Podle agentury AFP zesnul Hadrávi v Hargeysi, hlavním městě mezinárodně neuznávaného státu Somaliland. Tato separatistická republika zabírající severní část země velké jako Francie existuje od roku 1991 a těší se relativní stabilitě.
"Je to obrovská a šokující ztráta. Oznamuji somálskému lidu a světu, že zemřel básník Hadrávi. Pomodleme se za něj," vyzval Muse Bihi Abdi, jenž od roku 2017 zastává funkci prezidenta Somalilandu. "Nechť je k němu bůh milostivý. Byl jedním ze somálských intelektuálů, který se snažil povznést uvědomělost lidu a jeho literaturu," kondoloval také Hasan Šejk Mohamúd, prezident Somálské federativní republiky.
Hadrávi se narodil roku 1943 v tehdejší kolonii Britském Somálsku. Pocházel z chudých poměrů, měl osm sourozenců. Rodina žila kočovně se stádem velbloudů. Chlapec část dětství strávil se strýcem v Jemenu. Přezdívku Hadrávi, volně přeloženo "ten, kdo vládne jazyku", dostal už ve škole.
Po vyhlášení somálské nezávislosti v roce 1960 pracoval v místním rozhlasu nebo na ministerstvu informací. Poté, co vystudoval literaturu na univerzitě v hlavním městě Mogadišu, začal učit a publikovat umělecké texty. Napsal přes 200 epických básní a texty ke zhruba sedmdesátce písní. Buď je sám charismaticky recitoval v rozhlasu, nebo je nechával zpívat místní popové hvězdy, uvádí agentura AFP.
Zabýval se vlastenectvím, láskou, vírou i válkou, opěvoval ženy a jejich význam ve společnosti. Navazoval na staletí starou somálskou kulturu, do které vnášel moderní prvky. "Bez poezie by společnost neexistovala. Poezie dovede v jediný okamžik vzrušit tisíce lidí a další tisíce ukonejšit," říkal.
K jeho nejznámějším dílům patří epická báseň Daba Huwan, jež kritizuje kolonialismus i tehdejší somálskou diktaturu.
V 70. letech psal Hadrávi poezii kritickou k somálskému prezidentovi Mohamedovi Siadovi Barremu, jenž se dostal k moci vojenským převratem krátce po vyhlášení nezávislosti. Následně byl Hadrávi v letech 1973 až 1978 vězněn, za mřížemi nesměl mít přístup k peru, papíru ani nahrávacím zařízením. Jeho texty kolovaly mezi místními formou takzvané řetězové poezie, kdy si je lidé zapamatovávali a vzájemně převypravovali.
Po propuštění Hadrávi chvíli vedl somálskou Akademii věd, umění a literatury, později se přesunul do exilu v Etiopii, Džibutské republice a roku 1991 do Velké Británie. V té době často vystupoval na západních festivalech a jako díla byla přeložena do více než tuctu jazyků.
Svržení diktátora Barreho v roce 1991 odstartovalo občanskou válku, která v jedné z nejchudších zemí světa Somálsku trvá dodnes. Hadrávi se do rodného kraje vrátil roku 1999, až do smrti pak žil v mezinárodně neuznávané Republice Somaliland neboli Somálijsku. V jeho hlavním městě Hargeysi dnes funguje Hadráviho literární centrum, kde se konají autorská čtení i semináře.
Začátkem nového tisíciletí básník po boku dalších literátů a muzikantů cestoval přes celou zemi, z Hargeysi do Mogadiša, bez ozbrojeného doprovodu. Chtěli na vlastní oči vidět, jak kraj zubožila válka, a zacelit rány v rozdělené společnosti, uvádí web Ethiopianstoday.com.
"Jel z Mogadiša do Kismaaya, pak severovýchodně do Puntlandu a zase zpět do Somálijska. Všude si Hadráviho přicházely poslechnout davy lidí, které oslovoval jeho umělecký přístup, úcta ke kulturní tradici a tradiční vystupování," doplňuje server The East African.
Roku 2012 převzal Cenu prince Clause Nizozemského, pojmenovanou po již nežijícím manželovi nizozemské královny Beatrix. Do češtiny žádné Hadráviho dílo nebylo přeloženo. Podle agentury AFP básník neměl děti, jeho manželka zemřela začátkem letošního roku.
