Obal knihy Ostrov. | Foto: Host

Bianca Bellová: Ostrov

Autorka románů Jezero nebo Mona přichází s novinkou o "tajemství i zámlkách, věrnosti a zradě, touze i laudanu". Ostrov vypráví o zneuznaném, kulhavém kupci putujícím za bájným ptákem a kruté kněžně. Předhánějí se ve škodolibostech a vyprávějí si staré příběhy inspirované různými kulturními okruhy.

Román se odehrává v okolí dnešního Íránu, Turecka a povodí Volhy někdy za časů raného novověku. "Náš život je kultivovanější, praktičtější, máme víc ohledů ke zvířatům, méně k nenarozeným dětem, ale to je jen civilizační slupka, která při první zkoušce padá," okomentovala to Bellová v rozhovoru pro Salon Práva.

Tamtéž napsal literární kritik Ladislav Nagy, že v Ostrovu se "historické události mísí s orientálními pohádkami a pověstmi, Marco Polo si podává ruku se Šeherezádou a křesťanskými mystiky, krajina se hemží bájnými zvířaty, postavy odkazují k mytickým zemím".

Dvaapadesátiletá Bellová se živí jako překladatelka a tlumočnice, debutovala roku 2009 knihou nazvanou Sentimentální román, kterou o necelou dekádu později znovu vydala v revidované verzi. Mezitím na sebe upozornila tituly Mrtvý muž, Celý den se nic nestane a především Jezerem, které získalo hlavní cenu Magnesia Litera pro knihu roku.

Naposledy o sobě Bellová vloni dala vědět povídkovou sbírkou Tyhle fragmenty. Jednalo se převážně o starší texty, které v době pandemie umisťovala na sociální sítě. "Pro mě je psaní povídek řemeslem, zatímco u delších textů se musím chtě nechtě ponořit do vlastních útrob, i když mi to třebas způsobuje velkou nepohodu, a někdy až bolest. Je-li povídkářství tesařinou, je pro mě psaní románů uměleckým řezbářstvím," řekla v rozhovoru na webu svého nakladatelství Host.

To vydává i novinku Ostrov, na které začala pracovat právě za pandemie. "Často mi přicházela na mysl analogie s morem. Pak už to šlo nějak ráz na ráz, sami na mě vyskakovali tvorové z bestiářů a různé pověsti, legendy a lidové vyprávěnky. Nezvala jsem je, ale byla radost s nimi pracovat," dodává.