MFDF Jihlava - Často je označován za blázna nebo exhibicionistu. Ruský aktivista a performer Petr Pavlenskij ale tuhle představu o sobě v Jihlavě na MFDF dokonale rozptýlil.
V pondělí odpoledne na festivalu vedl masterclass a svou radikální tvorbu tu podrobně vysvětlil a před naplněným sálem přesvědčivě obhájil. Přitom byl jeho příjezd na Vysočinu do poslední chvíle ve hvězdách.
Jen před pár dny se třicetiletý akcionista dostal do hledáčku médií, když si na střeše nechvalně známého psychiatrického zařízení Serbského Institutu uřízl ušní lalůček. Ruské úřady, které ve svých akcích podrobuje tvrdé kritice, jej však do ciziny nakonec bez problémů pustily.
Pavlenskij v rámci svého devadesátiminutového programu pustil nejdříve záznamy ze všech svých dosavadních pěti performancí a poté přidal rozbor svých teoretických východisek. Na počátku zdůraznil, že dělá politické umění, a odlišil ho od umění zabývajícího se politikou. To jsou podle něj třeba různé karikatury Putina. „Politické umění naproti tomu obnažuje a kritizuje mocenské nástroje systému a jeho ideologický aparát."
Podařilo se mu to už v první akci z července 2012, kdy na schodech Kazaňské katedrály v Petrohradě rozbalil transparent na podporu Pussy Riot. Měl přitom sešitá ústa.
Až na jednu výjimku spočívají jeho akce v naprosté nečinnosti a jejich poselství spočívá v reakci státních složek - od policistů přes zdravotníky a hasiče, kteří se musejí s nastalou situací nějak vypořádat. „Stát se při mých akcích přímo zapojuje do politického umění,“ říká Pavlenskij. Jeho akce nekončí samotnou performancí, většinou je svou reakcí dotvářejí vyšetřovatelé, psychiatři nebo provládní média.
Asi pětisetstránkový vyšetřovací spis si vysloužila jeho možná nejslavnější akce Fixace – v listopadu 2013 si zcela nahý přibil šourek k Rudému náměstí. Pavlenskij uvádí, že sama policie mu pomohla lépe zdokumentovat celou performanci než jeho asistenti s kamerami, které od nehybně sedícího muže vykázala do patřičné vzdálenosti. Ve spisu totiž našel spoustu fotografií, které mu pomohly zdokumentovat, co se na místě dělo.
Podobně prý fungování ideologického aparátu odhalují lékařské zprávy, záznamy z detektoru lži nebo skutečnost, že se ve spise pořád jako mantra objevuje slovo zločin.
Jedním z nejvýraznějších mocenských nástrojů Putinova režimu jsou média a hlavně televize. Dmitrij Kiseljov, nechvalně známý šéf hlavní ruské zpravodajské agentury, obvinil Pavlenského, že se zviditelňuje kvůli penězům, i když aktivista zdůrazňuje, že všechny jeho projekty stojí důsledně na nekomerční bázi. Jeden televizní kanál referoval v reportáži o Fixaci jako o pokusu o sebevraždu. „Nikdo soudný nemůže považovat přibití šourku k zemi za snahu se zabít,“ říká Pavlenskij s tím, že moc se prostě snaží všemi prostředky jeho akce zneutralizovat.
Společenská atmosféra v Rusku se podle něj v poslední době velmi zhoršila. „Vracíme se zase do éry imperiálního bolševismu, psychiatrie je zas zneužívána k poltickým účelům jako za Sovětského svazu, média šíří strach, což je velmi silný nástroj moci, protože z lidí dělá ovce.“
V únoru 2014 uspořádal Pavlenskij svou jedinou kolektivní akci. S kolegy vytvořili na jednom z petrohradských mostů barikády, zapálili je, bušili do želez a provolávali proukrajinská hesla. Chtěl podle svých slov evokovat atmosféru Majdanu. V duchu prý uvažoval, jestli se někdo z blízkých budov k happeningu nepřidá. „Jenže Rusko je velmi účinné v potlačování revolučních nálad,“ přiznává.
V závěru hutné přednášky byl asi dvacetiminutový prostor na dotazy. Jeden z nich nastolil hypotetickou situaci, co by dělal, kdyby se stalo, že by státní aparát na některý z jeho stoických performancí vůbec nijak nezareagoval. „To by bylo vítězství. Znamenalo by to, že lidé můžou přestat mít strach a vyjít do ulic,“ uzavírá Pavlenskij.
