Brazilec Moacyr Scliar, který žil v letech 1937 až 2011, se narodil do rodiny "ruských" židovských přistěhovalců z Besarábie, tedy historického území na východě Evropy. Povoláním byl lékař, vedle toho ale vytvořil přes 70 knih. O psaní a jeho magickém účinku tedy něco věděl. A jak vyplývá z románu, hodně věděl o lidské duši i sexualitě, včetně té ženské.
Harémová kariéra
Román, jejž pro Garamond přeložila a doslovem opatřila Lada Weissová, může mít pro někoho skandální příchuť. Odehrává se převážně na jeruzalémském dvoře krále Šalomouna, z velké části v jeho harému. A jak si možná pamatují čtenáři 1. knihy královské, tento panovník měl 700 manželek různých národností a 300 konkubín.
Hrdinkou a zároveň vypravěčkou je jedna z manželek. Od ostatních se liší tím, že je nápadně ošklivá, ale také chytřejší a energičtější. Představuje rovnocenného soupeře svého manžela a pána Šalamouna. A také umí něco zcela výjimečného: číst a psát. Dokonce velmi dobře.
Šalamoun se o ni nezajímá, vždyť má k dispozici více krasavic, než stačí využít. Navíc ještě do Jeruzaléma dorazí královna ze Sáby. Místo vášnivé noci král dívce nabídne něco jiného, totiž úkol sepsat dílo, které by se na rozdíl od kamenných staveb stalo trvalým pomníkem jeho vlády.
Zamilovaná a frustrovaná dívka se pouští do práce. Jenže místo kroniky panovnického rodu, nebo dokonce lidstva, sepisuje cosi jako milostný dopis nedostupnému manželovi. Současně se dostává do konfliktu se skupinou zapšklých starců, kteří její erotickou zvěst umravňují a usměrňují, takže výsledek je průsečíkem tří rozdílných záměrů.
Bible literátů
Děl, jež přebírají a rozvíjejí biblické náměty, je mnoho, pokusy dovyprávět, co v Bibli zůstalo nedořečeno, se datují už od starověku. Bude-li řeč o moderní literatuře a zůstaneme-li na jeruzalémském královském dvoře, nabízí se srovnání s románem u nás kdysi zavedeného německého autora Stefana Heyma, jenž zemřel před 20 lety.
Hrdinou jeho blasfemické prózy Zpráva o králi Davidovi je vzdělanec, který od Šalomouna také dostane za úkol sepsat státní kroniku a oslavit králova otce Davida. Za to obdrží skvělý plat a prestiž. Jenže hrdina zjistí, že ve státě Davidově je něco shnilého. Má pochlebovat zadavateli, nebo psát pravdu a ohrozit své postavení?
I Heyma zajímal vztah mezi psaním a mocí, ale trochu jinak, jeho kniha vyzněla coby kritika totalitarismu. Moacyr Scliar je hravější, méně politický a jaksi tělesnější. Navíc hrdinkou a vypravěčkou příběhu učinil ženu. Nápad, že Bibli ve skutečnosti napsala žena, přitom není jeho. S touto tezí přišel v roce 1990, devět let před Scliarovým románem, americký literární vědec Harold Bloom.
Na téma vydal celou knihu, v níž se tvrzení snaží doložit. Větší část publikace představuje hypotetický text údajné autorky, který Bloom vypreparoval z pozdější kanonické podoby Bible. Žena, jejíž dílo je vpleteno do později opakovaně redigovaného dokumentu, podle kritika žila před necelými 3000 lety na Šalomounově dvoře a patřila ke společenské elitě. Její styl se vyznačuje živostí, ironií a velmi lidským podáním nejen smrtelníků, ale také samotného Hospodina.
Nesmrtelná a anonymní
Moacyr Scliar svou ošklivou, ale nadanou fiktivní kolegyni rovněž vybavil smyslem pro humor, odvahou a ostrou pozorovací schopností. Dívka se pokouší prorazit svůj úděl, například zorganizovat únos krále, aby ho donutila se s ní konečně vyspat.
Jindy podnítí revoltu ostatních zanedbávaných souložnic ve stylu radikální odborářské akce - všechny mají přece "stejná práva", nejen královy krasavice. Ostatní ženy nadšeně souhlasí a přijmou za své tvrzení, že důkazem zlepšení poměrů bude, když jako první přijde na řadu ta nejošklivější.
Hrdinka je též autorkou vtipných úvah o tom, podle jakého klíče si asi král vybírá společnice: "Přiveďte mi dnes nějakou z jihu, tam jsem už dlouho nebyl" a podobně. Dívka je tak trochu spisovatelovým alter egem, protože knihou se nese právě záliba v ironii a pozorování směšnosti života.
Čtenář se může bavit i hledáním biblických aluzí. Ohrožení dívčiny počestnosti jedním z královských písmáků připomíná motiv Zuzany a starců z Danielovy knihy, příchod do královského harému je zas modelován podle Esteřina svitku. Scliar nám dále odhalí pravé pozadí vzniku Písně písní a podobně.
Román obsahuje i mnoho novodobých literárních narážek, třeba na Franze Kafku a jeho nikdy neodeslaný Dopis otci. Ostatně na Kafkově postavě a jeho povídce Leopardi v chrámu vystavěl Scliar novelu Leopardi Franze Kafky, u nás vydanou roku 2002. Až do Ženy, která napsala Bibli to byla jeho jediná kniha přeložená do češtiny.
Moacyr Scliar není žádný "brazilský Kafka", ale tohle mají společné: potěšení a pobavení z procesu psaní, které dokážou přenést i na čtenáře.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu Plus.
Kniha
Moacyr Scliar: Žena, která napsala Bibli
(Přeložila Lada Weissová)
Nakladatelství Garamond 2020, 200 stran, 260 korun.
