Šestašedesátiletý prozaik a držitel Goncourtovy ceny Houellebecq v listopadovém rozhovoru pro časopis Front Populaire přirovnal současnou situaci ve Francii k období před reconquistou, tedy znovudobytím Pyrenejského poloostrova jednoho času ovládaného muslimy. V dialogu s filozofem Michelem Onfrayem literát prohlásil, že Francouzi už se začínají ozbrojovat a učí se střílet.
"Odboj propukne, až začnou islamisté ovládat celá území. Budou atentáty před mešitami, v kavárnách navštěvovaných muslimy, prostě takový Bataclan naruby," řekl Houellebecq v narážce na teroristické útoky z roku 2015, při nichž zemřelo 130 lidí, z toho 90 v koncertním sále Bataclan. Vzápětí dodal, že "ti, kteří jsou Francouzi tělem i duší, si nepřejí integraci muslimů, přejí si, aby je muslimové přestali okrádat a útočit na ně nebo aby se prostě sebrali a odešli".
Po přečtení těchto výroků spisovatele zažaloval zástupce Velké mešity v Paříži, která funguje od roku 1926 a je hlavní mešitou v celé zemi. Její představený Chems-Eddine Hafiz autorovi vytknul, že hází do jednoho pytle teroristy s obyčejnými muslimy, respektive že rozděluje společnost na "Francouze tělem a duší", proti nimž staví "muslimy, kteří je okrádají a útočí na ně".
Houellebecq jinými slovy naznačuje, že muslimové nejsou opravdoví Francouzi, odvodil z toho představený. Vyslovil také obavu, aby se na základě Houellebecqových výroků lidé nezačali ozbrojovat. Představenému mešity ve sporu vyslovila "plnou podporu" na Twitteru pařížská starostka Anne Hidalgová.
Soud ale případ nakonec řešit nebude. Tento týden se hlavní francouzský rabín Haïm Korsia v rozhovoru pro Le Figaro nabídl, že zprostředkuje setkání obou mužů a dojedná smír, což se mu podařilo. Ve čtvrtek dopoledne se Korsia sešel v kavárně s Houellebecqem a Hafizem. Ten po setkání oznámil, že žalobu stahuje. Houellebecq uznal, že "vytržené z kontextu šestihodinové debaty" jeho výroky působí mnohoznačně, a slíbil, že je v budoucí knize rozhovorů jednou zpřesní.
Představený mešity prohlásil, že počká na zpřesněné znění a teprve poté by se případně rozhodl, zda žalobu znovu podat.
Dle francouzského listu rabín kvituje, že se podařilo předejít zbytečnému konfliktu. "Slova mohou ublížit a mohou zabít. Bylo nutné nasměrovat debatu pryč od násilí," sdělila nejvyšší autorita francouzské židovské obce.
Houellebecq se do střetu s Velkou mešitou v Paříži dostal již podruhé. V roce 2002 její tehdejší představený Dalil Boubakeur zažaloval spisovatele za větu na konci románu Platforma, kde se protagonista "chvěje nadšením při pomyšlení, že je na světě o muslima míň", a za výrok v interview, kde Houellebecq označil islám za "stupidní náboženství".
Za spisovatele se u soudu sice písemně omluvilo jeho nakladatelství, samotné žalobě však soud nevyhověl.
V sobotu po zveřejnění zprávy o urování sporu avizoval Mohammed Moussaoui, prezident Sdružení francouzských mešit, že žalobu na spisovatele podá sám, pokud to nakonec neudělá Velká mešita v Paříži. Zda ale případ nakonec skutečně skončí u soudu, zatím není jasné.
Michel Houellebecq se k islámu vyjadřuje dlouhodobě. Jeho šíření v Evropě reflektoval románem Podvolení v roce 2015. Kvůli němu někdejšímu miláčkovi levice Houellebecqovi začali francouzští kritici vytýkat islamofobii, respektive jej obviňovali z koketerie s extrémní pravicí. Přestože v tomto díle autor spíš kritizoval křehkost francouzských institucí a neschopnost intelektuálů je hájit, začal dostávat výhružky smrti, musel si najmout ochranku a omezit veřejná vystoupení.
Na dotaz jednoho novináře, zda by se označil za islamofoba, tehdy odtušil: "Pravděpodobně."
Houellebecqovu nejnovější a také nejrozsáhlejší prózu Zničit v českém překladu Alana Beguivina před Vánoci vydal Odeon. "Je to působivá tečka za obdivuhodnou kariérou a dílem, skvostná kniha a Houellebecqův nejlepší román," napsal v recenzi literární kritik Ladislav Nagy.
Předloni se českého překladu dočkal také spisovatelův životopis z pera Denise Demonpiona, který mluvil s jeho blízkými i příbuznými. "Houellebecq ze svědectví nevychází hezky. Na druhou stranu velké spisovatele čteme proto, že podávají výpověď o světě, případně o nadčasovém lidském údělu, v ideálním případě obojím. Málokterý prozaik či prozaička byli etalonem ctnosti, a pokud ano, pro jejich dílo to je celkem irelevantní," konstatovalo Aktuálně.cz.
