Nejvíc proslul satirickým společenským románem Poslední odpoledne s Terezou, který do češtiny roku 1982 přeložila Alena Poková. Odehrává se na pozadí revolučního prostředí španělských univerzit.
Marsé byl považován za jednoho z nejvýznamnějších současných španělských či katalánských autorů. Opakovaně se o něm hovořilo jako o možném kandidátovi na Nobelovu cenu za literaturu. Té se sice nedočkal, roku 1966 byl však vyznamenán cenou barcelonského nakladatelství Seix Barral a především pak v roce 2008 obdržel prestižní Cervantesovu cenu.
Hned několik jeho knih bylo přeloženo do češtiny, jako první koncem 70. let minulého století Tahle tvář luny.
V novém tisíciletí vydané Ještěrčí ocásky se vracely do válečných let ve frankistickém Španělsku. Dívka se zlatými kalhotkami vyprávěla o vztahu stárnoucího literáta, který ve vile na katalánském pobřeží píše paměti zamlčující kolaboraci s frankistickým režimem, a jeho domnělé neteře, zahánějící pochybnosti drogami a nevázaným sexuálním životem.
Próza nazvaná Kaligrafie snů vykreslila Barcelonu v půli minulého století pohledem dospívajícího chlapce, který chtěl být klavíristou, avšak ve zlatnické dílně přišel o ukazováček. V tomto ohledu měl text autobiografické prvky - sám Marsé se vyučil zlatníkem a do svých 26 let pracoval ve šperkařské dílně. Román původně vyšel roku 1978, tři roky po smrti generála Franka, kdy se čerstvě svobodné Španělsko začalo vyrovnávat s odkazem předešlých desetiletí.
Literární kritik Ondřej Nezbeda v recenzi pro týdeník Respekt připomněl, že Kaligrafie snů v době vydání vyvolala pobouřené reakce. "Jednak proto, že si tu pohrává s tabu incestu, ale hlavně proto, že ve vztahu Mariany a jejího strýce Luyse Foresta zachytil společenský a generační střet španělské společnosti i jednotlivých rodin. Ty občanská válka rozdělila na dva bojující tábory a následná diktatura odcizení jen prohloubila," napsal Nezbeda.
Všechny tyto tři Marsého knihy do češtiny přeložila Marie Jungmannová, v letech 2007 až 2012 je vydal Odeon. V jeho edici Světová knihovna byly Ještěrčí ocásky položkou číslo 50, román Dívka se zlatými kalhotkami pak uzavíral první stovku.
Juan Marsé se narodil roku 1933 v Barceloně. Z dětství si pamatoval bombardování španělského hlavního města koncem 30. let italským letectvem, kdy lidé museli nocovat ve stanicích metra.
Dětství strávil Marsé v chudinských čtvrtích Barcelony. Protože jeho matka zemřela při porodu, byl vychován v náhradní rodině. Když bylo chlapci třináct, jeho otce jako republikánského separatistu zavřel frankistický režim.
Kromě psaní knih se Marsé živil jako scenárista a novinář, přispíval například do filmového časopisu Arcinema. V 60. letech strávil dva roky v Paříži, kde vstoupil do komunistické strany.
"Odjel jsem do Paříže hledat práci, živil jsem se tam všelijak, dával hodiny, překládal filmové scénáře. Tehdy měla francouzská kultura v Katalánsku velký vliv a Paříž jsme trošku romanticky chápali jako hlavní město umělců. Ale spíš než 'někam jít' jsem toužil 'odejít z…': odejít z frankistické diktatury, ze šedivého, ponurého, deprimujícího Španělska," popsal v rozhovoru pro Lidové noviny. Právě v Paříži nakonec napsal svůj slavný román Poslední odpoledne s Terezou, přestože ten se odehrává v Barceloně.
Marsé se označoval za pokračovatele španělské románové tradice vycházející z pikareskních románů a děl Miguela Cervantese. V patnáctce jeho textů se stále vracejí poválečná Barcelona a Barcelona 60. let minulého století.
Debutoval roku 1960 prózou nazvanou Uzavřeni s jedinou hračkou, kterou začal psát formou dopisů své dívce v době, kdy absolvoval povinnou vojenskou službu v Africe. "Psal jsem jí každý den zvláštní dopisy, v nichž jsem vzpomínal na scény, které jsme prožívali u ní doma s jejími rodiči, sourozenci. Bylo to takové spisovatelské cvičení," vylíčil roku 2005 pro Mladou frontu Dnes.
"Když jsem po osmnácti měsících, které tehdy trvala vojenská služba, navštívil svou milou, uviděl jsem to neuvěřitelné množství dopisů, ale s velkým zklamáním jsem zjistil, že spoustu z nich ani neotevřela. Později jsem ji o tu korespondenci požádal, stala se základem mého prvního románu," dodal.
Ne všechno mohl Marsé publikovat v rodné zemi - například roku 1973 román nazvaný Když ti řeknou, že jsem padl vydal rovnou v Mexiku, protože by neprošel přes tehdejší cenzuru ve Španělsku. Tam se text objevil až po Frankově smrti.
Juan Marsé roku 2005 navštívil Festival spisovatelů Praha. "Někdy se mě lidé ptají, kdy napíšu paměti, a já odpovídám, že už jsem je napsal, jsou v mých románech," řekl v Praze. Jindy prohlásil, že "literatura je účtování se životem", který jen zřídka bývá takový, jaký jsme si ho představovali.
