Praha - Umberto Eco revidoval svůj nejznámější román Jméno růže. Stejně jako v dalších svých prvních literárních dílech, k nimž se vrací, v něm učinil změny na základě připomínek od čtenářů a překladatelů. Nové vydání Jména růže vyšlo v českém překladu Zdeňka Frýborta v nakladatelství Argo, které připravuje také nové vydání Foucaultova kyvadla.
Román Jméno růže vypráví mnich Adso, který na sklonku života vzpomíná na události z roku 1327, kdy pobýval se svým mistrem, františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Klid kláštera narušila série záhadných vražd. Pátrání po neznámém vrahovi vrcholící v bludišti klášterní knihovny je pro autora záminkou, aby podal barvitý popis evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.
Eco se snažil vzbudit dojem autentičnosti středověku, k čemuž slouží i samotná literární kompozice románu. Dělení děje na jednotlivé dny může připomenout Boccacciův Dekameron. Den pak dělí podle přesně stanoveného rytmu mnišských zvyklostí a dění románu se odvíjí podle aristotelského vzoru jednoty místa, času a děje. Dojmu historické věrnosti se snaží Eco dosáhnout také častými citacemi z písemných děl. Postava Viléma z Baskervillu hájí názory Marsilia z Padovy, citována je často bible či Roger Bacon, William Ockham, Tomáš Akvinský, Publius Vergilius Maro a další.
Celou řadu písemných děl si ale Eco vymyslel a citace z nich jsou jen hrou se čtenářem. V knize se také objevují zřejmé odkazy na současnost, téma nebezpečného totalitarismu jedné pravdy či nenápadné ztotožnění některých středověkých společenských skupin s dnešními politickými.
Román z roku 1980 lze číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Díky mixu sémiotiky, analýzy bible, medievalistiky a detektivní zápletky ho někteří označují za předchůdce mysteriózních thrillerů. Je ale především ukázkou postmoderního románu.
Na dotazy novinářů, proč ho napadlo po 30 letech přepracovávat velmi úspěšný román, Eco uvedl, že ho "některé věci štvaly".
"Některé výrazy nebo opakování už mě nebavily. Hlavně jsem odstraňoval slova, která se opakovala. A upravil jsem text trochu i pro čtenáře - odlehčil jsem latinské citáty, i když vzhledem k tomu, že se knížky prodalo 30 milionů výtisků, mohl jsem se na čtenáře klidně vykašlat. Ale jelikož jsem se třicet let románu nedotkl, tím čištěním jsem se teď téměř bavil," řekl.
