Šestačtyřicetiletý produktivní scenárista filmů Ve stínu nebo Šarlatán a "občasný spisovatel" Epstein je spolehlivým přispěvatelem do souborů povídek na stanovené téma, které už deset let průběžně vydává nakladatelství Listen. Umí napsat příběh, jenž dodrží zadaný rámec, je atraktivní a splňuje základní nároky řemesla.
Jeho nová sbírka Nerez se pokouší takovéhle téma - člověka v krizi, kterou nezavinil - rozvinout do série sedmi samostatných příběhů, kde se různé postavy ocitají v podobných situacích. Náhlý zvrat osudu jim převrátí život naruby, aniž by měly reálnou šanci s osudem zabojovat a zvítězit.
Ti, na které náhle nepřekonatelný úděl dopadá, nejsou žádní nebožáci. Dosud žili úspěšně či poklidně. Najednou se však cosi děje a oni čelí extrémní situaci.
Zkušenému lezci zničehonic dojdou síly uprostřed skály. Bankovnímu ajťákovi se ve zdi rodinného domu usídlí kuny. Řidič kamionu při jízdě Francií podlehne nutkání vrátit se do traumatické minulosti, kterou dosud vytěsňoval. Otec si uvědomí, že ztratil kontrolu nad tím, jak a kam se vyvinul jeho pubertální syn. Povodeň smete dětský tábor a záchranář brodící se v neoprenu tunelem rozvodněného potoka tuší, že mezi oběťmi může být i jeho syn. Zloděj luxusních aut ztratí schopnost pohybovat se za hranou zákona tak, aby na něj nepadalo podezření.
Jen v jedné povídce je hrdinkou žena, která se systematicky učí, jak sebe i rodinu chránit před dvojicí místních tyranů. Když se s nimi ale střetne, věci naberou nečekaně jiný spád.
Povídkové postavy obecně fungují jinak než v románech - bývají s námi příliš krátce na to, aby se proměnily v bytosti z masa a kostí, abychom si na ně zvykli a začalo nám na nich záležet. Častěji jsou letmo načrtnuté a v příběhu ztělesňují nějaké pocity či myšlenky, mají jasně danou funkci. Epstein tento problém řeší sázkou na jednu kartu: veškeré čtenářské emoce vytváří děj, situace, v nichž se někdo ocitá.
Autor umí vygradovat dění natolik, že člověk se jen s velkým úsilím odtrhne, než příběh skončí. A čtení nastavené na otázku "jak tohle nakonec dopadne?" posilují i náhlé zvraty či oddalování, kdy se děj v napínavém okamžiku zastaví a hrdina začíná vzpomínat.
Právě odkrytí předchozích životních osudů poté, co protagonistu potkáme v napínavé přítomnosti, používá Epstein jako fígl, který postavy polidští. Měl by nám pomoct, abychom k postavám něco začali cítit. Jenže tady se ukazuje i limit řemeslné zručnosti, jež už dál jít neumí, nemůže či nechce. Ve filmu scénářem jen letmo naskicovanou postavu polidští herec. V povídkách ale zůstává taková, jak ji někdo napsal. A čtenář nemá důvod usilovně polidšťovat plastové figurky, vyráběné jak rohlík v rodinném pekařství. Se smyslem pro tvar a funkci, ale zároveň bez prostoru pro cokoli jedinečné a originální.
To je bohužel výsledný dojem z Epsteinovy novinky: zajímavě rozvíjí téma krizové situace, na kterou se nejde připravit a v níž se postavy ocitají jako klády v rozvodněné řece.
Nejde o to, že jsme si něco zavinili, způsobili a teď se z toho můžeme poučit, pokud to zvládneme ustát. Jde o to, že někdo má někdy prostě smůlu, protože život nebývá spravedlivý. V povídkách Nerez mají smůlu úspěšní heterosexuální muži středního věku, ale těžko říct, co z toho plyne. Těžko říct proto, že jsou to pouze panáčci, jimž se před našima očima dějí napínavé a vyhrocené věci.
Nějak jednají, ale protože jim chybí jakýkoli vnitřní svět a jedinečnost, pozorujeme jejich osudy se stejným zaujetím, s jakým si prohlížíme cizí lidi na fotografiích - zajímá nás dobové oblečení či světelná kompozice, ale ne ten, kdo byl focen. Nebo jako když jedeme za autem s espézetkou typu BIG BOSS - kéž kdybychom tak mohli vidět myšlenkový proces, který k tomu majitele dovedl. Jenže vidíme jen výsledek.
Kniha
Marek Epstein: Nerez
Nakladatelství Listen 2022, 184 stran, 299 korun.
