Cenu, pro niž si laureáti většinou nechodí, v pátek vyhlásila Obec překladatelů tradičně na pražském veletrhu Svět knihy. Vážným kandidátem na anticenu byl také Serotonin francouzského spisovatele Michela Houellebecqa.
Vyhlášení sledovali posluchači ve zcela zaplněném stanu, čtené úryvky nevydařených vět a obratů vyvolávaly salvy smíchu.
Podle poroty tvořené Anežkou Dudkovou, Viktorem Janišem a Annou Štádlerovou práce překladatelky pro Slovart trpí "formulační nemohoucností, otročením originálu a psychologickou nevěrohodností replik v přímé řeči", uvedli. "Hlavním problémem překladu Runky Žaludové je neznalost výchozího jazyka, jeho frazeologie a idiomatiky a bohorovnost, s níž významy slov a slovních spojení mnohdy jen zkusmo odhaduje, místo aby našla slovníkový ekvivalent," konstatovala porota. Podle ní to výrazně zkresluje vyznění textu.
Porota ale zároveň upozorňuje, že letos pranýřovaní překladatelé nenesou veškerou vinu. Ve všech kritizovaných případech selhali i redaktoři, kteří by překladatelům měli být záchrannou sítí. Svůj díl odpovědnosti nesou i nakladatelé, kteří si redaktory vybrali a nebyli je s to adekvátně zaplatit. "Stávající sazby na trhu prakticky neumožňují externím redaktorům kolaci, tedy důsledné srovnávání překladu s originálem řádku po řádce," upozorňuje Obec překladatelů.
Irský spisovatel John Boyne je autorem 11 románů a šesti knih pro děti. Podle poroty by jeho renomé mělo zaručit, že nakladatel romány svěří osvědčeným překladatelům. V překladu knihy Skrytá zuřivost srdce se vyskytuje třeba "ministerstvo vzdělávání" místo školství, místo umělého dýchání se v příběhu dává "polibek života".
Příslovečnou červenou tužku podle Viktora Janiše vytahuje poučený anglista v okamžiku, kdy si přečte větu "Jedna je celá ubrečená a ta druhá si znuděně zírá na kozy". Anglické "bored out of her tits" však neznamená, že si postava znuděně zírá na prsa, ale že "se samou nudou kope do zadku".
Porotci jako vážného kandidáta na anticenu zvažovali také překlad knihy Serotonin francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Do češtiny ji převedl Alan Beguivin, redigoval Jindřich Vacek a odpovědným redaktorem v Odeonu, kde vyšla, je Jindřich Jůzl. Překlad se objevil asi pět měsíců po francouzském originálu. "Česká verze obsahuje mimořádné množství překladatelských chyb, které nejenže mění smysl textu, ale často čtenáři dokonce brání v porozumění," hodnotí autorka posudku Tereza Křikavová.
Udílením anticeny, jež má být odstrašujícím příkladem, se pořadatelé snaží kultivovat českou překladovou literaturu. Nechtějí překladatele zesměšňovat. Skřipec má jen lidem připomenout, že na kvalitním překladu záleží. Loni Obec překladatelů anticenu udělila nakladatelství Dobrovský za pokračující plagiáty překladů klasické literatury.
