Jestli je ve Velké Británii někdo, kdo se Wildeovi v mistrném komentování společnosti může rovnat, či ho dokonce překonat, je to právě jedenašedesátiletý Edward St Aubyn. Dokazuje to nedávno vydaný český překlad zbývajících dílů jeho ságy Patrick Melrose.
Zdejší čtenáři na St Aubynovu pentalogii museli docela dlouho čekat. První díl, nazvaný Na tom nesejde, autor vydal už v roce 2002. Původně mělo jít o trilogii, kterou završí román Trocha naděje.
St Aubyn se v knihách vyrovnával s traumatickým dětstvím a jednotlivé díly onálepkoval příhodně přízvisky "krize", "následky" a "rozřešení". Když pak začal psát čtvrtý román, Mateřské mléko, nehodlal původně pokračovat v Melroseově příběhu. Jenže s tím, jaký prostor v textu postupně dostávala hrdinova filantropická matka a panský dům v jižní Francii, bylo brzy jasné, že osudy Patricka Melrose ještě nejsou zdaleka uzavřeny.
Mateřské mléko si také, na rozdíl od předchozích tří románů, vedlo mnohem lépe u čtenářů. Pro autora to byla do značné míry satisfakce - melroseovskou trilogii, která ho stála tolik sil, sice pozitivně přijali recenzenti, jinak ale zapadla. Tentokrát bylo vše na nejlepší cestě, kniha se roku 2006 jako favorit dokonce dostala do užšího výběru Bookerovy ceny. Jenže tam pak nečekaně prohrála s Dědictvím ztráty od autorky indického původu Kiran Desai.
Nebyl by to St Aubyn, aby tento pro mnohé nepochopitelný zvrat nechal bez odezvy. Plodem jeho rozhořčení se stal román Marně hledám slov, sžíravá kritika, až skoro fraška, která nevybíravým způsobem kritizovala literární ceny a jejich zákulisí.
Bylo to také autorovo první dílo, které se dostalo k českým čtenářům a připravilo tak půdu pro jeho stěžejní knihy. Že ji připravilo skvěle, dokazuje mimo jiné loňské ocenění první části svazku Patrick Melrose pro jeho překladatele Ladislava Nagye na cenách Magnesia Litera.
Zvrácené a komické
Litera pro obsáhlou knihu Patrick Melrose I, sestávající z prvních tří St Aubynových románů Na tom nesejde, Špatné zprávy a Trocha naděje, nebyla jen oceněním vynikajícího překladu, ale textu jako takového. Bez nadsázky patří k nejlepšímu, co Britové v novém miléniu napsali.
Byla by chyba přičítat veškeré zásluhy čtenářsky atraktivním a poslední dobou populárním tématům, konkrétně sexuálnímu zneužívání dětí a drogové závislosti. Smutnou pravdou je, že u St Aubyna nešlo rozhodně o kalkul, ale o jakousi literární terapii, kdy se v částečně autobiografickém románu pokusil vypsat z otřesného dětství a pokřiveného vztahu k rodičům - sadistickému tyranovi a ženě, která všemu mlčky přihlížela.
Třebaže některé scény jsou hodně "na hraně", autor nikdy nepíše se samoúčelnou snahou šokovat. Oproti mnoha jiným knihám, které si libují v explicitním líčení sexuálního násilí či zevrubných popisech drogového pádu na dno, se za nimi u St Aubyna skrývá i druhá rovina, dost možná zásadnější. Jeho literární mistrovství spočívá v oné wildeovské sžíravosti a jízlivosti, s nimiž dokáže zlehčovat a zesměšňovat vše kolem sebe včetně hlavního hrdiny, bez ohledu na drásavé okolnosti.
Dokonce i ty největší zrůdy jsou v jeho románech karikatury, degenerované, zvrácené, ale také komické. A kdo je k takovému odhalení povolanější než St Aubyn, jehož velevážená rodina má kořeny hluboko ve středověku.
Rodinná kronika
Edward St Aubyn měl to "štěstí", že mohl mnoho let zblízka pozorovat britskou elitu. I proto věrně zachycuje přetvářku, falešné pozlátko, bezcitnost a pohrdání, v mnoha případech i umělou nadřazenost lidí, kteří mezi elitu patří spíš ze setrvačnosti než pro nějaké zásluhy.
Do síně slávy nejlepších scén v tomto ohledu nejspíš vstoupí večírek za účasti princezny Margaret ze třetího dílu svazku, Trochy naděje. Směle konkuruje obdobné scéně z večírku, tentokrát za účasti Margaret Thatcherové, z románu Linie krásy od dalšího současného anglického spisovatele Alana Hollinghursta.
Pakliže by se celá první trilogie dala shrnout označením "otec", nyní vydaný svazek se čtvrtým a pátým dílem Mateřské mléko a Konečně by dostal nálepku "matka".
Stejně jako trilogie se dá číst samostatně, bez znalosti předešlých románů. Patrickův otec a jeho "odkaz" jsou sice stále přítomní, ale značně upozadění, stejně jako hrdinovo newyorské drogové období. Také se zásadně mění perspektiva a hlavně tón. Od zuřivého hněvu, sebedestrukce a maximální jízlivosti vyprávění nabylo smířlivější formy. Z "Hamleta na heroinu" se stal usedlý otec dvou dětí, který řeší krizi středního věku, ze zahořklé společenské satiry je teď spíš neutěšená rodinná kronika.
To však neznamená, že by závěrečné dva svazky pentalogie pozbyly na kvalitě. Naopak. Jen trochu obrousily hrany a pozornost se obrací jiným směrem.
Patrick je starostlivý otec. I když se na první pohled může zdát, že konečně našel, co tak dlouho hledal, není tomu tak. V životě se plácá úplně stejně jako kdysi v New Yorku, jen méně teatrálně. Příchod druhého dítěte ho zásadně odcizil od manželky, navíc, jak se ukazuje, člověk nepřekročí vlastní stín a lidé v sobě chtě nechtě nesou mnohé ze svého dětství. "Ti, kteří byli kdysi zastrašováni, se sami stanou monstry, pokud k tomu dostanou příležitost," přiznává St Aubyn.
Ne že by Patrick svého syna Roberta týral stejně, jako ho kdysi týral jeho vlastní otec, ale natolik se snaží potomka vychovávat a být dobrým otcem, až potlačuje Robertovu přirozenost a připravuje ho tím o dětství.
Román Mateřské mléko nevyznívá bůhvíjak optimisticky: děti jsou vždy kopií předchozí generace, nebo jejím pravým opakem. Nic mezi tím neexistuje. A rodičovství představuje spíš řeholi a sebedestrukci než onen povznášející stav z křídových časopisů na stolcích v čekárnách.
"Starat se o děti může být jen takový rafinovaný způsob rezignace," čteme. "Ony se stanou těmi, komu nic nechybí, mají se dobře, těmi, kvůli nimž odkládáme vlastní štěstí, těmi, co příliš nepijí, nerezignují, nerozvádějí se, netrpí duševními nemocemi. Část tvého já, jež bojuje proti úpadku a depresi, se začne soustředit na to, aby tvoje já proti úpadku a depresi chránilo je. Mezitím jim ovšem sám propadneš."
Vztah k matce
Závěrečný díl pentalogie nazvaný Konečně se pak točí kolem Patrickovy matky Eleanor, přesněji posledních let jejího života, strávených kvůli postupující demenci v sanatoriu, a jejího pohřbu.
Patrickův vztah k matce se vyvíjí. Odmítá v ní vidět bezmocnou oběť sadisty, jak se sama sebe snaží prezentovat, ale považuje ji za spoluviníka, který nejenže od všeho utekl, ale navíc opakuje chyby předchozích generací - neuvážeností chce připravit rodinu o zbylý majetek.
Ač se Patrick snaží najít k matce alespoň nějakou cestu a splnit povinnost, bloudí v kruhu. Dá se vůbec překonat takové trauma, jaké zažil? Na druhou stranu, jak při této příležitosti trefně poznamenal jeden britský kritik: stejně jako se nedají ze cideru opět udělat jablka a heroin se nepřemění zpátky na mák, ani čas nelze vrátit. Na vlastní minulosti nic nezměníme.
Osud je však zákeřný a má krutý smysl pro humor: dlouho to vypadá, že Patrickova matka skutečně odkáže veškerý svůj majetek na dobročinné účely a Patrick ztratí rodinný dům ve Francii, k němuž má poněkud zvráceně niterný vztah, ač právě tam jej otec znásilňoval a mučil jeho matku.
I když je Patrick vzteky bez sebe, v hloubi duše si uvědomuje, že by to dost možná bylo nejlepší, co by se mu mohlo přihodit. Mohl by udělat tlustou čáru za minulostí a oprostit se od všeho, co tak nenávidí a co ho svazuje.
Není mu však přáno - matka nakonec synovi odkáže něco málo přes dva miliony dolarů, čímž ho připraví o možnost pokračovat v romantické hře na dickensovského sirotka.
Hrdina je rozpolcený, radost mu kalí "vnitřní nesouhlas". Podobně rozporuplně vnímá domnělý happy end i čtenář. Ano, rodina se opět postarala o další generaci, ale štěstí to nejspíš zase nikomu nepřinese. Obzvlášť pokud bohatství a majetek i nadále půjdou ruku v ruce se shakespearovským utrpením a bolestí.
Konec pentalogie Patrick Melrose tak zůstává otevřený. Edward St Aubyn sice tvrdí, že románem Konečně osud titulního hrdiny definitivně završil, ale to už jednou říkal a nakonec také změnil názor.
Ať už se rozhodne jakkoliv, rozhodně by měl o čem psát. Věrní čtenáři, nabuzení tři roky starou skvělou seriálovou adaptací Patricka Melrose s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, budou netrpělivě čekat - stejně jako ti, které St Aubyn zásluhou nakladatelství Argo a svého překladatele Ladislava Nagye získal v Česku.
