Porota pod vedením novináře Petra Fischera vybrala tři finalisty z 16 přihlášených. Prvním je Josef Tichý, který vystudoval japanologii a pracoval v několika japonských firmách, než přešel na ministerstvo kultury. Kromě toho je doktorandem pražské FAMU.
Jeho novela nazvaná Předvečer s anglickým podtitulem Minimum Difference zachycuje všední dny odlehlého hotelu severně od japonského Tokia, obyčejného mladého muže a hledání sama sebe i druhých v novém prostředí. Knihu doplňují citace známých i méně proslulých písní, nechybí v ní soundtrack ani soupis japonských reálií.
"Nejvýraznější část vznikla koncem roku 2018. Žil jsem tehdy v zašlém pokoji s výhledem na zasněžený park. Jen několik stromů bez listí a jedna stará borovice. Došlo mi, že k téhle věci jsem směřoval snad celý život, a pokud ji nezachytím teď, pak nejspíš nikdy," uvedl Tichý, který za klíčovou označuje inspiraci starojaponskou tvorbou.
Básnickou výpověď druhého nominovaného Radka Touše nazvanou Štičí kost doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše. "Básně vznikaly asi sedm let. Potřebu vyslovit osobní zkušenost zde koriguje vědomí, že autor nemá vlastně moc co sdělit. Výsledkem je zamlčování slovy, snaha zachytit skrytou dynamiku prožívání ve venkovské krajině autorova dětství a dospívání," říká o sobě Touš.
Ten pochází z vesnice Třebíšov na Klatovsku, vyučil se jako truhlář a později vystudoval bohemistiku v Opavě. Nyní se zabývá literární vědou a píše disertační práci o české spisovatelce Růženě Svobodové na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Poslední nominovanou sbírku Měňagon vytvořil Vojtěch Vacek. Zahrnul do ní své texty z posledních pěti let. Jsou mezi nimi delší příběhové i dobrodružné básně, stejně jako krátké lyrické imprese nebo hříčky. "Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas," konstatovala porota.
Vacek pracuje jako knihovník v Domě čtení pražské Městské knihovny. Před sedmi lety vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno a Souvislosti, v Lidových novinách, na webu nebo v antologiích. Patří k organizátorům Mezinárodního festivalu Den poezie a dalších literárních akcí.
Příležitost setkat se s literáty navrženými na cenu a poslechnout si ukázku z jejich tvorby se naskytne 27. dubna, kdy budou mít společné čtení v pražské kavárně Božská lahvice.
Cena Jiřího Ortena je udělována od roku 1987, před 14 lety její organizaci přebral Svaz českých knihkupců a nakladatelů. K dosavadním laureátům patří Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová nebo Marek Šindelka a Sára Vybíralová. Vloni se svou básnickou sbírkou Betonová pláž uspěl Šimon Leitgeb.
Ocenění je spojené s prémií 50 tisíc korun pro vítěze, stejně jako vloni dostanou zbylí dva nominovaní po 10 tisících. České literární centrum nadto vítězi zprostředkuje rezidenční pobyt v Evropě. Zároveň budou části děl všech tří finalistů přeloženy do angličtiny, francouzštiny a němčiny za účelem zahraniční propagace.
