Období pandemie nového typu koronaviru podle ní příliš nepřeje soustředěné literární práci - v domácnostech, kde se pracuje nebo se učí děti, lze těžko hledat klid a soustředění. Tučková se také obává, jak nynější krizi přestojí kulturní instituce a jejich pracovníci.
Před několika týdny Tučkové, ilustrátorce Renátě Fučíkové a historičce Lence Křížové vyšla kniha Hrdinky - Příběhy významných českých žen, určená dívkám od 10 do 12 let. Prostřednictvím příběhů inspirativních Češek je má motivovat na cestě za vlastními sny ve věku, kdy si formují názor na sebe a společnost.
"Snad jim to také vyplní mezery v osnovách hodin historie, která se z perspektivy žen příliš nevypráví," říká Tučková. Sama se v minulosti angažovala v iniciativě I žárovka má sochu, která poukazovala na minimum soch ženských osobností v brněnských ulicích.
"V této knize jsem pomyslně 'postavila sochy' také ženám z Brna," doplňuje Tučková. Cesta ke skutečným sochám je obtížnější, nicméně připravuje se alespoň socha blahoslavené řeholnice Marie Restituty Kafkové v husovickém parku, který nese její jméno.
Kateřina Tučková letos také napsala několik povídek, které vyšly v knihách Krvavý Bronx a Země skrytých úsměvů, případně se objeví v připravovaném souboru povídek o "koronačase", jejž iniciovala Česká centra. Spisovatelka dál pracuje na knize Bílá Voda, kterou by mělo vydat její domovské nakladatelství Host.
"Čas korony mi ale práci nijak neusnadňuje, spíš řeším potíže s hlídáním synka, pracovním prostorem, tísní, která nás přepadla, když onemocněli naši blízcí. Takováto situace není pro koncentrovanou literární práci příliš příhodná," popisuje autorka.
Podle ní situaci nezjednodušují ani "povýšená vyjádření" prezidenta Miloše Zemana o umělcích, jejichž práci prý hlad svědčí. "Vnímám to jako pohrdání obtížemi, v nichž se lidé vytvářející českou kulturu ocitli - ať už jde o spisovatele, divadelníky, hudebníky nebo další umělecké profese," vysvětluje Tučková.
V minulosti se věnovala také kurátorství, nyní ji vytěžuje psaní a péče o syna. K výstavám se ale chce vrátit. "V současnosti spolupracuji jen s divadlem Husa na provázku, kde společně promýšlíme autorský vizuální koncept pro každou sezonu a s tím související brněnskou a pražskou výstavu vybraného umělce či umělkyně," popisuje.
V knize Vyhnání Gerty Schnirch z roku 2009, která brzy vyjde v USA, i některých svých občanských aktivitách se Tučková věnovala otázce odsunu, česko-německého smíření a vyrovnávání s minulostí. Od chvíle, kdy tento text napsala, podle ní společnost vnímá dané téma lépe.
"Setkávám se s mnohem méně nenávistnými reakcemi, lidé jsou obecně ochotnější diskutovat o otázce kolektivní viny a promýšlet její dopad na nevinné," říká.
Vyhnání Gerty Schnirch brzy vyjde u renomovaného nakladatele Amazon Crossing v New Yorku. Tučkové knihy se překládají do 18 jazyků, což ji těší. "A zároveň se obávám o své nakladatele a naši společnou budoucnost, protože epidemie korony samozřejmě všude velmi ovlivnila knižní trh, což bude mít za následek hubenější ediční plány i krach menších nakladatelství. Snad to všichni přežijeme," dodává Kateřina Tučková.
Patrně nejznámější brněnská spisovatelka současnosti Tučková je autorkou několika ceněných knih, například románu Žítkovské bohyně, a také dramatičkou, novinářkou, historičkou umění, kurátorkou výstav a autorkou několika odborných publikací o českém výtvarném umění.
Napsala divadelní hru Vitka o osudu prvorepublikové skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. Divadelních adaptací se dočkaly Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch.
Brněnská rodačka vystudovala historii umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, později pokračovala v doktorských studiích historie umění na Univerzitě Karlově v Praze.
Její knižní prvotinou je novela Montespaniáda z roku 2006. Mimo jiné vytvořila monografii o spisovatelce Věře Sládkové a knihy Můj otec Kamil Lhoták, která je beletrizovaným životopisem malíře Lhotáka nahlíženého očima jeho syna, či Fabrika: Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru.
Autorka, jejíž díla byla přeložena do šestnácti jazyků, je držitelkou Magnesie Litery, Ceny Josefa Škvoreckého nebo ocenění Český bestseller. V roce 2017 jí Ústav pro studium totalitních režimů udělil Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva. Další ocenění získala v zahraničí.
