Jak ale ukazuje knižní reportáž Klub od švédské novinářky Matildy Voss Gustavssonové, již v českém překladu Martina Škapy nedávno vydalo nakladatelství Absynt, nobelovský případ byl složitější. Část porotců odstoupila, protože akademie dál zametala pod koberec veřejné tajemství: Jean-Claude Arnault, významný hybatel tamního kulturního života, manžel známé básnířky a členky nobelovské poroty Katariny Frostensonové, se desítky let choval vůči ženám jako predátor.
Arnault byl za prokázaná znásilnění v říjnu 2018 odsouzen ke dvěma a půl rokům vězení. Stroj na ceny se znovu rozběhl a rok nato Nobelovu cenu za literaturu odvážně zpětně udělil Polce Olze Tokarczukové. Zdálo by se, že potud je vše v pořádku a není důvod se vracet k případu jednoho významného muže, který neudržel svůj poklopec zapnutý. Kniha Matildy Voss Gustavssonové dokazuje opak. Předkládá případovou studii, jejíž obdoby v kauzách sexuálního zneužívání mezi dospělými sledujeme také v českém prostředí.
Jean-Claude Arnault se svou ženou Katarinou Frostensonovou založil a řídil významný stockholmský klub Forum. Patřit do klubu, tedy k těm, kdo se tam v Arnaultově režii setkávají, vystavují nebo čtou, znamenalo přijetí etablovanou komunitou a stvrzení významu. Co se týče predátorství uměleckého šéfa, Arnault zaměřoval pozornost na nové "holky", které se krátce po studiu snaží prosadit v umění.
Pokud by některá o věci veřejně promluvila, mohla by si znepřátelit celý kulturní establishment, dostat stopku v grantech na uměleckou činnost nebo přijít o možnost publikování. Proč ale s Arnaultem udržovala úzké vztahy Švédská akademie, přestože její členové přinejmenším tušili, co se děje? "Víte, on se ohromně zasloužil o zdejší kulturní život," odpovídá autorce knihy jedna akademička.
Zásluha o "kulturní život" je v myšlení systému nadřazená Arnaultově individuální slabosti i právu mladých žen nenechat se povalit na pohovku. Jak je patrné z odpovědi, jde o systémovou vadu: kolektivní slepotu, která brání rozpoznat a veřejně pojmenovat sexuální zneužívání jako zlo.
Z novinářčina svědectví vystupuje uvažování kulturních kruhů, v nichž měl Arnault významné slovo. Mechanismus "vymlčení" nepohodlných svědectví je založen na přesvědčení komunity o vlastní výlučnosti. Lidé kolem kultury jsou už tak vystaveni neporozumění kvůli svým vznešeným cílům. Širší společnost je stejně bere jako nepochopitelné elitáře, nač tedy špatný veřejný obraz ještě zhoršovat?
Když fakta nakonec vyjdou najevo, někteří akademici se brání, že jde o soupeření o moc a vliv, který jim závidí jiné organizace. Básnířka a její predátorský manžel považují obvinění za komplot. Prohlásí, že ve společnosti panuje ohledně sexuálního zneužívání hysterie.
Díky svědectví žen, které se pohybovaly okolo klubu Forum, lze však sexuálnímu zneužívání porozumět nikoliv jen coby individuálnímu selhání, ale jako strukturálnímu problému.
Prostředí, v němž měl Arnault neotřesitelnou pozici uvaděče do uměleckého světa, některým mladým ženám nabízelo výměnu či spíš barterový obchod. "Získávaly jsme důležité znalosti a kontakty. A tyhle výhody jsme - tu více, tu méně vědomě - braly jako kompenzaci za všechny ty nechtěné dotyky a osahávání. Bylo to něco za něco," popisuje v knize jedna respondentka. "Myslím si, že to hrálo roli i v tom, proč ani ostatní nezasáhli, přestože na vlastní oči viděli, jak se tu s mladými ženami zachází. Já sama jsem ten systém pomáhala udržovat. Plynuly z něj pro mě určité výhody. Brala jsem to takhle: Kdy jindy vytěžit svůj kapitál než teď, dokud nějaký mám," říká.
To nevyviňuje Arnaulta z osobní zodpovědnosti. Nakonec ji potvrdil i švédský soud. A byť se viník po dvou a půl letech vězení předloni dostal na svobodu, Frostensonová už členkou akademie není.
Mocenský propletenec nastíněný knihou vysvětluje kolektivní mlčení, které se kolem podobných kauz rozprostírá. Ilustruje, proč jsou členové komunit s "povznášející agendou" jako kultura nebo náboženská víra náchylnější nevidět, co se děje kolem. Ať už jde o kolektivní slepotu, pocit vlastní výjimečnosti, pro kterou neplatí konvenční morálka, nebo právě "vymlčení" svědků ze strachu, jak zareaguje okolí.
Co se týče české aktualizace dění kolem Nobelovy ceny za literaturu, stačí připomenout nedávné reakce představitelů církve, když se ozvala první svědectví o zneužívání. Či, pokud jde o novější portrét zvyklostí ve výlučných spolcích, nalistovat projev básnířky Alžběty Stančákové Bejt žencká a psát z letošního Sjezdu spisovatelů.
Kniha
Matilda Voss Gustavsson: Klub
(Přeložil Martin Škapa)
Nakladatelství Absynt 2022, 296 stran, 379 korun.
