Království, které v překladu Kateřiny Krištůfkové vydala Kniha Zlín, tedy není takzvaná holeovka. Šedesátiletý norský spisovatel v novince popisuje téměř románovou životní cestu dvou bratrů, kteří nejsou žádný Kain a Ábel. Naopak. Mají k sobě blízko, i kvůli problematickým rodičům.
Je skoro s podivem, že v případě protagonistů Království nezasáhla obávaná norská sociální služba Barnevernet. Ta ale vznikla v roce 1992, zatímco příběh dvou chlapců začíná o několik desítek let dříve.
Roy a Carl vyrůstají na odlehlé farmě, kde se nedá téměř nic vypěstovat, jen pást pár ovcí i koz a počítat nekonečné množství kamení. Pro jejich otce, milovníka všeho amerického od cadillaců po svobodomyslnou soběstačnost, je to ale dokonalé království - odlehlé a jen a jen jeho. "Jsme rodina. Máme jenom sami sebe, na nikoho jinýho se spolíhat nemůžeme," zní také často z jeho úst, špinavých od amerického žvýkacího tabáku Berry.
Drsný, avšak idylický horský život končí nešťastným pádem automobilu do propasti a smrtí rodičů. Bratři pak vyrůstají téměř sami, přičemž každý v sobě objeví jiný talent.
Mladší Carl, všemi oblíbený miláček žen, nakonec norskou drsnou idylu opouští a zanechává v horském království staršího bratra, introvertního znalce ptáků Roye. Ten postupem času zjistí, že mu jde nejen opravování aut, ale také provoz benzinových pump. Když se u něho doma zčistajasna zjeví Carl s krásnou, záhadnou ženou Shannon, všechno se mění.
Jo Nesbø v románu Království rozehrává úplně jiné kulisy, než jaké známe z jeho detektivek. Dává vale městské atmosféře norské metropole Oslo, temným úletům detektiva Harryho Holea a jeho boji s alkoholem i přitažlivě úchylnými vrahy a zločinci.
Romanopisec nás tentokrát zavádí mezi zamračené horaly a jejich rodiny, kde se pere nejedno hodně špinavé prádlo, ale všechno je mnohem těžší odhalit, protože v horách rodiny táhnou za jeden provaz.
Nesbø bravurně dávkuje napětí, které kombinuje se zasněnými popisy přírody a počasí i schopností mistrně vystihnout lidskou povahu.
Království se skvěle hodí k pošmourné zimě, dá se výborně číst pod dekou nebo za plápolání krbu, čímž čtenář naplní severský koncept hygge, pohodového přístupu k životu spojeného s uměním najít v každém okamžiku něco krásného.
V první části člověk ani nemá pocit, že čte svižnou detektivku, spíš venkovský román z počátku století, do něhož jsou rafinovaně zakomponované detektivní momenty. Nepátrá tu ale detektiv, nýbrž hrdina - příběh vypráví starší, mlčenlivý bratr Roy, když si uspořádává vzpomínky.
Postupně se od něj dozvídáme celou spleť motivů, šťastných i nešťastných řešení, domnělých i skutečných vin. Nejvíc ale Roy pátrá sám v sobě.
Výtečné na Království je, že nevyvolává neustálý pocit blížícího se rozuzlení. Není potřeba překotně hltat stránky, aby čtenář zjistil, kdo je vrah. V Království to ani vědět nechce.
Je to spíš psychologická mapa, průvodce motivacemi hrdinů, kteří, přestože žijí v drsné horské přírodě Norska, touží po romantické lásce, penězích, úspěchu či uznání. A když do jejich životů vstoupí exotická mladá žena, jež vyrostla ve slumech karibského ostrova Barbados a nikdy se nesmíří s nedokonalostí, jejich svět zimy a ledu začne tát jako rampouch na jarním slunci.
V posledních kapitolách se děj nakonec stáčí zpět k tomu, co Jo Nesbø tak dobře umí a co mu vždy dobře funguje. K detektivnímu žánru. Jako by se zalekl závažnosti a složitosti psychologického románového tvaru, s nímž si zdařile pohrával v první části.
Najednou cítí potřebu rychle napínat, děj víc rozpohybovat a dát mu jasnější kontury než na začátku. Pro čtenáře je to jistě komfortnější a přehlednější, koneckonců si přece koupil detektivku. Kdyby si ale mohl vybrat a drze do toho králi detektivek promluvit: bylo by skvělé, kdyby Jo Nesbø jednou vydal opravdový román. Takový, v němž by se nepátralo a nevraždilo, v němž by se žilo na první pohled možná nudněji, ale o to podstatněji.
Jo Nesbø: Království
(Přeložila Kateřina Krištůfková)
Nakladatelství Kniha Zlín 2020, 595 stran, 449 korun.
