Nález několika tisíců stran rukopisů, poznámek i korespondence může zásadně prohloubit poznání o spisovateli, který žil v letech 1894 až 1961 a proslul románem Cesta na konec noci z roku 1932.
O kauze tento týden na titulní straně informoval deník Le Monde. Podle britských Timesů i BBC se jedná o "jeden z největších literárních objevů století" a zároveň jeden z nejspornějších, neboť renomovaný francouzský prozaik byl zároveň přesvědčený antisemita.
Rukopisy posledních 15 let uchovával divadelní kritik Jean-Pierre Thibaudat, někdejší redaktor deníku Libération. Tvrdí, že někdy okolo roku 2006 mu je donesla čtenářka. Novináře poprosila, aby rukopisy nezveřejňoval, dokud je naživu Célineova vdova Lucette Destouchesová.
"Dala mi je pod jedinou podmínkou: že je nesmím zveřejnit, dokud bude žít Lucette Destouchesová. Čtenářka byla levicového smýšlení a nechtěla, aby se spisovatelova vdova tímto způsobem obohatila," sdělil kritik Le Mondu. Totožnost čtenářky neprozradil.
Blízké Célineových dědiců kontaktoval vloni na jaře poté, co vdova roku 2019 ve věku 107 let zemřela. Kritik při té příležitosti uvedl, že rukopisy, které jsou ve špatném stavu, posledních 15 let třídil a přepisoval. Sám je chtěl věnovat knihovně, aby byly dostupné všem, správci pozůstalosti ale trvali na tom, že o jejich dalším osudu rozhodnou sami. Novinář proto komunikaci přerušil a obrátil se na policii.
Správci pozůstalosti zplnomocnění Célineovou vdovou, což jsou její devětaosmdesátiletý právník François Gibault a devětašedesátiletá Véronique Chovinová, vdovina někdejší učitelka tance, následně novináře zažalovali. Obviňují jej z přechovávání ukradených materiálů. Novinář tvrdí, že je nevinný, neboť z rukopisů neprofitoval a vždy je hodlal předat. Tisíce stran již odevzdal policii, jejich pravost ověřila Francouzská národní knihovna.
Louis-Ferdinand Céline své texty pozbyl v roce 1944. Podle nepotvrzených teorií předestřených životopisci mu je z bytu na adrese rue Girardon, která leží na pařížském Montmartru, ukradli příslušníci či sympatizanti francouzského odboje poté, co Céline uprchl nejprve do Německa a v březnu 1945 posléze do Dánska.
Spisovatel do smrti nepřestal litovat, že o rukopisy přišel. Jejich krádež připisoval Korsičanovi židovského původu Oscarovi Rosemblymu, který v chaosu při osvobozování Paříže vykradl více bytů a domů známých osobností, nebo členovi odboje Yvesi Morandatovi. Oba v Célineově bytě dříve byli, zda však rukopisy skutečně odnesli, nelze ověřit.
Céline opustil Paříž v létě 1944 po vylodění Spojenců v Normandii, neboť se bál obvinění z kolaborace. Později byl v nepřítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku. Spravedlnost jej zastihla krátce po skončení války v Dánsku, kde byl na žádost francouzské strany zatčen. Strávil rok v dánské vazbě, kde napsal první verzi textu s autobiografickou rovinou Féerie pro jindy.
Roku 1951 se v rámci amnestie mohl vrátit do Francie a podepsal smlouvu s nakladatelstvím Gallimard, které začalo opět vydávat jeho díla. Do konce života Céline pracoval jako lékař v Meudonu na jihozápadě Francie. V domě, kde žili, jeho žena Lucette provozovala taneční školu.
Součástí nyní nalezených rukopisů je kromě osobní korespondence, osobních poznámek či povídek také dosud neznámý tisícistránkový román odehrávající se za první světové války nazvaný Londýn nebo kompletní verze částečně autobiografické prózy Casse-pipe (česky Masakr nebo Řež), z níž byla dosud publikována jen čtvrtina. Nově nalezená verze má 600 stran.
Sám spisovatel v dopisech tvrdil, že by byl plnou verzi Casse-pipe zveřejnil, kdyby ji neztratil, dodává podcast britské BBC.
Podle spisovatelova životopisce Émila Bramiho může jen kompletní verze Casse-pipe mít hodnotu až tří milionů eur, což je v přepočtu 76 milionů korun. "Neumím si představit významnější nález," řekl životopisec britským Timesům.
Rukopisy chce nyní vydat francouzské nakladatelství Gallimard. Odvolává se na smlouvu, kterou s autorem podepsalo po jeho návratu do vlasti. "Céline těmto textům přikládal nesmírný význam," zdůrazňuje šéf nakladatelství Antoine Gallimard. "Musíme naplnit naši úlohu výhradního vydavatele Célineových děl, jak jsme se na tom s autorem dohodli v roce 1951," dodává. O dalším osudu rukopisů však zřejmě bude muset rozhodnout soud. Antoine Gallimard má být příští měsíc hostem pražského veletrhu Svět knihy.
Lékař a spisovatel Céline patří k nejznámějším a nejkontroverznějším francouzským literátům 20. století. Ve svých pamfletech Bagately k masakru, Škola mrtvol a Z ostudy kabát otevřeně vyzýval k vyhlazení Židů. Nakonec se k pamfletům přestal hlásit, v dopisu z roku 1948 tvrdil, že si Židy znovu oblíbil. Jeho romány neobsahují antisemitské narážky.
S Célinovými texty i osobností se pravidelně setkávají také Češi. Již ve 30. letech minulého století jeho nejznámější román Cesta na konec noci jako vůbec první do cizího jazyka přeložil Jaroslav Zaorálek. Do debaty o Célinově próze se následně zapojili Karel Čapek, Josef Hora či Ferdinand Peroutka.
V posledních desítkách let se autorovi v Česku věnuje Anna Kareninová. Právě v jejím překladu brněnské nakladatelství Atlantis před několika lety vydalo Célinovu dvoudílnou Féerii pro jindy. Kareninová rovněž sepsala svazek Céline v Čechách, v němž se zabývá autorovou návštěvou Prahy, zdejším ohlasem jeho děl či korespondencí s překladatelem Zaorálkem. Ta je uložená v Památníku národního písemnictví.
Céline ve svých pamfletech napadal také Čechy. "Kdo jsou to Češi? Jsou to vojáci, pohůnci Židů a Lóží ve střední Evropě," napsal ve Škole mrtvol, kde založení Československa připsal zednářům. V Bagatelách z masakru zase kritizoval zdejší prezidenty, konkrétně Tomáše Garrigua Masaryka obvinil z toho, že "ze všech sil připravoval s Benešem nastolení židobolševismu v Evropě", a Československo označil jen za "předsunutou pevnost Kremlu v Evropě".
Céline za nacistické okupace Francie docházel do tamního Institutu pro židovské otázky nebo se rozčiloval nad tím, když nebyl zastoupen na antisemitské výstavě. V soukromí však některým z těch, které hanobil, pomáhal, napsala překladatelka Kareninová před třemi roky v brněnském literárním časopisu Host. "Za jeho pamflety a za jeho antisemitismus se stydím, ale se smutkem pozoruji, jak je ve Francii stále znovu rozdmycháván odpor proti tomuto nepominutelnému spisovateli," uvedla.
Festival francouzského filmu před několika lety uvedl životopisný snímek, v němž spisovatele ztvárnil Denis Lavant. Pražské divadlo Studio Hrdinů mělo v repertoáru jedinou Célinovu divadelní hru Církev v hlavní roli s Karlem Dobrým, jenž byl za výkon nominován na Cenu Alfréda Radoka.
