Historické prvenství i drogová šílenství. Jihlavský festival uvádí filipínské filmy

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
25. 10. 2022 18:14
Parta pobudů a squaterů posedává u stolu, všude nepořádek, lahve od piva, cigarety. Frenetická kamera těká kolem, až se zastaví na talíři. Něco se tam hemží, snad zvířata, holá, velká jako palec. Jeden mladík začne druhého nutit, aby toto nejspíš krysí mládě snědl zaživa.

Děje se tak v punkové koláži nazvané Noční můra: Předávkování z roku 2008, kterou uvádí právě začínající jihlavský festival dokumentárních filmů. A to jako první akce mimo filipínskou Manilu, o níž snímek pojednává.

Přehlídkou filipínské tvorby pokračují jihlavští dramaturgové v dlouhodobém prozkoumávání méně známých asijských kinematografií. Po Jižní Koreji či Tchaj-wanu se vydali objevit tvorbu, jejíž část slaví celosvětové úspěchy, ale jiná za hranicemi země není známá.

Filipíny nemají rozvinutou filmovou infrastrukturu, tamní kinematografický archiv čítá šest zaměstnanců a nefunguje příliš dlouho. Přesto jde o rodiště mnoha pozoruhodných tvůrců, jejichž díla navíc odrážejí komplikované dějiny desítky let okupované končiny. Někteří tamní režiséři jako třiašedesátiletý Lav Diaz objíždějí nejprestižnější festivaly a zejména hraná filipínská kinematografie už získala zahraniční uznání. V dokumentaristice je to však stále ještě "terra incognita", neprobádané území.

Jihlavské dramaturgyně Andrea Slováková a Adriana Belešová na jaře objevily v Manile, že Filipíny možná drží historické prvenství. Už roku 1913 tam vznikl pětasedmdesátiminutový etnografický snímek nazvaný Domorodý život na filipínských ostrovech. Sice o pěti částech, ty ale byly od začátku koncipovány jako celek. Oficiální držitel přízviska "první celovečerní dokument" Nanuk, člověk primitivní je přitom o devět let mladší.

Filipínský titul nemá nějaký klasický vypravěčský oblouk, jde "jen" o pozorování místních, kterak nosí vodu ze studny a věnují se dalším všedním činnostem. Jednak to ale naznačuje šíři současné jihlavské retrospektivy, která nabízí průřez více než stoletím filipínské tvorby, a jednak to nepřímo ukazuje jedny z mála pozitivních účinků kolonizace. Díky ní se zdejší obyvatelé dostali ke kameře a učili se natáčet už v dobách, kdy byl film zcela novým médiem.

Jihlavská přehlídka tamní tvorby ale především zachycuje, jak Filipínci reagovali na život v kolonialismu a později pod několika diktátory.

Snímky znalce asijského filmu a režiséra Nicka Deocampa ukazují angažovanou filipínskou tvorbu 80. let, která otevírala tabuizovaná témata jako homosexualitu. Jeho film Revoluce jsou jako refrény v písních z období pádu diktátora Ferdinanda Marcose v roce 1986 zkoumá, nakolik se společnost musí proměnit, aby dosáhla svobody.

U podobných děl lze hledat paralely s československými dokumenty z konce komunismu. Deocampo ale přece jen nachází o něco výstřednější protagonisty. V jiném snímku nazvaném Oliver sleduje tanečníka, jenž se v gay barech proměňuje ve "Spider-Mana". A pak si, takřka nahý, z konečníku vytahuje dlouhou šňůru, z níž na pódiu spřádá pavoučí sítě.

Už ve filipínských snímcích ze 70. a 80. let vidíme hlavní město Manilu jako svět až šílených kontrastů. V syrovém titulu nazvaném Manila v noci od Ishmaela Bernala je plná drog, sexu i prostituce. Ač jsou protagonisty slepá masérka či lesbická narkomanka, nejde o cíleně výstřední film, naopak realistický, vposledku humanistický obraz metropole. A přeneseně celé filipínské společnosti.

V podobném, kritickém duchu pokračuje Noční můra: Předávkování od umělce, jenž si říká Khavn. Je to radikální, avantgardní výpověď o Manile 21. století jako skoro odpudivém, nihilistickém místě. Protagonisté se tu mučí nejen tím, když jeden nutí druhého pojídat krysí mláďata, ale také expresivními filozofickými zvoláními, to vše ve zběsilém střihu.

Z jednotlivých příběhů, jež zahrnují i Ježíšovu cestu na Golgotu, vyvstává portrét země prolezlé korupcí. Khavn kritizuje církev a další instituce, provokuje obrazy, které nutí občas kroutit hlavou či odvracet zrak, ale vposledku hlavně přemýšlet.

Umělec, hudebník a průkopník filipínské digitální kinematografie Khavn přijíždí do Jihlavy osobně. Nejen představit své filmy. S dalším slavným kolegou Lavem Diazem, jenž ve svých často mnohahodinových dílech mísí dokument s fikcí a na festivalu uvede například devítihodinový snímek Smrt v zemi duchů, chystají coby uskupení Las Brockas speciální koncert na počest nedávno zesnulého francouzského tvůrce Jeana-Luca Godarda.

Lav Diaz na jihlavském festivalu uvede mimo jiné devítihodinový snímek Smrt v zemi duchů z roku 2007. | Video: MFDF Ji.hlava

Filipíny tvoří 7641 ostrovů a kromě dvou úředních se tu hovoří dalšími 127 jazyky. Podobně rozmanitá je zdejší tvorba. Mnohé regionální filmy stále čekají na objevení, byť i pár takových rarit jihlavský festival uvede.

Každopádně je průřez filipínskou kinematografií vstupenkou do neobvyklého světa. Natolik kvalitní, že přízvisko exotický ani není třeba. Není to přece nějaká primitivní tvorba, na níž lze hledět jako na zvláštní etnografický úkaz. Někdy jde o filmy s hodnotou převážně historickou či společenskou. Ale povětšinou uhranou čistě svou nápaditou, radikální i poetickou filmovou řečí. Diváky zvou do světa, kde stále přežívají duchové a mýty, ale přitom se zde v celé své "kráse" otiskly bouřlivé dějiny 20. století.

 

Právě se děje

Další zprávy