Ráž se narodil roku 1935 v Praze, jeho otec byl krátce po únorovém převratu odsouzen v politickém procesu a zemřel ve vězení.
Syn vystudoval estetiku a filmovou vědu, pracoval jako dramaturg brněnského studia Československé televize. Odtamtud však jako signatář výzvy Dva tisíce slov z června 1968 musel za normalizace z politických důvodů odejít. Dál pracoval na volné noze. S televizí i rozhlasem začal opět spolupracovat poté, co se roku 1976 přestěhoval do Prahy.
Novely, povídky, básně i fejetony publikoval Ráž od 60. let, kdy se "zařadil do proudu analyticky reflexivní a později absurdní literatury", uvádí Slovník české literatury. Podle něj autorovy alegorické příběhy hrdinů, kteří putují za ideálem nebo slouží neznámému ideálu, reflektovaly zejména problematiku manipulace člověkem a míru kompromisu, již smí učinit.
Ráže zajímaly integrita, konformita či autenticita. Později se přiklonil k postupům společenského a psychologického románu, někdy v knihách užíval kriminální zápletku nebo motiv vydírání.
Debutoval povídkami Jediná noc, následovaly psychologické laděné příběhy Učitel ptačího zpěvu, Jednou se ohlédneš a Kdo umlčel Matyáše. Román Prodavač humoru v roce 1984 inspiroval režiséra Jiřího Krejčíka k natočení stejnojmenného filmu o strastech estrádního náboráře Jožina Petránka.
Další román nazvaný Bludné kameny líčí osudy pražského taxikáře a jeho dvou bratrů z chalupy na Českomoravské vrchovině. Kniha Vrabčí hnízdo vychází z prostředí televizních studií a kritizuje umělecký život či kulturní instituce.
Narcisový dům o životě dvou generací v jednom domě se dočkal televizní adaptace, stejně tak byl zfilmován tragikomický román o nevěře Flagranti z roku 1989.
Posledním Rážovým rozsáhlým literárním projektem byla historická freska Lázeňské dobrodružství, Lázeňské naděje a Lázeňské ozvěny, která na pozadí příběhu jedné rodiny sledovala život v Československu 20. století.
Ráž byl rovněž autorem rozhlasových a televizních her, filmových či televizních námětů i scénářů. Před šesti lety získal Cenu Egona Erwina Kische, čtyřikrát byl nominován na Státní cenu za literaturu a patřil k porotcům Magnesie Litery. Své názory příležitostně publikoval na blogu Aktuálně.cz, kam naposledy přispěl krátce před podzimními parlamentními volbami.
