatu Favoritka se nyní podruhé spojil se scenáristou Tonym McNamarou. Ve Favoritce podvraceli očekávání znalců dějin, neboť na anglickém šlechtickém dvoře raného 18. století se odehrávaly nepatřičné věci jako vrhání pomerančů na nahého muže. V jádru to ale byla fraška zase zachycující Lanthimosova hlavní témata: obsesivní vztahy a boj o moc.
Novinka Chudáčci se odehrává ve světě, který od počátku něco připomíná, ale zároveň ho nelze zařadit. Zdánlivě zapadá do viktoriánské doby, avšak honosné kostýmy i architektonické tvary zjevně prošly rukama nějakých futuristických architektů a designérů se zálibou ve steampunku nebo podobných žánrech.
Skoro jako by celé toto univerzum, kde lidé mají návyky 19. století, ale obyvatelům Lisabonu se nad hlavou prohánějí tramvaje jako lanovky, vytvořil hrdina posedlý spojováním nespojitelného. Nebo jako kdyby vznikl v mysli hrdinky Belly, která se od nemluvněte prudce vyvíjí a nahodile objevuje svět i to, co je klíčem k jeho ovládání. V jejím případě především to, co má mezi nohama.
Bella se to záhy rozhodne využít. Prchá ze sídla svého stvořitele a také od muže, který měl Baxterovi pomáhat ji vědecky zkoumat, než se stal jejím snoubencem.
Jako většina jejích činů je i hrdinčin únik vědomou, čistě pragmatickou volbou. Chci zažít dobrodružství, usmyslí si, sdělí to okolí a odchází s úlisným právníkem v podání Marka Ruffala, jenž si klamně namlouvá, kdovíjak tuto krásnou a zdánlivě naivní dívku nepřelstil.
Chudáčci jsou hravou a nadsazenou bajkou. Snímek neustále oslňuje rozmanitými prostředími, v nichž se odehrává, ať už je to loď putující kolem Evropy a připomínající spíše nějaký plovoucí zámek, či ulice a nevěstince Paříže, kde není nouze o podivíny všeho druhu.
Film stojí na kouzlu Emmy Stone, jež pohyby připomíná loutku, ale zároveň nasává informace jako houba a neustále překvapuje okolí směsí naivity, neznalosti i bezprostřednosti - později dokonce schopností okamžitě použít znalostní "zbraně" načerpané z knih i od lidí, jež cestou potká.
Bella bez váhání zapřede bezprostřední hovor s neznámou, postarší bělovlasou dámou na téma, jak často souloží či masturbuje. Se stejnou samozřejmostí vnímá sociální rozdíly mezi lidmi i myšlenky filozofů, které zrovna čte.
Chudáčci jsou variací na příběhy o stvoření umělých bytostí, od Frankensteina po Pinocchia. Nevyprávějí ale o hrdince, která by se dostala do světa "na zkušenou" a skrze různá příkoří se poučila, jak funguje.
Bella je celou dobu aktivní hrdinka, která se na pravidla právě objevovaného společenského uspořádání hodlá adaptovat po svém.
Nikdy není obětí. I když se dostává do nevěstince, bere to jako vlastní rozhodnutí: baví mě provozovat sex, tady za to dostanu peníze, pojďme do toho.
V jiném žánru by to možná byla až přízemní lekce z feminismu. Protože Chudáčci jsou ale přiznaně především trochu radikálněji pojatou pohádkou pro dospělé, může to fungovat.
V předchozích Lanthimosových snímcích byli hrdinové obvykle v zajetí nějakého absurdního systému, z jehož pravidel se nešlo vymanit. Bella si ze všeho, co okolí nabízí, vybírá pouze to, co sama chce. Jsou to příliš dětinská rozhodnutí, když podobně dětinský je i svět kolem, jen si to jeho obyvatelé neumí připustit?
Bella jej poznává tak rychle, až nemá čas dostat se do spáru konvencí, chovat se tak, jak se patří a očekává. A bere si jen to, co je pro ni nejlepší. Nikoli sobecky, majetnicky či velikášsky v duchu těch, co vládnou. Ale s přirozenou bystrostí pramenící z toho, jak neposkvrněným a rychle popisovaným listem je.
Yorgos Lanthimos natočil svůj vizuálně nejextravagantnější, divácky nejpřístupnější film plný legrácek, hříček a sexu. Na někoho bude působit až přebarveně či infantilně, snadno může padnout námitka, že tu vše vypadá jako ty slípky s buldočí hlavou pobíhající v Baxterově sídle. Právě díky tomu, jaká hrdinka stojí v jeho centru, ale tato rozverná pouť fantaskní protokapitalistickou krajinou stojí za pozornost.
Film
Chudáčci
Scénář a režie: Yorgos Lanthimos
Falcon, česká premiéra 25. ledna.
